Narodil se 26. ledna 1918 v Scornicesti, malé vesnici na jihu Rumunska. Jeho rodina byla velmi chudá, jednalo se o rolníky. Mladý Nicolae si to velice dobře uvědomoval a toužil po lepším životě. Je s podivem, že budoucí vládce Rumunska nedokončil ani základní školu. Ve svých 11 letech se rozhodne odejít do Bukurešti, aby zde pracoval jako obuvnický učeň. Bukurešť, tak jako každé hlavní město, byla centrem nových myšlenkových směrů. Zde se budoucí vůdce Rumunska setkává s myšlenkou socialismu, nacionalismu a komunismu. Ta poslední jej uchvátí nejvíce a ve 14 letech vstupuje do Komunistické strany Rumunska. Ta byla tedy ilegální. Zde se zapojuje do stávek, byl kolportérem (prodavačem, distributorem) zakázaných komunistických novin. Byl několikrát zatčen, v jeho spise se objevuje varování, že jde o nebezpečného komunistického agitátora.

V roce 1936 byl z Bukurešti vypovězen, musel odejít do rodné vsi, ale hned se zase vrátil a pokračoval v agitační činnosti. Poté byl znovu zadržen a uvězněn. Po propuštění potkává svou budoucí ženu Elenu Petrescu, která je taktéž oddaná soudružka. O rok později byl znovu uvězněn, tentokrát v koncentračním táboře. Zde byli hlavně političtí vězni, mnoho komunistů. Setkává se zde s Gheorghe Gheorghiu-Dejem, budoucím vůdcem Rumunska, a dalšími významnými straníky. Ceausescu byl do té doby bezvýznamným členem strany, teprve v koncentračním táboře navázal vztahy se špičkami rumunského komunistického hnutí. V roce 1944 se chystala tábor osvobodit Rudá armáda, Ceausescu ale nečekal a z tábora uprchl. Následně byl zvolen vůdcem Unie komunistické mládeže.

Vůdcem Rumunska

Rumunsko se po válce dostalo do sféry sovětského vlivu. Vůdcem nové socialistické republiky se stal již zmiňovaný Gheorghe Gheorghiu-Dej. Měl štěstí, jako jeden z mála vůdců komunistických satelitů odešel ze života přirozeně. Po jeho smrti nastala Ceausescova velká chvíle. Po smrti Deje se v roce 1965 stává prvním tajemníkem Rumunské dělnické strany – prakticky neomezeným vládcem Rumunska.

Vláda krále komunismu

Ceausescovi se přezdívalo král komunismu pro jeho zálibu v okázalosti a pompéznosti. Ta se však projevila až v druhé polovině jeho éry. Jaký byl jeho nástup k moci? V rumunské komunistické straně se projevovaly tři proudy – prosovětský, nacionalistický a centristický. Ceausescu reprezentoval národní proud. Ihned po nástupu zavedl reformy – revoluční boj za destalinizaci ve straně vedl tvrdými stalinskými prostředky. Odsoudil ty, kteří se podíleli na politických procesech a propustil lidi z pracovních táborů. Svou novou ideologii založil na nacionalismu a vzdoru vůči Sovětům. Na lidi to velmi zapůsobilo. Rumunsko bylo jediným státem z Východního bloku, který měl vztahy se Západem – Ceausescu se setkal s královnou Anglie i prezidentem USA Nixonem. Podporoval porodnost – bezdětné páry měly vyšší daně a byla zakázána interrupce. V jeho vládě se střídaly vlny liberalismu a poté represí. Když v srpnu 1968 naši zemi obsadily ruské tanky, byl to on, kdo jako první politik invazi ostře a hlasitě odsoudil. Zapsal se tak do myslí lidí jako komunistický liberál. Ve skutečnosti vládl tvrdou rukou, hlavně v druhém období, kdy držel otěže moci.

Kult osobnosti

V roce 1971 navštívil Čínu a Severní Koreu. Ovace a uctívání, které jej v těchto zemích přivítaly, jej nejen překvapily, ale také se mu velmi zalíbily. Nejvíce byl nadšen z návštěvy Severní Koreje, kde mu na jeho počest složili i píseň. V té je samozřejmě vychvalován. Zde jej učarovala cesta, kterou se Severní Korea vydala – vymyslela vlastní ideologii čučche, jež spojuje kult osobnosti vůdce a soběstačnosti státu. To se Ceausescovi velice zalíbilo a chtěl něco podobného udělat i v Rumunsku. Po návratu začal s vlastní „kulturní revolucí“. Její součástí byly megalomanské stavby, které jej oslavovaly, ačkoliv v zemi chyběly potraviny. A tak hladoví dělníci museli stavět obrovský honosný Jarní palác pro svého vůdce. Konala se masová vystoupení, skoro stejná jako v Severní Koreji, která například oslavovala rumunské velikány, z nichž největší byl samozřejmě Ceausescu. Několikahodinové potlesky vůdci nebyly ničím neobvyklým. Lidem však pomalu docházela trpělivost.

Přidej jim ještě stovku

21. prosince 1989 uspořádal Ceausescu shromáždění před budovou ústředního výboru komunistické strany. Zde začala jeho kariéra velkého politika, zde měl poprvé projev k mase lidí. Dnes to bude jeho poslední. Začal svůj projev, ale lid jej přehlušil. Nebyl to potlesk, což jej velice zarazilo. Po chvíli se hluk změnil ve skandování. Dav již nebyl ochoten uctívat svého vůdce. Ceausescova manželka, která stála za ním, mu do ucha zašeptala: „Přidej jim ještě stovku.“ Dav se však nenechal uplatit. Právě tato událost zažehla revoluci. Ceausescu s manželkou musel opustit místo pomocí helikoptéry. Během dne se v televizi objevila zpráva, že je diktatura svržena a Rumunsko je svobodným státem. V podvečer protestující, hlásící se k Frontě národní spásy, zatkli Ceausesca i jeho manželku. Tribunál složený ze špiček rumunské armády je odsoudil k smrti, ihned po vynesení rozsudku byli zastřeleni. Záběry obletěly celý svět a dle některých vrhly stín brutality na rumunskou revoluci. Ceausescu byl jediný komunistický diktátor na světě, který byl odsouzen a popraven.

ZDROJE:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Nicolae_Ceau%C8%99escu

Český Rozhlas, Portéty: Rumunský komunistický diktátor N. Ceausescu

https://en.wikipedia.org/wiki/Romanian_Revolution

https://en.wikipedia.org/wiki/Trial_and_execution_of_Nicolae_and_Elena_

Ceau%C8%99escu