"Nejhorší film roku 2019 a taky to nejhorší, co se kočkám stalo od doby, co se objevili psi". O filmové verzi slavného muzikálu Cats už jste bezpochyby slyšeli, pravděpoboně jste ji ale ještě neviděli. Ohlasy na počin Toma Hoopera jsou totiž příšerné. My jsme to odtrpěli za vás a věřte nám; všechno, co se povídá, je pravda.
Trauma zdarma
Nevíte někdo, jestli Judi Dench a Ian McKellen už vrátili Řády britského impéria? Královna Alžběta II. je rozdává kde komu, ale tohle je trochu moc. Nikdo s titulem by neměl ujít trestu za to, že se v důchodovém věku nechal digitálně (a extrémně mizerně) přetvořit ve zpívajícího a tančícího kočko-člověčího mutanta.
Dva uznávání a zasloužilí herečtí veteráni představují jen zlomek nepochopitelně hvězdného obsazení filmové verze slavného broadwayského muzikálu Cats, o kterém se v posledních týdnech hodně mluví, i když úplně jinak než by si asi přáli tvůrci a producenti snímku. V novince režiséra Toma Hoopera se vedle nich objevují také třeba Idris Elba, Rebel Wilson, Jennifer Hudson, Jason Derulo či Taylor Swift. Kvůli všem zmíněným doufám, že honoráře byly uspokojivé alespoň tolik, jako plechovka tuňáka v XXL balení za výhodnou cenu.
Koncem prosince 2019 se na zahraničních filmových webech začaly objevovat první ohlasy na Cats z dílny Universalu a nebylo to dobré. Vedle řady vtipných a přiléhavých komentářů padlo i označení "nejhorší film roku" a je to asi pravda. Kultura filmových muzikálů už desítky let upadá a Cats jsou už druhou ránou, kterou žánru uštědřil tento konkrétní filmař (tou první byl tlustý zpívající Russell Crowe jako komisař Javert v jeho Bídnících z roku 2012).
Tentokrát se ale Hooper chytil za nos a alespoň částečně nacastoval profesionální zpěváky nebo herce, kteří se zpěvu pravidelně věnují. Zároveň má sám na kontě třeba Královu řeč nebo oscarovou Dánskou dívku. Tak jak to, že se tohle tak strašně, ale opravdu strašně nepovedlo?
V případě filmového muzikálu Cats nese 70% podíl viny na zrůdnosti výsledku zcela nezvládnuté CGI. Nekvalitní efekty způsobují, že známé hvězdy vypadají v těle Kočičand opravdu strašidelně. Polovina z nich má rukavičky s drápy, ta druhá normální lidské ruce. Někteří mají lidské oblečení, jiní nosí kožichy (ještě navrch k tomu svému "přirostlému" kožichu), další na plátně pobíhají prostě jen tak (to je asi nejvíc znepokojující pohled).
A především; většině postav se obličej na tváři pohybuje způsobem, jakým by se pohybovat vůbec neměl. Sem tam to dokonce vypadá, jako když jste se v roce 2004 pokoušeli rozjet Half Life 2 na počítači s nedostatečně výkonnou grafickou kartou. To snad i omlazení gumáci v Irčanovi, které dostanete, když si Scorseseho mafiánský hit pustíte na moc malé obrazovce nebo v nízké kvalitě, vypadají uvěřitelněji než tyhle lidskočky.
Těch zbývajících 30 % je ale samotná podstata celého příběhu, od námětu až po zpracování. Jinými slovy; jádro pudla tkví v tom, že Cats jako takové vždycky byly, jsou a budou svým způsobem bizár bez pořádného narativu. Skupina lidí převlečených za zvířata se jeden po druhém představují pomocí průměrných písní, až se jeden z nich stane speciálním, zazpívá song navíc - a to je všechno.
Nuda pro sadisty nebo diváky s množstvím mozkových buněk, které by se dalo spočítat na prstech jedné ruky (bez pardonu, přátelé). Z toho by prostě víc nevykřesal asi ani ten nejtalentovanější filmový kouzelník.
Podobné články
Martin MikoDoporučujeme
