Brutální násilník
Bylo mu teprve 23 let, když psychopat Ladislav Hojer skončil v poutech. Mezi lety 1978 až 1981 brutálně zavraždil pět žen, dle podezření vyšetřovatelů měl však tento vyučený sklenář zabít ještě další dvě. O své vině se styděl mluvit a své přiznání tak učinil písemně.
Dle znaleckých posudků se jednalo o primitivního psychopata s vysoce amorální a asociální osobností se sklony k agresivnímu chování. Měl nejenom sadistické, ale též nekrofilní a kanibalistické sklony.
Svou první vraždu spáchal jedné noci na začátku listopadu 1978 v Děčíně. Jeho obětí byla Eva R., kterou napadl na nábřeží Labe. Povalil ji a odtáhl do křoví, kde ji uškrtil. Nad mrtvolou potom onanoval. Jelikož Eva R. ten nešťastný den zrovna odešla od manžela a měla se setkat se svým milencem, padlo podezření na tyto dva muže a Hojer byl z obliga.
Druhou vraždu spáchal téměř přesně o dva roky později v nočním vlaku z Prahy do Děčína. Jako oběť si Ladislav Hojer vyhlédl už při nástupu do vlaku pětadvacetiletou studentku Ivonu S., která byla manželkou důstojníka. Hojer, v té době voják základní vojenské služby, ji přepadl na toaletě, kam se mu za ní podařilo vniknout. K jejímu uškrcení použil její vlastní šálu. Vrah vystoupil v Ústí nad Labem a tělo zavražděné studentky bylo nalezeno až při ranním úklidu vlakové soupravy. Hojer stál opět mimo podezření.
V srpnu téhož roku se vypravil Hojer na dovolenou do Košic. Vyrazil na procházku k nádrži Ružín, kvůli nepříznivému počasí bylo místo liduprázdné. Narazil jen na osamělou ženu, kterou bez váhání napadl a uškrtil. Mrtvolu pak obvázal drátem, zatížil kamenem a vtáhl do vody. Pak si měl ještě zaplavat. Tělo zavražděné bylo nalezeno až o více než rok později, totožnost ženy se však odhalit nepodařilo.
Na konci ledna roku 1981 se ocitl Hojer v Brně. Kolem třetí hodiny ranní potkal teprve osmnáctiletou Ivanu M., jež se vracela z plesu. Dívka se před ním dala na útěk, ale Hojer ji dostihl a v parku se ji pokusil znásilnit. Pobodal ji nožem a nakonec uškrtil. Ale to není všechno, poté jí odřízl prsa a genitálie, které si odnesl domů, a používal je k sebeukájení. Zhruba po týdnu se části těla rozhodl uvařit a sníst.
Pátou vraždu spáchal 3. října 1981 v noci nedaleko svého bytu v pražském Motole. Na svou oběť číhal přes hodinu, nakonec se jí stala jednapadesátiletá Anna Š., která se vracela z koncertu. Předpokládal, že je mladší a že ji přemluví k pohlavnímu styku. Nevyvíjelo se to, jak si plánoval, a tak ji nakonec napadl a znásilnil. Aby ho nemohla identifikovat, uškrtil ji. K tomu použil její punčochu, kterou jí přetáhl přes hlavu. Když opouštěl místo činu, dal jí přes hlavu kabát. Pouze vrah a vyšetřovatelé mohli znát příčinu smrti, což se později ukázalo jako důležité.
Tato vražda Hojera znepokojovala, neboť k ní došlo příliš blízko jeho bydliště. Bál se, že bude odhalen, přesto o ní vyprávěl v hospodě. Nikdo jej však nebral vážně.
K vraždě Anny Š. se však přiznal někdo jiný, a sice jeden duševně nemocný člověk. Na jednu stranu bylo divné, že ví, jak byla Anna Š. zavražděna, což byla dosud nezveřejněná informace, na druhou měl ale na dobu vraždy neprůstřelné alibi. Seděl totiž za mřížemi. Vyšetřovatelům vrtalo hlavou, jak se dozvěděl o tom, jak byla Anna Š. zavražděna, až je dotyčný dovedl ke svému kamarádovi, který mu to prozradil. Tím kamarádem nebyl nikdo jiný než Ladislav Hojer. Vrah byl dopaden.
A nejen vrah Anny Š., ale i dalších nebohých žen. Hojer se celkem doznal k pěti vraždám a 18 znásilněním či pokusům o ně. Byl odsouzen k trestu smrti, který byl kvůli jeho nemoci několikrát odložen. Nakonec byl popraven 7. srpna 1986 v pankrácké věznici. Ladislav Hojer byl vůbec posledním popraveným vězněm u nás.
A zde smrtonosný převaděč Hubert Pilčík: vraždící bestie spáchala ve své cele sebevraždu.