Ohrožených druhů je na světě spousta. Proč jste si vybral právě slony?
Není to tak, že bych si slony vybral, spíš si vybrali oni mě. Bylo to na jedné z mých prvních poznávacích cest do regionu střední Afriky, kde jsou právě sloni jedni z největších a nejpůsobivějších druhů, které jsem měl možnost pozorovat. Původně jsem se zajímal o jiné druhy, ovšem tragická situace slonů mě zasáhla a vzhledem k tomu, že jsou deštníkovým druhem, který ovlivňuje celý ekosystém, při správně uchopené ochraně slonů de facto prospějete i dalším druhům, jako jsou ptáci nebo primáti. Pokud jsou v bezpečí oni, je v bezpečí i celá řada jiných organismů. Proto se se Save Elephants nadále zaměřujeme právě na ně.
V dokumentu, který vznikl mimo jiné díky podpoře společnosti Huawei, zmiňujete význam slonů pro ekosystém. V čem spočívá?
Obecně vyhynutím jakéhokoliv druhu v daném regionu se ztrácejí různé vazby, které dost často nedokážeme ještě úplně posoudit a docenit. Ale je jasné, že tak velké zvíře, jako je slon, má nezastupitelnou roli v utváření ekosystémů. Jak v savaně, kde sloni prořeďují krajinu, tak v deštných lesích, kde naopak svým potravním chováním upřednostňují růst vysokých, tvrdo-dřevnatých stromů, které v sobě ukládají více uhlíku. Tedy i na té škále globální je přítomnost slonů pralesních velmi vítaná, protože například africký prales díky nim dokáže pohltit více vzdušného uhlíku. Těch vazeb na jiné organismy a jiné rostliny, které často závisí na disperzi svých semen pomocí slonů, kteří je žerou a pak je vylučují někde jinde, je mnoho.
Na jakou oblast se zaměřujete?
Zaměřujeme se na několik oblastí středoafrického regionu – od rovníkového pralesa až po Sahel. Jako menší organizace však působíme opravdu lokálně – tam, kde je situace z hlediska potřeby ochrany přírody nejzávažnější, nebo tam, kde nám pomocnou ruku nabídne nějaká jiná organizace, případně kde je skupina místních lidí, kteří chtějí pomoct. V průběhu let se ale situace vykrystalizovala tak, že většina aktivit v současnosti opravdu probíhá v Kongu.
Je pobyt v těchto lokalitách pro Evropana nebezpečný?
Celý region nemůžeme házet do jednoho pytle. Ta míra nebezpečí se jak pro cizince, tak místní obyvatele trochu přelévá v čase a prostoru. Zrovna v posledních letech je Kongo jednou z těch klidnějších zemí. Na druhou stranu, například pohraniční oblasti Čadu, kde dlouhodobě působíme, se z poměrně stabilizovaného regionu změnily v ne úplně přívětivé místo. Když jste místní a jste ve špatný čas na špatném místě nebo máte trochu víc peněz či majetku než jiní, může to být velmi nebezpečné. I my tuto bezpečnostní situaci bohužel musíme reflektovat, takže naše čadské projekty jsme fyzicky navštívili naposledy loni a veškeré aktivity tam zastupují naši místní spolupracovníci, kteří však také musí být ostražití.
Proč vůbec dochází k zabíjení slonů a jak je možné, že to prochází bez povšimnutí?
Přítomnost pytláků je v tomto regionu takovým veřejným tajemstvím. Ne každý se chlubí tím, co loví. Chodit do lesa lovit s puškou je zde naprosto banální věcí a týká se to de facto každého může i mladíka. Represe přitom často chybí nebo je nepřiměřeně brutální, takže nikdo nechce udat svého souseda nebo příbuzného – nic z toho nemají. Povědomí o nutnosti ochrany zvířat je zde navíc minimální. Není to veřejným zájmem, a tak nad tím civilisté i státní struktury přivírají oči. V některých případech však dojde i ke všeobecnému konsenzu zabití těchto zvířat, a to tehdy, když ve velké míře ničí úrodu, kterou vesničané potřebují k vlastnímu přežití. Daleko častější je ale cílené zabíjení pro prodej slonoviny.
Kolik pytláků se v Kongu nachází?
V Kongu je pět milionů lidí. Nadpoloviční většina žije ve městech, takže ti neloví. A z těch zhruba dvou a půl milionu tvoří necelý milion dospělí muži nebo ti, kteří mohou chodit lovit. Asi každý druhý nebo třetí se přitom v nějaké frekvenci nelegálního lovu účastní, takže určitě jsou to stovky tisíc. Ne všichni cílí na slony, ale řekl bych, že zhruba milion mužů v Kongu má přímou zkušenost se zastřelením opice, antilopy apod. Je to vlastně národní sport, který zaručuje příjem potravy a peněz. Jedná se tedy o rozsáhlý problém.
Jak je možné vás podpořit, případně se zapojit do této iniciativy?
Nabízíme lidem možnost té nejrychlejší formy podpory skrze finanční sbírku na donio.cz, kdy prostředky využijeme přímo v oblasti – ať už k řešení konfliktu mezi divokými slony a zvířaty s lidmi, k dalšímu průzkumu oblasti, nebo k dalším aktivitám, které pomáhají ekosystému, jako je třeba mechanické odstraňování invazivních druhů rostlin, které ohrožují ekosystémy vodních toků. Takže ta finanční podpora je velmi vítaná a řekněme z nějakých těch vyšších stovek tisíc, které jsme měli v minulých letech k dispozici, bychom to rádi o řád zvýšili, protože jakmile ten mandát budeme mít, rádi bychom do toho pořádně šlápli.
Jaké jsou v rámci organizace vaše plány do budoucna? Plánujete pokračování dokumentu?
Ty plány se v čase vždy zákonitě proměňují, protože situace v Africe jde sedmimílovými kroky kupředu. Hlavním cílem je ale zatím zajistit bezpečnost a zázemí pro naše hlavní projekty. Chtěli bychom se více soustředit i na čadský projekt nebo nápady v Kamerunu. Já bych byl moc rád, kdyby se ta naše malá struktura rozrostla o dobrovolníky, kteří nečekají na to, až budou peníze, ale už teď by mohli a chtěli něco dělat. Možností, co dělat, je spousta. Tím limitujícím faktorem je v tuto chvíli naše kapacita, kterou chceme naplnit. Mě by lákala představa se dlouhodobě a časosběrně věnovat tomu, jak se to vlastně dělá – jak Češi vytváří chráněnou rezervaci v Kongu a co to obnáší. To je sice náročný a dlouhý projekt, ale mohl by být přínosný pro další lidi, co se budou chtít vydat podobným směrem.