Fronta na maso, kamenné monstrum, strašák, co se tyčil nad Prahou – naštěstí jen sedm let. Stalinův pomník na Letné stál neskutečné peníze, spotřebovalo se na něj 17 tisíc tun materiálu a kvůli jeho stavbě prakticky ihned po otevření zase zavřeli nový fotbalový stadion. Nechvalně proslulou sochu měl na svědomí architekt Otakar Švec, pro kterého byla tato práce doslova osudová.
Beton a žula
Píše se rok 1949 a komunistické Československo dostalo úkol – vystavět v hlavním městě pompézní pomník Josefu Stalinovu, vyjádřit mu tak vděčnost za osvobození a podpořit kult jeho osobnosti. Od tuzemských architektů se automaticky očekávalo, že se nadšeně přihlásí do soutěže o to, kdo bude mít tu čest sochu navrhnout. Nezúčastnit se by znamenalo problémy, a tak většina umělců přišla s přestřelenými a špatně realizovatelnými návrhy. Jedním z nich byl i žák Josefa Myslbeka a Jaroslava Štursy Otakar Švec.
Švec přišel s megalomanským sousoším v podobě řady za sebou jdoucích lidí v čele právě se Stalinem, za ním stáli bezejmenní zástupci sovětského lidu – dělník, vědec, kolchoznice a rudoarmějec – a českého lidu – dělník, rolnice, novátor a vojín. Umělec předpokládal, že výtvor, který měl mít bez podstavce na výšku přes 15 metrů, nikdy neprojde, ale megalomanští ideologové se pro vidinu největší sochy takového typu v Evropě naprosto nadchli, a Švecův projekt dostal zelenou. Sám umělec měl za práci dostat tehdy naprosto neskutečných 2,5 milionu korun.
Jakmile se vzpamatoval z překvapení, začal Švec o práci přemýšlet reálně. Sochař, který měl za sebou výstavy v Paříži, USA či Itálii, si řekl, že je nová doba, kterou nezmění, ale může se pokusit se v ní etablovat. V té době mu bylo už skoro 60 let. Nicméně stavba takové věci byla úzce svázána s politikou. Švec musel neustále ustupovat zájmům komunistů a plnit výmysly papalášů. Zároveň byl dnem i nocí pod dohledem StB, existuje složka, kde je detailně popsán každý Švecův den. Navzdory těmto nepříjemnostem se ale Švec nechal opít penězi a přízní. Začal pít a střídat milenky. Naopak postupně ztrácel respekt a vážnost u svých přátel a kolegů z uměleckých kruhů.
Tohle všechno nejhůř nesla Švecova manželka. Ačkoliv se snažila manžela podporovat, po několika letech toho bylo už příliš, a tak si v dubnu 1954 vzala život. Po smrti ženy se Švec zhroutil, a to znamenalo začátek definitivního konce. Utápěl se v depresích a pocitu viny. Netrvalo to ani rok a i on spáchal sebevraždu. V kuchyni si pustil plyn a s dopisem na rozloučenou od své životní partnerky se natáhl na gauč v obýváku. Tam ho také policie našla, až zhruba měsíc po předpokládané smrti.
Švecova smrt přišla těsně před tím, než měl být hotový monument. 1. května 1955 měl být odhalen, což byl pro komunisty velký problém. Tak bylo přikázáno zdemolovat jeho ateliér a jeho samotného prostě vymazat. Socha, na níž bylo spotřebováno 17 tisíc tun materiálu a náklady na ni činily 140 milionů, svého tvůrce přežila jen o sedm let. Po Stalinovi totiž přišel Nikita Chruščov, který kult osobnosti jasně odsoudil, a bubák nad Prahou musel být odstraněn. Postupné odstřelování začalo 19. října 1962 a trvalo několik týdnů. Vše bylo přísně střeženo, nikdo si nesměl sochu a její okolí fotit, ale detonace bylo slyšet po celém městě.
A tady čtěte náš komentář k současné situaci okolo Stalina, ze kterého se v průběhu let stalo komunitní místo, nicméně to může brzy skončit.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
