Nejlépe jsou na tom s důchody v Nizozemsku
Nejlepší důchodový systém na světě má Nizozemsko. Vyplývá to z dnes zveřejněného, letošního hodnocení poradenské společnosti Mercer, která od roku 2009 každoročně sestavuje ukazatel kvality penzijních systémů ve vybraných zemích světa. V letošním hodnocení jich posuzuje dosud nejvíce, a to 47. Druhý nejlepší důchodový systém má v tomto žebříčku Island, jenž loni obsadil první místo, třetí je pak Dánsko. Uvedené tři země jsou ještě společně s Izraelem jedinými, které v hodnocení získávají nejlepší hodnocení, „A“.
Nizozemsko momentálně provádí reformu svého penzijního systému, přičemž mění jeho strukturu z poměrně kolektivistické na více individualizovanou. Podle společnosti Mercer však i po reformě nizozemský systém nabídne velice solidní plnění, opírající se o silnou základnu podkladového kapitálu a plně odpovídající a přínosnou regulaci.
Důchodové systémy většiny zemí světa však podle Merceru čelí nebývalému tlaku kvůli souběhu hned několika nepříznivých okolností, zejména populačního stárnutí, rostoucího veřejného dluhu a poměrně vysoké inflace. Souběh nepříznivých okolností podle Merceru více než jindy podtrhuje, že občané jednotlivých zemí se musí skutečně začít starat sami o vlastní zajištění ve stáří, a nemohou se již déle spoléhat na veřejné důchodové systémy a státní systém penzí a obecně sociálního zabezpečení.
Česká republika do žebříčku zahrnuta není. Nicméně podle studie Vysoké školy ekonomické z roku 2013 by se zřejmě umístila nadprůměrně. V roce 2013 by podle dané studie český důchodový systém vykázal v hodnocení společnosti Mercer celkové skóre 64,5 bodu. V roce 2013 toto tehdy nadprůměrné skóre stačilo na umístění mezi Británií a Chile. Takové skóre by v letošním žebříčku stačilo na umístění na 20. příčce, Česko by tedy dopadlo mírně nadprůměrně. Průměrné skóre 47 hodnocených zemí, resp. jejich penzijních systémů letos činí 63,1 bodu.
Daný ukazatel – Mercer CFA Institute Global Pension Index – posuzuje důchodové systémy jednotlivých zemí podle tří základních kritérií. A sice podle adekvátnosti, udržitelnosti a integrity.
První kritérium, „adekvátnost“, v podstatě hodnotí štědrost penzijního systému, zejména výši náhradového poměru, tedy výši penzí v poměru k průměrné mzdě. Druhé kritérium, „udržitelnost“, pak hodnotí míru, v jaké je penzijní systém nastavený finančně udržitelně, zejména v kontextu populačního stárnutí, výše veřejných výdajů na penze a celkového, zpravidla rostoucího veřejného dluhu a konečně v současnosti tak citelně navýšené inflace. Třetí kritérium, „integrita“, posuzuje důvěryhodnost celého penzijního systému v očích příslušné veřejnosti, ovšem se zvláštním důrazem na důvěryhodnost soukromých společností zapojených do penzijního systému, například soukromých penzijních fondů.