Chlapec s dospělou hlavou

Pokud jste nečetli ani neviděli Plechový bubínek, určitě jste o něm alespoň slyšeli. Opakování je ale matka moudrosti, proto si připomeňme, o čem román vlastně je. Kontroverzní dílo sleduje životní příběh Oskara, gdaňského chlapce, v období od roku 1899 do konce druhé světové války. Oskar se narodil trochu jiný - má totiž mozek dospělého člověka. Díky tomu poměrně brzy prokoukne svět dospělých a rozhodne se nikdy se nestát jeho součástí. Ve třech letech tedy odmítne dál růst a ještě předstírá retardaci. S okolím se dorozumívá pomocí plechového bubínku a pokud mu jej někdo chce vzít, začne křičet hlasem tak vysokým, že rozbíjí sklo.

Jak Oskar stárne, nabírá nejrůznější životní zkušenosti, pochopitelně včetně těch sexuálních. Papír to ještě snese, i když je to pro čtenáře nálož. Velký problém to ale byl při realizaci filmové adaptace knihy, kterýžto nelehký úkol si na konci 70. let vzal na bedra režisér Volker Schlöndorff.

Autor knihy, bývalý příslušník SS a laureát Nobelovy ceny Günter Grass si totiž po dlouhé diskuzi na téma "má hlavní roli ztvárnit liliput, nebo dětský herec?" prosadil, že chce jako Oskara obsadit skutečné dítě. Velmi šťastná se posléze ukázala být volba Švýcara Davida Bennenta. V době natáčení mu bylo 12 let, takže značka ideál. Jenže... Jenže řada měst a zemí měla se sexuálními scénami s účastí nezletilého velké problémy. V americké Oklahomě ho označili za dětskou pornografii a na mnoha místech Kanady film raději rovnou zakázali.

Méně úzkoprsé oblasti naštěstí pochopily, o jak zásadní počin jde. Snímek získala Oscara pro nejlepší cizojazyčný film a z Cannes si odvezl Zlatou palmu. Celý příběh deník The Guardian označil za "shrnutí 20. století"; je totiž prý stejně barbarský, znuděný a mystický.

GALERIE Plechový bubínek

+ DALŠÍ 4 FOTKY + DALŠÍCH 5 FOTEK

A tady si projděte na náš žebříček filmů, které jsou sice výborné, ale sledovat je je natolik nepříjemné, že vám bohatě stačí vidět je jednou.