Před třemi lety zemřel ve svých nedožitých sto jedna letech člověk, který jako by byl odrazem druhé poloviny dvacátého století. Voják, dobrodruh, žoldák, mořeplavec, spisovatel a pirát Thomas Michael Hoare.
Šílenec v Pacifiku
Mike Hoare se narodil irským rodičům v Indii v roce 1919. Střídavě žil v Indii a v Irsku, nakonec se ale přestěhoval do Anglie, kde nastoupil do královské armády. Prodělal kurz specialisty na krátké zbraně a byl během druhé světové nasazen v Barmě proti Japoncům. V Pacifiku si vydobyl důstojnickou pozici a taky přezdívku „Mad Mike“, tedy Šílenej Mike. Za to jak lehkomyslně si počínal pod nepřátelskou palbou. Dotáhl to na majora.
Po válce se dostal z armády a začal pracovat jako účetní, ale… to ho dost nudilo, takže v roce 1948 emigroval do Jižní Afriky.
Padesátá léta v podstatě strávil na motorce. Byl fascinován černým kontinentem a historií jeho objevování, takže se na motorce vydal po stopách slavných britských objevitelů k pramenu Nilu, projel celou Afriku od severu až po jih a západní břeh obeplul na člunu. Jako správný dobrodruh taky pátral po Ztraceném městě v kalaharské poušti. Zážitky ze svých cest sepsal a vydal zhruba před deseti lety v knížce „Africká dobrodružství Mika Hoaereho“.
Voják štěstěny
Šedesátá léta jsou ale roky, které definovaly odkaz Šílenýho Mika. V roce šedesát a šedesát jedna se totiž poprvé nechal najmout jako žoldák do afrických válek. Provincie Katanga se chtěla trhnout od zbytku nově vzniklé Konžské republiky a guvernér Tshombe sháněl bílé profesionály, kteří by zajistili hladký průběh operace.
Samostatnost Katangy selhala, ale Hoare si vysloužil obrovský respekt, jak mezi bílými žoldáky, tak mezi místními vojáky. A v chaosu postkoloniální Afriky se vynořila další hrozba - Simbové. Simba znamená ve svahilštině „lev“ a přesně tak se rebelové viděli. Jak psal Forsyth ve své knížce Žoldáci: „Je rozdíl mezi vojákem a válečníkem, Simbové byli obojí“. Co víc, rebelské síly byly podporovány komunistickou Kubou a přímo na místě pomáhal Simbům třeba sám Che Guevara.
Aby tehdy už premiér země Tshombe ubránil hlavní město Léopoldville, obrátil se na svého starého známého Šíleného Mika.
Hoare každému ze svých bílých žoldáků přidělil velkou jednotku místních vojáků, urychleně cvičili armádu a pouštěli se do bojů s rebely. Tehdy se plukovník Hoare dostal poprvé do světových médií. Jeho fotka s černým baretem, khaki uniformou a šátkem kolem krku obletěla svět. Hlavně proto, že jeho síly dokázaly zatlačit Simby až zpátky k jejich hlavnímu městu Stanleyville.
Evropané ve Stanleyville byli paralyzovaní hrůzou, co s nimi jako se zajatci Simbové udělají, a protože z toho byla dost nervózní i Evropa jako taková, tak Belgičané poslali Mikovi na pomoc výsadkáře. Společnými silami se Hoaremu podařilo před otřesnými jatky zachránit většinu rukojmích. Se Simby Hoare zacházel tvrdě, hlavně proto, že po cestě viděl několik místy fakt příšerných masakrů na kněžích a sestrách.
Své vojenské úspěchy Hoare vždycky vysvětloval tím, že žoldáci jsou mnohem spolehlivější síla, protože „tam chtějí být“. Jistě, platíte jim, ale kdykoli mohou odejít. Takoví lidé se trénují a připravují stokrát lépe. „Jeden dobrovolník je za deset odvedenců“, říkával veterán. Jeho jednotky navíc byly ještě silně motivované nenávistí ke komunistům, což vycházelo z doby té nejtužší studené války.
Někteří historici poukazují na to, že část Mikových žoldáků si „boje užívala z čistého násilného rasismu “ a je pravda, že i za Hoareho mužů docházelo k věcem, které hraničily s válečnými zločiny, ale sám plukovník takové věci jako profesionál tvrdě trestal. Ve své knize například popisuje, jak ustřelil bílému žoldákovi palec na noze, protože se pokusil znásilnit místní ženu.
Jak bylo řečeno - gentleman… se špetkou piráta.
Sice bez úspěchu, ale se srdíčkem
V sedmdesátých letech Hoare sepisoval knížky a se svou ženou, nádhernou letuškou, kterou se mu podařilo sbalit v Kongu, na jachtě křižoval Středozemní moře. Jak asi tušíte, pomalu ho to ale začínalo nudit, takže se na začátku osmdesátých let ve svých dvaašedesáti letech rozhodl, že sundá komunistickou vládu na Seychelách.
Na ostrov doletěli převlečeni za „amatérský fotbalový tým a turistický kroužek milovníků piva“. Zbraně, vysílačky a všechno ostatní měli ukryté ve falešných dnech svých cestovních tašek. Akce ale selhala, protože někdo z místní tajné služby se o operaci dozvěděl předem. Hoare se tedy musel se svými čtyřiceti lidmi prostřílet městem až na letiště, kde unesli dopravní letadlo indických aerolinek a donutili pilota, aby je odvezl do Jižní Afriky.
V Jižní Africe byl ale zatčen a za „vzdušné pirátství“ souzen. Původně mu hrozil trest smrti, Mike odmítl státního zástupce a u soudu jenom řekl, že mu bylo za pokus o převrat zaplaceno sto tisíc dolarů neznámým klientem. „Splnil jsem svou povinnost a dostal své muže bezpečně pryč, na to jsem hrdý.“ Trest mu byl snížen na deset let vězení, pravděpodobně za tenhle badass přístup. Propustili ho ale už po třech letech, protože země vyhlásila (pozor) amnestii pro seniory.
Poslední žoldák
Hoare potom žil dvacet let ve Francii, kde se věnoval dětem, vnoučatům a psaní knih, v devadesáti letech se ale přestěhoval zpět do milované Jižní Afriky, kde pokojně sepisoval se svým synem paměti.
Šílenej Majk nakonec zemřel ve věku sta let ve své posteli. Nechť je vám země lehká, plukovníku.
Podobné články
Martin Miko
Arian EbrahimiDoporučujeme
