Vánoční koleda po našem
Jít během adventu po pražském Staroměstském nebo v Brně po náměstí Svobody a nepodívat se při tom na vysoký nazdobený stromeček, to je dnes už skoro nepředstavitelné. Tradice veřejných stromků u nás ale není tak dlouhá jako v jiných zemích. Začala se psát v roce 1924, kdy právě na zmíněném „Svoboďáku“ vztyčili vánoční jedli vůbec poprvé, a to z popudu novináře a spisovatele Rudolfa Těsnohlídka, který pod jejími větvemi pořádal dobročinnou sbírku peněz na stavbu nového sirotčince.
To mu samozřejmě nepřišlo na mysl jen tak. O pět let dříve, o Vánocích 1919, šel Těsnohlídek s přáteli pro vánoční stromek. Jejich pozornost od úkolu ale odvedlo něco, co nečekali; tichý dětský pláč. „Mezi kořeny smrku ležela na tenké peřince docela malá holčička. Měla rozhalenou košilku a na hlavě čepeček. Její dlaně bezmocně tiskly hrst zasněženého jehličí. U úst měla krupičky zmrzlých slin. Plakala stále tišeji, přerývaně. Byla promodralá zimou,“ popisuje v Těsnohlídkově životopisu na základě dobových archivů František Kožík.
Sedmnáctiměsíční děťátko tři muži zabalili do kabátu a odnesli jej na policejní stanici. Tam se o holčičku strážníci postarali a jako zázrakem jí zachránili život. Dostala od nich jméno Liduška a brzy se podařilo najít i matku, která ji odložila. Šlo o jistou Marii Kosourovou, služebnou, jež si Lidušku „upletla“ za války s ruským zajatcem. Svobodná matka nemohla zavadit o práci, tedy neměla šanci dcerku uživit, proto ji odložila v lese, za což nakonec dostala 5 let těžkého žaláře.
Citlivým Těsnohlídkem, který celý život trpěl depresemi, tenhle zážitek dost otřásl. Ovlivnilo ho to tolik, že i o všechny ty roky později na Lidušku a ostatní opuštěné děti stále myslel. A tak vložil veškerou energii právě do sbírky na dětský domov. Onen první vánoční strom nazval Strom republiky. Byl pokácen 6. prosince a týden nato, 13. prosince 1924, ho v Brně slavnostně rozsvítili. Dva roky nato se tím inspirovala Plzeň, pak i Praha a na konci 20. let už z vánočních stromečků na náměstích byla tradice snad v každém českém městě. Tradice, která přežila i druhoválečný zákaz svícení a antiduchovní komunismus. Díky bohu.