Ten sedmý šedý svetr nepotřebujete

V sitcomu Přátelé je scéna, v níž Phoebiin kluk - psycholog - rozebere Monicu a řekne jí "Nezapomeň - je to jen jídlo, není to láska". Depresivně se tvářící Monica, o které diváci pořadu vědí, že má za sebou pubertální špekaté období, po něm na to konto hodí nedojedenou sušenkou. Terapeut má samozřejmě pravdu. Nevinný gag z devadesátkové seriálové klasiky se - bohužel - dá s lehkou parafrází zcela seriózně aplikovat na realitu roku 2019.

Ano, žijeme v kapitalismu. Pracujeme od rána do večera, abychom měli peníze. Za ty peníze pak kromě životních nezbytností nakupujeme věci, které nepotřebujeme, ale chceme je, protože nám nahrazují radost z volného času, který nemáme, a mezilidských vztahů, které neudržujeme, protože pracujeme od rána do večera, abychom měli peníze...

Zvykli jsme si, že nabídka je prakticky neomezená. Téměř cokoliv, co si usmyslíme, se dá sehnat a koupit. Pokud na to máme dostatek financí, ani moc nepřemýšlíme o tom, za co vlastně utrácíme. Hádka s partnerem? Zlepšíme si náladu novým svetrem. Co na tom, že už máme dva podobné, tenhle je přeci jen malinko jiný, sluší nám a stojí pár korun (že ta cena je vykoupená šuntovým materiálem a rozpíchanými prstíky špatně placených bangladéšských dělnic, to je zas jiná písnička). Dělá nám to radost, ale vlastně by nemělo.

Zapojte mozky

Žít podle trendu extrémního minimalismu, to je zase zbytečné. Byl to hit před pár lety - domácnosti, co neprodukují odpad, šatníky, ve kterých je jen 30 kousků, nikdy ne víc. Většinou platí, že žádné krajní řešení není ideální. Stejně tak ale platí, že o většině věcí je dobré přemýšlet. Aktuálním argumentem je, že kupování nových a nových věcí znamená produkování nového a nového odpadu, což planetě, která nám pomalu, ale jistě hoří pod nohama, neprospívá.

Myslet si, že jste v pořádku a šťastní, když jediné, co vám dělá radost, je hromadění dalších a dalších krámů, je cesta do pekel. Měli bychom se znovu naučit oceňovat maličkosti. Procházka po parku je stejně relaxační jako předražený víkend ve wellness centru. Knížky se dají půjčit v knihovně. Existují second handy, blešáky, bazary, kde se dá "nový" kus pořídit výměnou za to, co už nenosíte...

GALERIE Mezinárodní den nekupování ničeho

+ DALŠÍ 1 FOTKA + DALŠÍ 2 FOTKY

Potřeba nakupovat vrcholí právě teď, na přelomu listopadu a prosince, před Vánoci, přitom to vůbec nedává smysl. Co je na Vánocích to nejhezčí? Přece ulice v podvečer osvětlené drobnými světýlky a provoněné skořicí a svařeným vínem. Setkání s těmi, na které jste si celý rok nenašli čas. Ta rozněžnělost, která v tomto období všechny přepadá. Desetiminutovka trhání ozdobného papíru a rozbalování darů, o které jste si předem stejně sami řekli, je tomu všemu vyvrcholením tak slabým, že by neuspokojilo už ani puberťáka. Ona ta dnes již lidová hláška z reklamy na MasterCard, jakkoliv absurdně v tomhle kontextu zní, že některé věci jsou k nezaplacení, docela sedí.

Položte sami sobě otázku, jak by se vaši blízcí tvářili, kdyby pod stromečkem letos našli třeba jen pytlík vámi upečeného cukroví a lísteček, že jste jejich jménem darovali určitý obnos na charitu nebo třeba nakoupili několik Nocleženek. Obraz, který by vám měl v hlavě vyjít a ten, co se reálně objeví, se pravděpodobně budou diametrálně lišit. Nikdy ale není pozdě na to začít dělat něco pro to, aby se obrazy napřesrok přiblížily nebo přímo prolínaly. Udělejme z každého dne Den střídmého nakupování rozumných věcí, které opravdu potřebujeme a kdo ví, třeba se dočkáme té krásné budoucnosti, ve které žádný Mezinárodní den nenakupování nebude potřeba.

A tady si přečtěte o německé komedii Bez věcí nad věcí, která se přesně tomuto tématu věnuje.