Více než milion Židů našel smrt v obávaném polském koncentračním táboře Osvětim. Útěk odsud byl téměř nemožný, přesto se to Rudolfu Vrbovi a Alfredu Wetzlerovi před 75 lety zázrakem povedlo. O strašlivých podmínkách v táboře napsali přelomovou zprávu, které zpočátku nechtěl nikdo uvěřit. Nakonec se jim díky ní podařilo zachránit téměř 200 000 lidských životů.
Zdánlivě nemožné se stalo skutečností
Dostat se z Osvětimi-Březinky nebyl vůbec jednoduchý úkol. Tábor byl totiž obehnán elektrickými dráty a po obvodu stály po 150 metrech strážní věže. Ti, kterým se cesta za svobodou nezdařila, byli exemplárně potrestáni před celým táborem a jejich těla byla pak dva dny vystavena s cedulkou: "Už jsme zpět."
Tím se však dvacetiletý Rudolf Vrba a o šest let starší Alfred Wetzler nenechali odradit a 7. dubna 1944 z tábora uprchli. Přestože jim v případě neúspěchu hrozilo obrovské nebezpečí, riskovali, aby svět informovali o hrůzách, které se v Osvětimi děly. Jejich úprk iniciovala a podporovala skupina vězňů přesvědčených o tom, že je nutné podat světu zprávu o zločinech v táboře. Los padl právě na ně, neboť je spojoval slovenský původ. V té době Slovensko ještě nebylo okupováno a byla naděje, že se dvojice na jeho území snáze "ztratí".
Využili nepřehledné situace na stavbě, kde oba pracovali a s pomocí ostatních vězňů vyhloubili jámu, kterou zakryli hromadou dřevěných fošen politých benzínem a tabákem, aby je psi nemohli vyčmuchat. Tady pak leželi bez hnutí, protože věděli, že během tří dnů je kápové budou hledat. Pak podle táborových pravidel pátrací akce utichla a Vrba s Wetzlerem se vydali v ukradeném civilním oblečení na dramatickou cestu na Slovensko. U sebe měli tři malé kovové trubičky s údaji o táboře, které si Vrba v průběhu věznění zapisoval.
Cesta to byla vskutku strastiplná, neboť si Vrba během útěku zranil koleno. Zdravý Wetzler měl větší šanci zachránit se, pokud by pokračoval sám, ale parťáka neopustil. V polské obci Kozy je uprostřed parku objevilo dítě německého důstojníka. Oba muže zachránilo jen to, že je otec považoval za homosexuály a snažil se své děti od nich rychle odvést pryč. Podruhé jim jde o život přímo při střetu s policejní hlídkou. Vyváznou jen díky říčce, která zmate čich psů.
Narazili na pochyby
Po 11 dnech se konečně dostali do Žiliny, kde je čekalo to nejtěžší, přesvědčit veřejnost o hrůzách páchaných v "továrně na smrt". Narazili však na problém, tamní židovská obec jim zprvu téměř nebyla s to uvěřit, jak končí Židé v Osvětimi. "Jejich mozky nebyly připraveny, aby vstřebaly myšlenku na masové vraždění v osvětimském měřítku," napsal Vrba později ve své knize Utekl jsem z Osvětimi.
Nakonec se jim to ale povedlo. Zpráva byla konečně označena za věrohodnou, zveřejněna byla ale až po po zahájení masových deportací maďarských Židů do Osvětimi 15. května 1944 (celkem stihlo odjet zhruba 437 tisíc osob). Přesto ale přispěla k záchraně většiny z 200 tisíc budapešťských Židů.
Dodnes zůstává záhadou, proč slovenská židovská obec zveřejnění této zprávy pozdržela, a místo aby maďarské Židy varovala, začala nejprve jednat s hlavním organizátorem holocaustu Adolfem Eichmannem. Zbytečně tak bylo zabito 400 tisíc maďarských Židů, kteří poslušně nastoupili do vlaků s vědomím, že jedou "zakládat šťastnou budoucnost židovské rasy jinde". K představitelům spojeneckých vlád se zpráva o Osvětimi dostala na stůl až v červnu.
Zpráva Wetzlera a Vrby byla jedním z prvních písemných dokumentů očitých svědků o holocaustu. Potvrdila autentičnost předešlých informací o nacistických zvěrstvech, jimž se často přisuzovala malá důvěryhodnost, protože popisovaly skutečnosti natolik hrůzné, že překračovaly lidskou představivost. Po válce byla zpráva využita v Norimberském procesu a dnes je považována za jeden z nejdůležitějších dokumentů 20. století.
A tady čtěte o majstrštyku Mossadu: Jak se jim podařilo převézt Adolfa Eichmanna v převleku zdrogovaného stevarda do Izraele?
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
