Příběh nepotopitelné zdravotní sestry

Violet Jessop strávila ve službě na moři polovinu svého života, dlouhých 42 let. K popisovaným námořním neštěstím však došlo v rozmezí relativně krátké doby. Odehrála se mezi lety 1911 a 1916.

Když Violet přišla o oba rodiče, opustila školu a stala se stevardkou. Díky své píli a notné dávce štěstí byla záhy přijata do služeb společnosti White Star Line a byla přidělena na prestižní zaoceánský parník Olympic.

Olympic patřil do trojice superlodí, s jejichž návrhem přišli ředitel rejdařské společnosti White Star Line J. Bruce Ismay a americký finančník J. Pierpont Morgan. Nechtěli nadále konkurovat německému rejdařství rychlostí, ale kvalitou nabízených služeb, především pak luxusu. Nejprve se v loděnicích začal rýsovat právě zaoceánský parník Olympic, po něm měl následovat větší Titanic a nakonec Britannic, který se měl původně jmenovat Gigantic, ale z tohoto pojmenování nakonec sešlo.

Když Olympic vyplul dne 20. září 1911 ze Southamptonu na svou pátou plavbu přes Atlantik, byla Violet na jeho palubě. Kolosální loď se poblíž ostrova Wight míjela s válečným křižníkem Hawke, a pak se stalo něco, s čím nikdo nepočítal. Lodě se snažily navzájem vyhnout, kapitáni nařídili úhybné manévry, ale křižník byl k Olympicu přitahován neviditelnou silou. Alespoň tak to popsala Violet, která toho byla svědkem. Ukázalo se, že zkázou byla obrovská hmotnost Olympicu, jež vytvořila sací sílu, válečný křižník k sobě přitáhla a došlo ke srážce, která si naštěstí nevyžádala oběti na životech. Škody však byly obrovské.

Kvůli opravě Olympicu, která se protáhla na dva měsíce, musely být pozastaveny práce na konstrukci Titanicu. Neexistoval druhý dostatečně velký suchý dok, do kterého by se takto velká loď vešla. Olympic dokonce dostal i lodní šroub, jenž byl původně určen pro Titanic.

GALERIE Violet Jessop přežila tři námořní tragédie

+ DALŠÍ 4 FOTKY + DALŠÍCH 5 FOTEK

Další tragédie

I zaoceánský parník Titanic byl nakonec dokončen a dne 10. dubna 1912 se vydal na svou první a zároveň i poslední plavbu přes Atlantik. Po čtyřech dnech, v noci ze 14. na 15. dubna 1912, se Titanic nedokázal vyhnout ledové kře a začal se potápět. A Violet byla při tom.

Na Titanicu bylo velké množství lidí, kteří neuměli ani slovo anglicky. Violet dostala za úkol předvádět jim, jak si mají navléci záchranné vesty a nastoupit do záchranných člunů, těch ale bylo zoufale málo, kvůli čemuž při této katastrofě zemřelo 1 523 lidí. Violet mezi nimi nebyla. Dostala totiž rozkaz do jednoho ze záchranných člunů nastoupit a ten uposlechla.

Ani tato tragédie nevzala Violet vítr z plachet a hlavně chuť pracovat na velkých lodích. Po vypuknutí první světové války se stala zdravotní sestrou britského Červeného kříže a v roce 1916 byla na palubě HMHS Britannic, jehož tragický osud je také dobře znám.

Tentokrát byla situace jiná než při plavbách na předchozích lodích. Nikde žádný luxus, žádná světla. Byla válka, nehrála hudba, osvětlení by poutalo pozornost. Místo smokingů uniformy, místo kaviáru obvazy. A pak se to stalo. U řeckých břehů nedaleko ostrůvku Kea v Egejském moři lodí otřásla ohlušující exploze. Loď nejspíše najela na námořní minu, ale je také možné, že byla zasažena německým torpédem.

Nepomohlo vylepšení vodotěsných přepážek, které bylo provedeno po ztroskotání Titanicu, loď šla ke dnu. Violet se udeřila při pokusu o záchranu do hlavy o kýl lodi, náraz naštěstí ztlumily její husté vlasy. Nakonec ji z vody vytáhla posádka z jednoho záchranného člunu.

Violet nectila pravidlo „třikrát a dost“ a i po tomto neštěstí pokračovala ve službě pro White Star Line, později pro Red Star Line a Royal Mail Line, pracovala až do roku 1950. Poté tato chráněnka všech svatých sepsala neuvěřitelné paměti. Zemřela až na začátku 70. let, dožila se požehnaného věku.

A zde se můžete dozvědět o největším železničním neštěstí u nás, které si vyžádalo 118 životů.