Zvláštní lidé, tihle Gruberovi

Andreas Gruber nebyl v okolí zrovna populární. Platil za mrzutého lakomce, který si nejde pro ostré slovo daleko, nikdo se s ním moc nestýkal. Žil na svém statku za vesnicí Kaifeck, asi šedesát kilometrů od Mnichova. Německy se „za něčím“ řekne „hinter“, proto se Gruberovic farmě říkávalo Hinterkaifeck.

Třiašedesátiletý Andreas tam bydlel se svou o devět let starší ženou Caziliou, ale technicky vzato jim Hinterkaifeck nepatřil, vlastnila ho jejich dcera Viktorie Gabriel. Ta sdílela statek se svými dvěma rodiči a dvěma dětmi, sedmiletou po babičce pojmenovanou Caziliou a dvouletým Josefem.

Malý Josef byl další důvod, proč neměli sousedé tu Gruberovic familii nijak zvlášť v lásce. Viktoriin manžel totiž zahynul v zákopech západní fronty, takže v letech 1919 nebo 1920, kdy musel být chlapec počat, byl Karl Gabriel už několik let po smrti. A protože Viktoria do společnosti moc nechodila, mezi lidmi se začalo povídat, že otcem je sám despotický farmář Andreas Gruber, který svou dceru zneužívá. Ostatně, v rodném listě byly u kolonky otec jen krypticky připsány iniciály L. S. a ty mohly být klidně muří nohou porodníka.

mohlo by vás zajímat

Djatlovova výprava po americku: Ze zmizení pěti mužů mrazí i po více než čtyřiceti letech

Zima a strach

Možná i tyhle řeči přispěly k tomu, že Hinterkaifeck na podzim roku 1921 opustila místní služebná. Jako hlavní důvod ale uvedla to, že na farmě… straší. Zvuky se prý ozývaly z míst, kde se ozývat neměly, slýchávala hlasy, slýchávala kroky, předměty se záhadně přemisťovaly, mizely a další den se zase objevovaly. A vždycky se prý cítila jako by… tam s ní někdo byl.

Gruberovi se pokoušeli najít novou služebnou, ale zima ten rok přišla rychle a rodina se ze všech sil snažila vyžít. V zimě farmáři trávili hodně času doma, opravovaly se věci kolem stavení, na které nebyl v létě pro samé statkaření čas a nejspíš díky tomu si Andreas pomalu uvědomoval, že služebná se tak úplně nemýlila.

Všichni to po nějakém čase zaznamenali. Nejdřív se ztratil klíč, ale klíče se ztrácejí, na tom není nic až tak divného. Potom se začaly přesouvat, mizet a objevovat další předměty. Jednou dokonce starý Gruber našel na stole noviny, o kterých byl přesvědčen, že je nekoupil on, a když s tím konfrontoval svou ženu a dceru, obě byly stejně zmatené jako on. Do toho noční podivné zvuky z hlubin domu… a potom ty stopy.

Koncem března 1922 vyšel Andreas na večer z domu, pravděpodobně pro dřevo, a narazil na lidské stopy. Vedly od nejbližší linie stromů až k jeho dvorku a tam končily. Stávalo se, že občas někdo v noci zabloudil až ke statku a pak se vydal domů, ale tenhle řádek stop se neotáčel zpět k lesu ani nepokračoval nikde jinde, prostě končil uprostřed Hinterkaifecku.

Tohle všechno je v policejních záznamech, protože Gruber o tom rozrušeně vyprávěl lidem ve městě, když jel nakoupit zásoby a možná i nějaké věci pro novou služebnou Marii Baumgartnerovou, která ten den nastoupila na statek. I Viktorie byla ten den ve městě a chovala se podivně. Vybrala si své veškeré úspory, půjčila si peníze od sestry svého zesnulého muže, darovala na tu dobu královských sedm set marek místnímu kostelu a se svým otcem se vydali domů.

Psal se pátek 31. března a sousedé ten den viděli Andrease Grubera i jeho dceru naposledy. V sobotu nepřišla sedmiletá Cazilia Gabrielová do školy a v neděli se nikdo z rodiny neukázal v kostele. A když v pondělí pošťák ohlásil, že se podle všeho od pátku nikdo nedotknul pošty, dala se dohromady parta sousedů, která šla Hinterkaifeck prozkoumat.

Ani na několikáté zavolání se chlapům ze sousedství nikdo neozval, takže se jeden z nich, nejbližší soused Lorenz Schlittenbauer, rozhodl, že obhlédne statek.

Těla našel ve stodole.

Jeden po druhém

Leželi tam čtyři. Andreas Gruber, jeho žena Cazilia, dcera a majitelka statku Viktorie Gabrielová a její dcera Cazilia. Schlittenbauer začal freneticky ohledávat mrtvé a pak rychle vyrazil k hlavnímu domu. Vevnitř našli mrtvou služebnou Marii a dvouletého Josefa, také v louži krve.

