Hrozící krvavý konflikt na Střední východě i ohnivou apokalypsu v Austrálii včera zcela přehlušila mnohem důležitější zpráva. Britský princ Harry s manželkou Meghan se rozhodli vzdát svých rolí v královské rodině. A já se ptám – proč by mě to mělo kruci zajímat?
Je rok 2020, krucinál
Jmenujte tři věci, které jsou v dnešní době naprosto zbytečné. Telefonní budky, turnikety v Národní technické knihovně a britská královská rodina. Gratuluji, právě jste vyhráli 1000 korun. Včera svět obletěla šokující zpráva, která dozajista ovlivní životy milionů lidí po celém světě – jeden z nejprivilegovanějších párů na světě, princ Harry se svou ženou Meghan, se totiž rozhodl vzdát svých důležitých a zcela nepostradatelných rolí v královské rodině. Během několika málo hodin se vyrojila celá řada článků, které vysvětlovaly, jak se naše životy změní po statečném odchodu tohoto královského páru. Může mi ale někdo vysvětlit, proč by kohokoliv duševně příčetného člověka mělo něco takového zajímat? A vlastně, proč se rovnou nezamyslet nad tím, proč v 21. století Velká Británie potřebuje živit skupinku podivných aristokratů, jejichž existence je pro chod státu zcela postradatelná?
Monarchie byly odpradávna páteří lidského politického systému. Nicméně, to bylo i otroctví či krvavý kolonialismus. Existuje, byť jen jediný důvod, proč zachovávat v dnešní době toto dávno překonané státní zřízení? Že vyživovat samozvaného vládce, který se do čela státu dostal jen díky tomu, že se náhodou narodil do privilegované rodiny, od které z nějakého důvodu odvádí svou legitimitu řídit chod celé země, je zcela zbytečné, víme od nějakého roku 1789, kdy se Francouzi pustili do své Velké francouzské revoluce. Moc vychází z lidu, což vám řekne každý, koho nevyhodili od zápočtového testu z politologie na právnické fakultě. Proč si tedy velká část světa romantizuje představu královské rodiny jako jakých si lepšolidí, bez kterých se prostě neobejdeme?
Tradice? A nestačila by státní hymna?
Někdo argumentuje tradicí. Já vám nevím, mně asi stačí státní znak a hymna. Občas pak (především v českých internetových diskuzích) zaznívá názor, že Britové mohou na rozdíl od nás ke své hlavě státu vzhlížet jako k pravému a slušnému státníkovi. A to je právě ono. Pokud si totiž zvolíte někoho, kdo nemá a ani nemůže získat obdiv a respekt celé země, vypovídá to něco o národu. Ostatně, myslíte si, že celá Británie vzhlíží například k Borisi Johnsonovi, kterého si nedávno zvolila za premiéra? Pochopitelně, že nemůže, ale vždycky přeci mohou být hrdí na svou panovnici. Jenže tu si nezvolili a tudíž ani její chování či existence nemůže odrážet charakter britského národa. Britská královská rodina tak v podstatě není v dnešní době nic jiného než skupinka hezkých maskotů/herců, kvůli kterým se národ může cítit dobře. I když, jak ukazuje příklad takového prince Andrewa, asi to tak úplně nebude pravda.
Jen se nad tím zamyslete. Kdyby jakýkoliv zvolený státník, ať už ministr či poslanec, byl obviněn z návštěv pedofilních radovánek, které zesnulý Jeffrey Epstein pořádal ve svém luxusním letadle, byla by jeho kariéra i celý život u konce. Oproti tomu princ Andrew, který mimochodem obvinění dodnes nedokázal vyvrátit (a upřímně se o to ani moc nesnažil), prostě „opouští veřejný život“, což ve výsledku znamená, že se s ním následujících pár let nebude královna fotit. Nadále si bude moct užívat nejvyšších poct, které má k dispozici jen několik málo privilegovaných jedinců na této planetě, kterou s nimi obývá dalších 7,5 miliard lidí. Představa, že králové a princové jsou něco víc a tudíž se jich povinnosti běžných lidí netýkají, vychází z dávno překonaného konceptu, že panovník je božím zástupcem, což jaksi není pravda. A jestli si někdo i v roce 2020 myslí, že legitimita vládce pochází od jakéhosi Boha, měl by zvážit návštěvu psychiatrické léčebny.
Na závěr si dovolím ještě jednu poznámku, která podle méhonázoru krásně doplňuje absurditu celé existence britské královské rodiny. Severokorejský vůdce Kim Čong-un je kvůli svému zbožšťování častým terčem posměchu – jen si vzpomeňte kolik posměšných komentářů vyvolaly jeho fotky na koni, na kterých se proháněl po zimní krajince. A teď si představte, že by to samé udělal nějaký člen britské monarchie. Namísto posměchu by se dočkal obdivu celého svého národa. Mezi zbožšťováním nevoleného Kima a stejně nevolených britských princů totiž není žádný rozdíl. Jen Kim má hold tu smůlu, že je míň sexy než princ Harry a že se jeho děda rozhodl budovat dynastii o pár století později než předci britské královny. Obojí je pak v dnešní době, kdy máme funkční systém volených demokracií, naprosto překonané. Mít královskou rodinu v roce 2020 je stejné jako poslouchat hudbu z walkmanu. Vypadá to fakt hezky, ale je to nepraktické, zbytečné a dávno překonané.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
