Podle nejnovějších zpráv odborníků a seismologů hrozí na Islandu bezprostřední erupce sopky; navíc jen 35 kilometrů od hlavního města Reykjavíku. Z dlouhého spánku se probudila 400 metrů vysoká sopka Keilir, jež byla naposledy aktivní ve 12. století. Island leží na rozhraní dvou oddělujících se litosférických desek, seismická aktivita je zde tedy více než obvyklá.
Očekávaná erupce
Na Islandu jsou na seismicky aktivní oblast zvyklí. Ale 18 tisíc otřesů během minulého týdne v blízkosti hlavního města Reykjavíku vzbudilo pochybnosti i u nich. Island totiž leží na rozhraní tektonických desek, proto tu o zemětřesení, sopky a gejzíry není nouze. K děsivé aktivitě se probudila téměř 400 metrů vysoká sopka Keilir, ležící v oblasti vulkanického systému Krýsuvík a Reykjanesfólkvangur.
Seismická aktivita v oblasti sopky Keilir probíhá již několik dní s tím, že se schyluje k sopečné erupci. „Netvrdíme, že máme důkazy, že erupce začala, ale tohle vypadá přesně jako aktivita, kterou očekáváme před erupcí,“ řekla na konto četných otřesů Kristín Jónsdóttirová z islandského meteorologického ústavu.
Odborníci upozorňují, že je erupce více než pravděpodobná, nicméně podle všech informací se neodehrává žádná katastrofa, která by měla ohrozit každodenní život občanů. Přesto by se lidé měli vyhnout cestám do oblasti na poloostrově Reykjanes, kde sopka leží a kde je tedy riziko a nebezpečí největší.
A proč dochází k takto silným otřesům zrovna na poloostrově Reykjanes? Právě zde se od sebe totiž oddalují dvě litosférické desky, Severoamerická a Euroasijská, což znamená, že magma může snadno stoupat k povrchu. Tento proces je doprovázen slabými i silnými otřesy země, z nichž ty nejsilnější pocítili minulý týden i občané nedalekého Reykjavíku. Silné otřesy byly navíc údajně doprovázeny i zvukovými efekty, konkrétně hlasitým hučením. Tisíce otřesů, ke kterým v několika posledních dnech docházelo, překročilo svou intenzitou pět stupňů Richterovy škály.
Když roku 2010 vybuchla sopka Eyjafjallajökull, v celé Evropě byla narušena mezinárodní letecká doprava a kousky popela dopadaly snad na celé území Evropy. Tato situace by se dle odborníků opakovat neměla, s největší pravděpodobností půjde o lávovou erupci s nízkou výbušnou aktivitou. Dojde tedy pravděpodobně k pomalejšímu úniku lávy skrze prasklinu na povrchu sopky.
Sopka Keilir
Keilir patří spíše k menším sopkám, je více než 8× menší než sopka Etna na Sicílii a 4× menší než Eyjafjallajökull na Islandu, u níž došlo roku 2010 k erupci. To však neznamená, že by menší sopka nemohla být činná stejně jako ty větší. Současná sopečná činnost je toho důkazem.
Sopka Keilir je stará přibližně sto tisíc let a vzhledem k tomu, že je snadno rozpoznatelná z dálky, tedy například z Reykjavíku a z moře, je již po staletí využívána jako orientační bod námořníků a rybářů. Na Keilir navíc vede turistická stezka, přičemž hora je jedním z turisticky aktivních míst. Pokud tedy zrovna nedochází k sopečné erupci, což až donedávna nedocházelo.
Sopka Keilir byla totiž naposledy aktivní ve 12. století, přibližně před 900 lety. Tedy pro představu; naposledy zde došlo k aktivní sopečné činnosti zhruba v době, kdy v českých zemích vládl Přemysl Otakar I.
Sopečná Evropa
Keilir není v současnosti zdaleka jedinou aktivní sopkou v Evropě. V únoru se například k životu na jihoitalské Sicílii probrala proslulá sopka Etna, nejvyšší a druhá nejmohutnější sopka v Evropě. Vulkán při erupcích stále chrlí žhavou lávu, kamení a popel do výšky několika stovek metrů. V noci je záře stékající lávy vidět ze vzdálenosti desítek kilometrů.
Podobné články
Martin Miko
Arian EbrahimiDoporučujeme
