Mejdan v Praze
Irena Pavlásková se mezi české filmové tvůrce výrazně zapsala v roce 1989, kdy debutovala skvělým psychologickým dramatem s Ivanou Chýlkovou a Karlem Rodenem Času sluhů. Od té doby to s jejími výplody ale jde spíš z kopce. Ať už Bestiář, Zemský ráj to napohled nebo polo-životopisný Fotograf, všechno jsou to veskrze průměrné filmy. Když se tedy objevila zpráva, že si Pavlásková osobně dojela za světoznámým spisovatelem Philipem Rothem do jeho domu v Connecticutu, aby z něj vytáhla práva na adaptaci jeho románu Pražské orgie, naše reakce byly dost rozporuplné.
Na jednu stranu se jedná o vynikající příběh, který nás zajímá; dostáváme se do Československa poloviny 70. let. Slavný americký spisovatel Nathan Zuckerman – často využívané alter ego Philipa Rotha – přijíždí do Prahy, aby zachránil a odvezl rukopis nevydané knihy. Na své pražské misi se seznámí se svéráznou a nezkrotnou spisovatelkou Olgou a pronikne na vyhlášené večírky, na nichž každý hledá únik ke krátké svobodě po svém. Postupně se proti své vůli stane nejen divákem, ale i účastníkem dekadentního představení, v němž mnozí hrají falešně, a nikomu nelze věřit.
Zuckermanova pražská návštěva, plná bizarních setkání s podivuhodným uskupením různorodých lidí se brzy stane téměř dobrodružnou a nebezpečnou misí. Zuckerman si nakonec není jistý, kdo je přítel a kdo je provokatér a donašeč. Ve filmu se objeví Havel, pivnice U Zlatého tygra a spousta odhalených bradavek, což je fajn.
Zároveň je tu ale právě ta Pavlásková na režisérské židli, která pro nás není zrovna přesvědčivá. A taky uvidíme Pavla Kříže s naondulovanou hlavou a podle traileru uslyšíme dost šílený český dabing, což není ani trochu fajn. Ostatně, to můžete posoudit sami:
Jak to dopadne, to můžeme všichni zjistit v českých kinech od 10. října dál. Zatím si tady si přečtěte recenzi na film roku - jihokorejského Parazita.