V roce 1921 nastoupili Karel a Josef Čapkovi do Lidových novin a i díky jejich práci se z listů stala legenda československé žurnalistiky. Oba muži jako výrazné postavy první republiky otiskli do Lidovek kus sebe, ale taky je to oba stálo život.
Čapkovic hoši
Bratři Čapkové se narodili na konci devatenáctého století armádnímu lékaři. Od mala byli bystří a měli sklony k umění. Karel měl akademické nadání, které jeho starší bratr Josef trochu postrádal, a to i v předmětu, kterým se nakonec proslavil nejvíce, v malování. Josef jednou napsal, že doma maloval strašně rád, ale ve škole to nenáviděl, protože z toho cítil povinnost. “Nosil jsem své výtvory učiteli, který vždycky říkával: Čapek, z tebe malíř nebude.”
Nakonec z něj ale malíř byl, sice ne tak slavný jako byl Karel spisovatel, ale slavný. Oba se vyhnuli odvodu v první světové válce. Karel kvůli Bechtěrevově nemoci, kterou trpěl, a která mu znemožňovala volný pohyb, Josef kvůli slabému zraku. Oba byli ale aktivní u vzniku nové republiky, obzvlášť pak Karel, který se stal hradním oblíbencem a na pátečnických seancích se běžně oba bratři stýkali nejen s Masarykem osobně, ale i s dalšími významnými osobnostmi té doby.
Karel svým psaním takříkajíc držel prst na tepu dobu, ale zároveň má drtivá většina jeho tvorby co říct i dnes, nemluvě o tom, že je extrémně svěží a čtivá. Světové literární magazíny, zvlášť ty, co se zabývají fantastikou nebo satirou, a velice vyjímečně obojím, rády Čapka vytahují jako ukázkového autora vědecko fantastické literatury, která je zároveň dobře stravitelná, ale má nějaké poselství. Jak to má u dobré sci-fi být. A nikdy nezapomenou uvést, že právě bratři Čapkové jsou autorem světově používaného slova “robot”. Dodnes se mimochodem vedou sporty o to, který z těch dvou se slovem přišel, ale když se podíváte na to, jak byla tvorba obou bratrů propojena, zjistíte, že je to vlastně jedno. Slovo “robot” prostě vymyslel Čapek. Jedno který.
Bylo by ale chybou myslet si, že Čapkové byli akademičtí suchaři, kdepak. Byli to intelektuálové a umělci tělem i duší, takže často pořádali ve své vinohradské dvojvile opulentní party pro pražskou smetánku, které se občas… protáhly. Josef byl jako starší přeci jenom trochu klidnější, ostatně udělal si docela rychle vlastní rodinu, se kterou obýval svou polovinu vily. Karel se oženil až relativně pozdě, ale s herečkou Olgou Scheinpflugovou, kterou si nakonec vzal, koketovali od jejích devatenácti let. Karel, tehdy její divadelní režisér, byl o deset let starší.
No a tihle hoši v roce 1921 nastoupili do Lidových novin.
(ne)Lidové noviny
Meziválečné Lidovky jsou absolutní legendou československé žurnalistiky. Četly se masově a byly respektovány. Literární historik Jiří Opelík se domnívá, že je to hlavně tím, jaké nároky se kladly na redaktory, a jak moc dobře byla zmáknuta strategie toho listu. Lidové noviny totiž podle něj cílily především na vzdělaného čtenáře, lhostejno zda vysokoškoláka nebo samuka, který vyžadoval kontext, argumenty a navíc určité literární kvality. Čtenáře, který chtěl být obohacován i u čtení novin.
Josef Čapek se v jednom svém textu zmínil, že “šéfredaktor Heinrich vyžaduje, aby ,to bylo také pro chudý lid‘, prosté, čitelné – a kde by to bylo složité, aby to ten chudý lid nepoznal a nemrzel se”. Lidové noviny tedy v ideální podobě měly být čitelné všem s tím, že pozornější čtenář s větším kontextem si najde v tvorbě něco více. A Opelík dodává, že tenhle styl psaní Karel Čapek přímo zosobňoval. Ostatně, právě proto se jeho tvorba čte dobře i dnešním maturantům i náročným čtenářům, každý si v tom najde to své.
Lidové noviny taky ale sehrály úlohu v pádech legendárních sourozenců. Lidovky totiž léta sloužily, nemalým dílem obou bratrů, jako názorová opora Hradu a silně prodemokratičtí Čapkovi léta kritizovali totalitní tendence evropských států, hlavně potom pomalu se radikalizujícího Německa. Po Benešově abdikaci z nich tedy byly jasné cíle. Karlovi se zhroutil svět a uštván zemřel na zápal plic v prosinci 1938. Jeho bratra Josefa v září následujícího roku zavřelo gestapo a prožil celou válku v koncentráku, kde taky začátkem roku 1945 zahynul. Dva bratři, kteří byli symboly první republiky, tak odešli z dějin společně s ní.
Podobné články
Martin Miko
Arian EbrahimiDoporučujeme
