Spálená země
Rusové se po napadení Němci řídili strategií spálené země. To znamená, že ničili, vypalovali, zaplavovali, rozebírali a odváželi vše, co se nacházelo na území, které byli nuceni při ústupu okupantům vydat, čímž Němcům zanechali jen málo úrody, zásob, průmyslových závodů a vybavení.
Byla to taktika, která se v předchozím století velmi osvědčila v boji proti Napoleonovi. Tentokrát, když Němci dobyli Lvov, sovětská NKVD, předchůdkyně tajné policie KGB, přistoupila k vyvraždění tří tisíců ukrajinských politických vězňů.
Lvov
Lvov měl za sebou dlouhou historii obsazování cizími mocnostmi. Patřilo k nim Švédsko, Rakousko, Rusko, Polsko a od roku 1939 Sovětský svaz, který se na tomto i dalších území ukázal být obzvláště represivním.
Němečtí okupanti byli zprvu vnímáni jako osvoboditelé, už jen proto, že byli nepřáteli Polska a Ruska, dvou úhlavních nepřátel Lvova a Ukrajiny. Osvobození ze sovětského sevření však znamenalo pouze podřízení se nacistickému teroru.
Nacistický teror
Během několika dní byla administrativní kontrola nad Ukrajinou rozdělena mezi Polsko, Rumunsko a Německo. Přibližně 2,5 milionu Ukrajinců bylo vyvezeno do Německa jako zotročení dělníci a ukrajinští Židé byli vystaveni stejně kruté rasové politice jako v Polsku. Přibližně 600 000 jich bylo zavražděno.
Krev na rukou měli v tomto ohledu také ukrajinští nacionalisté, kteří po odchodu ruských vojsk začali řádit, obviňovali Židy z "bolševismu" a zabíjeli je na ulicích. V období došlo ke dvěma pogromům na židovské obyvatelstvo Lvova a rovněž k vraždě lvovských profesorů, kdy bylo zabito 25 lvovských akademiků a 25 jejich rodinných příslušníků. Nacisté tak chtěli zabráni protifašistické činnosti a oslabit odhodlání polského hnutí odporu.
Zdroj: History, Wikipedia