Trvalo hodinu, než se na Hinterkaifeck dostala policie, které se podařilo zjistit hned několik věcí. Ve všech případech byl vražednou zbraní „mattock“, což je… zemědělský nástroj podobný krumpáči. A vrah velice dobře věděl, jak se takovým nástrojem ohánět, smrtelný úder byl vždy proveden ranou do hlavy. Ze zjištěných informací navíc vyplynulo něco extrémně znepokojivého: místo činu prvních čtyř vražd byla stodola a vrah zabil své oběti jednu po druhé, jak postupně vcházely do stodoly. Tři zemřely okamžitě, malá Cazilia nejspíš žila ještě několik hodin po útoku. Při vědomí. Neschopna pohybu.

Skoro jako by si je tam volal, nebo jako kdyby jeden po druhém chtěli zjistit, proč se ostatní ze stodoly tak dlouho nevrací. Když byl neznámý pachatel hotov s nimi, vešel do domu, kde pravděpodobně nejdřív zavraždil služebnou, která doslova nastoupila několik hodin předtím, a nakonec v postýlce rozdrtil lebku dvouletému Josefovi.

Podle všeho v domě mezi mrtvými ještě pár dní pobýval, než se vydal pryč, takže v době, kdy pošťák nosil dopisy na statek, brutální vrah byl stále v domě. Sousedé navíc vypověděli, že přes víkend viděli stoupat z komína kouř a z ohledání místa činu bylo zjevné, že si někdo vařil v kuchyni a krmil dobytek. Později se ukázalo, že pachatel byl nejspíš ve stavení ještě ve chvíli, kdy Schlittenbauer a ostatní nalezli těla.

Co je ale nejdivnější, pro vraždy se nenašel žádný racionální motiv. Gruberovi v okolí sice byli nepopulární, ale žádné opravdové nepřátele neměli, minimálně žádné, kteří by se uchýlili k něčemu takhle extrémnímu.

A hromada peněz, kterou si Viktoria z nějakého důvodu vybrala z banky a půjčila od sestry, zůstala nedotčena na kuchyňském stole.

GALERIE Hinterkaifeck

+ DALŠÍ 2 FOTKY + DALŠÍ 3 FOTKY

Vrah dodnes neznámý

Bez pomoci testů DNA a s daktyloskopií v plenkách se německé policii nikdy nepodařilo vraha chytit, přestože inspektor Georg Reingruber z mnichovské kriminálky šel po stopě případu několik let. Vrchní komisař nakonec případ uzavřel jako nevyjasněný až v roce 1955, ale ještě v osmdesátém šestém roce byl vyslýchán poslední svědek k případu. Hromady zatčení, stovky podezřelých, ale nikdo, koho by se policie doopravdy rozhodla obvinit.

V průběhu let se objevily desítky nejrůznějších teorií, ale žádná není úplně přesvědčivá. Někdo tvrdí, že vrahem byl Karl Gabriel, údajně zesnulý muž Viktorie. Jeho tělo se nikdy nevrátilo z fronty a možná že jen dezertoval a ze žárlivosti zabil svou dceru, ženu a celou její rodinu. Ale experti o tom pochybují.

Zajímavou stopou je muž, který našel těla, Lorenz Schlittenbauer. Prý na něj pes na statku štěkal víc než na kohokoli jiného, pohled na čtyři mrtvé ho nějak zvlášť neznepokojil a teorie říká, že prohledával a přesouval těla proto, aby zmařil následné vyšetřování. Ostatně, pamatujete na zmizelý klíč, se kterým si Andreas Gruber lámal hlavu? No, Schlittenbauer dveře do domu nevyrazil, když ho šel prohledat kvůli dalším tělům, takže nějaký klíč mít musel. Odpůrci této teorie ale zase říkají, že měl klíč a spěchal do domu proto, aby se ujistil, že je jeho syn naživu. Říkali jsme přece, že malý Josef byl nemanželský a v rodném listu měl u kolonky otec iniciály L. S.

V roce 2017 zase autoři knihy Muž z vlaku předkládají teorii, že Hinterkaifeck byl jenom pokračováním série brutálních vražd s podobným modem operandi, která se odehrávala už nějakých pár let předtím na americkém Jihu. A vrahem tedy bude hlavní podezřelý z amerických vražd Paul Mueller.

A nedávno německá kriminálka zpětně provedla několik genetických testů a údajně vraha má, ale nechce z etických důvodů zveřejňovat jeho jméno. Kde vzali genetický materiál vraha?

No, když Hinterkaifeck tři roky po nálezu těl bourali, aby se tam postavil rodině pomník, našla se malá půdní místnost, kde ležel zemědělský krumpáč. Vražedná zbraň. A v té místnosti taky vrah pravděpodobně s Gruberovými bydlel skoro půl roku, než ho něco vyprovokovalo k akci.

Byl to příchod nové služebné, se kterou nepočítal? Zahlédla ho? To už nikdo nezjistí. Ale vy si dávejte pozor, až doma v noci uslyšíte něco podezřelého.