Ty její vějíře okouzlily každého. Asi nikdo nebyl větší ikonou našeho předválečného filmu než Adina Mandlová. Kráska stříbrného plátna byla odmalička vedena k velikosti a byla stejně ambiciózní a vypočítavá jako divoká. Její život, to byly večírky, obvinění z kolaborace s Němci a dlouhá, předlouhá řada nevydařených vztahů. Narodila se přesně před 110 lety.
Princeznička z Boleslavi
Baarová má oči mandlové, Mandlová má oči barové. Tahle slavná průpovídka se ve 30. letech minulého století nesla Prahou jako básnička. Dvě ikony stříbrného plátna, jedna tmavovlasá, druhá blond, byly povahově odlišné jako noc a den. Jan Werich o nich řekl, že zatímco Lída byla hodná a naivní, Adina byla zlá a chytrá a zřejmě to odhadl dobře. Jak to bylo s Baarovou a její slepou láskou s prominentním nacistou, to všichni víme. Při pohledu na život plavovlasé rodačky z Mladé Boleslavi je zase jasné, že byla vždy divoká, ambiciózní a zvyklá na to, že co chce, to dostane.
Adina Mandlová se jako Jarmila Anna Františka Marie narodila inspektorovi státních drah Janu Mandlovi, který po třech synech toužil po malé princezničce. A přesně tak se k dcerce taky choval. Dopřával jí to nejlepší, rozmazloval jí, platil jí hodiny klavíru a právě on jí vymyslel přezdívku, která už ji pak provázela zbytek života. Dokonce tval na tom, že zatímco Adina mohla všem tykat, jí museli ostatní vykat. Jenže nic netrvá věčně; když bylo dívce osm, její otec zemřel. Vdova se čtyřmi dětmi musela zaříznout nepotřebné výdaje a shánět peníze, jak se dalo. Proto si našla řadu "kamarádů a strýčků", kteří se více či méně trvale o její rodinu starali. Se zhýčkanou Adinou začaly být problémy, když jí bylo šestnáct,tak ji matka poslala do internátu v Paříži, aby se naučila jazykům. Vzpurná teenagerka se z něj vrátila po dvou letech, potratu a vyhozená za nevhodné chování.
Když se Adina ocitla v Praze, věděla, co musí udělat pro to, aby se dostala na výsluní a do lepší společnosti. V kavárně, kam chodíval Hugo Haas, si, prý vyhlídla vhodný den a pak se naschvál posadila co nejblíže WC, aby kolem ní slavný herec a režisér během návštěvy podniku dříve nebo později musel projít. Mladá plavovláska, která si přivydělávala jako modelka, na něj pak máchla hustými vějíři řas, a i tak zkušený muž byl zcela ztracen. Vztah s Haasem Adině přinesl první významnější roli ve snímku Život je pes a otevřel jí dveře do filmového světa. Haas před válkou emigroval. Podnikavá dívka si ale rychle našla náhradu, s níž se nicméně začala psát tragická linka jejího milostného života.
Zámožný - a především ženatý - podnikatel Fred Scheiner-Svítil byl podle všeho hereččinou velkou láskou. On ale odmítl od manželky odejít, ačkoliv s ním Adina čekala dítě. Zhrzená milenka na brzký rozchod reagovala pokusem o sebevraždu, který sice přežila, ale o nenarozeného potomka přišla. Následovalo období divokých večírků, během kterých se Adina nebránila vůbec ničemu. Aby si napravila pověst a snad se i trochu uklidnila, provdala se za malíře Zdeňka Tůmu, ten si ale sáhl na život pouhý rok po svatbě. Po něm se Mandlová bláznivě zamilovala do hereckého kolegy Vladimíra Šmerala, který byl ale ženatý stejně jako Svítil a jeho city vůči Adině podle všeho vůbec nebyly tak žhavé, jako to platilo naopak.
Osudové partnerství
Ostatně, když Adina Mandlová po skončení války čelila nařčením z kolaborace, Šmeral se od ní důrazně distancoval. Herečka veškerá obvinění ustála, natočila všehovšudy jen jeden německý film, je ovšem nesporné, že společnost nacistů jí nebyla cizí a s německými prominenty udržovala blízké kontakty, pravděpodobně z čisté zištnosti. Česká divadla ji i přes očištění nechtěla, a tak si na oko vzala válečného letce Josefa Kočvárka, aby dostala pas a vízum a dostala se do Anglie. Tam se ti dva krátce po příjezdu přátelsky rozešli. V zemi čaje o páté mnoho štěstí nenašla - protože její faktická herecká kariéra trvala vlastně velmi krátce, dostávala jen bezvýznamné role, navíc na čas onemocněla tuberkulózou.
Nakonec se v tom zmaru deštivého britského počasí ale přeci jen objevilo světlo v podobě Bena Pearsona, který se Adině nakonec stal osudovým přítelem, možná jediným druhým opravdovým po kolegyni Nataše Gollové, která prý Adině jako jediná mohla v soukromí tykat. Pearson byl Kočvárkův přítel, módní návrhář a také homosexuál. S Adinou je ale pojilo pouto pevného porozumění, tolerance a také dost podobné povahy, proto se ti dva vzali a nakonec spolu žili dlouhých 37 let až do Benovi smrti v roce 1990.
Hvězda Kristána a Hotelu Modrá hvězda se na stará kolena vrátila do vlasti, kde ji vlastně nikdo nevítal, snad kromě Ondřeje Suchého. Ten Adinu oslovil po přečtění jejího životopisu Dneska už se tomu směju, který napsala za pomoci Josefa Škvoreckého, když s Pearsonem žila v Kanadě. Chtěl ho natočit. Herečka ale krátce před začátkem natáčení ve věku 81 let zemřela. Nepřála si žádný smuteční obřad a trvala na tom, aby její popel nebyl uložen k ostatkům jejích rodičů.
Je totiž otázkou, kolik z té vypočítavé mrchy, která se na cestě za svým cílem a tím, aby se měla dobře, bála máločeho, bylo Adině dáno do vínku a co bylo výsledkem přehnaně pečlivé výchovy ambiciózního otce a naopak chladné matky. Matky, která v momentě, kdy jí přestala rozumět, dceru radši poslala pryč.
Podobné články
Martin MikoDoporučujeme
