Nové neznamená vždy lepší
Sváteční páteční večer na České televizi patří pohádce Tajemství staré bambitky. Dávají ji od 20:10 a mimo jiných v ní hraje Tomáš Klus z doby, kdy neměl za ženu přemoudřelou div(n)oženku a nesnažil se přetransformovat do druhého příchodu Karla Kryla. Snímek režiséra Iva Macharáčka nicméně patří k tomu lepšímu, co se u nás v rámci žánru natočilo po roce 2000.
Je s podivem, že v zemi, kde je tolik krásných začínajících hereček, tolik bývalých filmových princů ve věku králů a tolik zámků, hradů a zřícenin, je tak těžké natočit opravdu dobrou pohádku. Pravda, nikdo nemá šarm Libušky Šafránkové, ale to by přece neměl být takový problém, ne? Můžeme si vytvořit Libušku 2.0!
Ale teď vážně. Pohádková produkce české kinematografie 21. století je opravdu slabá. Nové Tři oříšky pro Popelku asi nikdo nečeká, ale všechny ty nové počiny nemají ani polovinu kouzla třeba Pyšné princezny, Tří veteránů nebo Byl jednou jeden král. Pár výjimek by se ale přeci jenom našlo...
Kromě již zmíněného Tajemství staré bambitky máme třeba Fimfárum natočené podle slavné knihy Jana Wericha. Jeho hlas ve filmu vypráví jednotlivé příběhy a navíc je to přehlídka umění tuzemských loutkářů a animátorů, které vždy bylo na světové úrovni. Hodně nás potěšilo také Najbrtovo Čertí brko, které má mnoho společného s jinou kultovní pohádkou - se S čerty nejsou žerty. Kombinace příběhu pro děti a politické satiry by zasloužila ještě trochu doladit, ale je to zábavné.
Pochopitelně tou nejlepší, nejoceňovanější a nejúspěšnější českou pohádkou posledních 20 let je Lotrandův Anděl páně. Jiří Strach se opravdu pochlapil a v příběhu mezi obyčejné lidi vykázaného anděla Petronela s tváří Ivana Trojana a čerta Uriáše (Jiří Dvořák) se trefil do vkusu laikům i kritikům. Koneckonců, už předloha Boženy Němcové je klasika. V naší galerii si můžete vybrat, čím dalším si ukrátíte velikonoční svátky - Ten Anděl je dokonce i na Netflixu.
A ano, uvědomujeme si, že se jedná o veskrze vánoční story, na druhou stranu - jste v karanténě. Dny už neexistují, čas taky ne. Může vám být jedno, co je venku za počasí, no ne?