20. srpen roku 1940 byl jedním z těch dní, kdy se znovu zúžil Stalinův seznam nepohodlných osob a nepřátel. Exilový ruský revolucionář Lev Trockij byl v tento den smrtelně zraněn atentátníkem s horolezeckým cepínem ve svém sídle u Mexico City. Vrahem byl Ramón Mercader, španělský komunista a agent sovětského vůdce Josifa Stalina. Trockij na následky zranění následujícího dne zemřel.
Dvakrát na Sibiř
Trockij se narodil v roce 1879 na Ukrajině rusko-židovským rodičům, již jako teenager přijal marxismus a později zanechal studia na univerzitě v Oděse, aby pomáhal organizovat undergroundový Jihoruský dělnický svaz. V roce 1898 byl za svou revoluční činnost zatčen a poslán do vězení, načež byl v roce 1900 vyhoštěn na Sibiř.
V roce 1902 uprchl do Anglie na falešný pas pod jménem Leon Trockij, původním jménem byl totiž Lev Davidovič Bronštejn. V Londýně spolupracoval s bolševickým revolucionářem Vladimírem Iljičem Leninem, ale později se postavil na stranu menševických frakcí, které prosazovaly demokratický přístup k socialismu. Po vypuknutí ruské revoluce v roce 1905 se Trockij vrátil do Ruska a po jejím zhroucení byl opět vyhoštěn na Sibiř. V roce 1907 však opět uprchl.
Během následujícího desetiletí byl kvůli svému radikalismu vyhoštěn z řady zemí, žil ve Švýcarsku, Paříži, Španělsku a New Yorku, než se po vypuknutí revoluce v roce 1917 vrátil do Ruska. Trockij hrál hlavní roli při převzetí moci bolševiky, kteří dobyli většinu Petrohradu před Leninovým triumfálním návratem v listopadu.
Sovětská éra
Byl jmenován Leninovým tajemníkem pro zahraniční záležitosti a vyjednával s Němci o ukončení ruské účasti v první světové válce. V roce 1918 se stal válečným komisařem a začal budovat Rudou armádu, která v ruské občanské válce úspěšně porazila protikomunistickou opozici.
Na počátku 20. let se Trockij zdál být Leninovým nástupcem, ale poté, co Lenin v roce 1922 onemocněl, Trockij v boji o nástupnictví prohrál. Lenin nakonec o dva roky později zemřel a do čela Sovětského svazu se postavil Josif Stalin.
Proti Stalinově politice Trockij vyzýval k pokračování světové revoluce, která by nevyhnutelně vyústila v demontáž stále více byrokratického sovětského státu. Kritizoval také nový režim za potlačování demokracie v komunistické straně a za to, že se mu nepodařilo rozvinout odpovídající ekonomické plánování.
V exilu
V reakci na to Stalin a jeho stoupenci zahájili propagandistický protiútok proti Trockému. V roce 1925 byl odvolán z funkce ve válečném komisariátu, o rok později byl vyloučen z politbyra a v roce 1927 i z komunistické strany. V lednu 1928 byl Trockij sovětským vůdcem Josifem Stalinem deportován do Alma-Aty ve vzdálené sovětské Střední Asii. Tam žil rok ve vyhnanství, než byl Stalinem navždy vypovězen ze Sovětského svazu jako takového. Následně byl přijat tureckou vládou a usadil se na ostrově Prinkipo, kde pracoval na své autobiografii a dějinách ruské revoluce. Po čtyřech letech v Turecku se Trockij přesunul do Francie, poté do Norska a nakonec v roce 1936 získal azyl v Mexiku.
Usadil se s rodinou na předměstí Mexico City a během Stalinových čistek politických nepřátel byl v nepřítomnosti shledán vinným z velezrady. Přežil útok samopalem provedený Stalinovými agenty, ale 20. srpna 1940 se stal obětí Ramóna Mercadera, španělského komunisty, jenž si získal Trockého důvěru. Útočník udeřil Trockého horolezeckým cepínem do hlavy, na následky zranění pak druhý den ruský revolucionář zemřel. Sovětská vláda odpovědnost odmítla a Mercader byl mexickými úřady odsouzen k 20 letům vězení. V roce 1950 pravou totožnost vraha odhalily otisky prstů, které ukázaly, že se jednalo o Stalinova agenta NKVD.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
