1. Pražské jaro

I česká mládež, která se na Pelíšky podívá, nevyzbrojena informacemi z dějepisu, se možná bude ošívat a ptát se, proč vlastně na ten komunismus tak nadáváte, když to v tom filmu vypadá téměř idylicky. Lidi si můžou vyřvávat z okna, můžou posílat do pr... svého učitele, kovaného komunistu, a nikdo nikde nestojí fronty na banány. Film je samozřejmě zjednodušenou realitou, ale především se odehrává na konci šedesátých let, v trochu rozvolněných poměrech, které byly onou příčinou příjezdu sovětských vojsk. Jenže tohle všechno nepoučeného diváka zcela míjí a odnáší si z filmu jen to, že se v osmašedesátém něco hrozného stalo. Příčiny a následky jsou pro Hřebejka pouhou kulisou, předem počítá s tím, že známe všechny podrobnosti.

2. Zouvání

Když k Šebkovým přijíždí širší rodina (Polívka, Zázvorková), nutí je hlava rodiny okamžitě zouvat. Především Američané a Australané by se při téhle scéně zasmáli a považovali ji za vtip, plynoucí z přehrávané pořádkumilovnosti. Při úvodní scéně Kulového blesku by se asi smíchy roztrhli.

3. Sváteční oběd

U Krausů se na Boží hod podává pečeně s noky (nebo knedlíky, to už si přeberte po svém). Zahraniční diváci by se asi dožadovali vysvětlení, protože z doslechu mají spíš představu, že za komunismu bylo maso těžce nedostatkovým zbožím a předpokládají, že žijeme o suché rýži a plodinách nakradených v JZD.

4. Zahraniční studenti

Nejen, že Elien (Brousek) si v bytě pouští filmy s Jeanem Maraisem, on je dokonce promítá svým přátelům z rozvojových zemí. Jeden je černoch a druhý Asiat. Jak je možné, že si komunistický režim hřál na prsou západní zmije? Ten kosmopolitní záběr možná Hřebejk trochu přibarvil, ale jak už bylo naznačeno v úvodu, v půlce šedesátých let se zkrátka smělo trochu víc.

5. Vánoční tradice

Pelíšky z tradičních oslav nabízejí snad jen lití olova a zdobení stromku. Žádné výraznější zpívání koled (vždycky končí fackou) se nekoná, stejně tak jako posílání ořechových skořápek, krájení jablek apod. Řada národů nás má ale zafixované jako zapřísáhlé ateisty, a proto by se mnozí mohli divit, jak poctivě držíme tenhle křesťanský svátek. A co teprve zkusit zahraničním divákům říct, kolik Čechů chodí na půlnoční!

GALERIE Pelíšky

+ DALŠÍCH 6 FOTEK + DALŠÍCH 7 FOTEK

6. Kapr ve vaně

Někteří cizinci při sledování Pelíšků kapra z legednární scény považují za domácího mazlíčka hlavních hrdinů! V cizích státech se na Vánoce konzumuje drůbež a žádné specifické jídlo většinou určené nemají. A všichni si samozřejmě kupují drůbež ve formě už mrtvého, odraného kusu masa, nikoliv živou, aby ji mohli ve sváteční den podříznout. Vánoce jsou svátky klidu a míru? Tak proč si je kazíte koupelnovými jatkami? Těžká otázka...

7. Vyděržaj, pyjaněr

Tuhle svéráznou hru nechápou ani některé postavy ve filmu, tak co byste čekali od zahraničního publika.

8. Maršál Malinovskij

Rodion Jakovlevič Malinovskij byl za druhé světové války sovětským maršálem, který bojoval u Stalingradu a vyrval z německých rukou Ukrajinu, Rumunsko a Maďarsko. Jeho jméno Šebek starší vykřikne před přípitkem. Na Vánoce roku 1967 to dávalo smysl, protože slavný vojevůdce toho roku v březnu v Moskvě skonal.

mohlo by vás zajímat

První celovečerní film Jana Hřebejka byl hit, v kinech ale nevydělával: V Šakalích letech pějí milostný duet otec a dcera

9. Ivan Stěpanovič Koněv

„Pojď mi to říct sám, ty Koněve!“ křikne Kraus (Kodet) na Šebka (Donutil), když mu posílá zprávu po své dceři. Po kauze s jeho pomníkem asi není třeba ho představovat, ale jen pro pořádek, Ivan Stěpanovič Koněv byl maršálem a velitelem vojsk, která osvobodila Československo z východu. Sice dostal všechna myslitelná československá vyznamenání, ale v očích Krause je samozřejmě nenáviděnou postavou. V anglických titulcích je jeho jméno nahrazeno souslovím „communist pig“ (komunistické prase).

mohlo by vás zajímat

"To je tím, s kým se taháš, s rudým bolševickým nokem!": 12 skvělých pelíškových hlášek Jiřího Kodeta

10. Hymna

Po příjezdu vojsk sedí smutný Kraus u klavíru a hraje českou část státní hymny. Je to dojemná scéna plná emocí, ale zas tak často olympiády nevyhráváme, aby si všichni pamatovali, jak česká hymna vlastně zní. I tohle by bylo potřeba dodatečně vysvětlit.