Mládí
Narodil se roku 1881 v Soluni (dnes patří Řecku). Po narození byl pojmenován Ali oğlu Mustafa – Mustafa, syn Alího. Atatürk není část jména, spíše přízvisko či čestný titul znamenající Otec Turek. V pozdějších letech jej budeme moci označit za tureckého nacionalistu, ačkoliv jeho maminka byla tureckého původu. Jeho otec byl Albánec. Mládí neměl vůbec lehké. Okolí jeho rodinu považovalo za tureckou, zažívali opovržení od ostatních etnik, zejména Řeků. Jako malý musel také pracovat, jeho otec opustil práci celníka a začal se věnovat obchodu se dřevem. Brzy nato však zemřel a rodina se musela těžce protloukat. Mustafa studoval nejdříve náboženskou školu (kde se učili memorovat Korán), později přešel do světské.
Rozhodl se udělat kariéru v armádě. Byl přijat na vojenskou akademii v Istanbulu, kterou dokončil v roce 1906 s vynikajícími výsledky. Období jeho mládí bylo plné nových idejí a revolučních myšlenek, také Mustafa k nim přičichl. Angažoval se v ilegálním hnutí Mladoturků, které volalo po reformách. Toto hnutí se dostalo k moci a svrhlo neschopného sultána (o kterém se mluvilo jako o „nemocném muži na Bosporu“). Tato revoluce vynesla do popředí také Atatürka. Mustafa Kemal začal vadit vůdci armády a frakce uvnitř Mladoturků Enveru Pašovi. Oba byli schopní vojevůdci a oba se účastnili řady bitev. Mustafa se stává národním hrdinou, díky čemuž má podporu veřejnosti, může svrhnout sultána a začít měnit Osmanskou říši na turecký stát západního typu.
Atatürkovy reformy
Po pádu Osmanské říše (kterou poté oficiálně zrušil i výnosem) se stává prezidentem. Vyhání ze země sultána a jeho příbuzné, ti najdou azyl ve Švýcarsku. Tento krok se setká s masovou nelibostí muslimů všude po světě. Kemal na to však pranic nedbá a hodlá jít ještě dál. 3. března 1924 ruší také kalifát. Do té doby byl každý vládce Osmanské říše také kalífou, jakýmsi člověkem správně vedeným Bohem, který ochraňuje učení islámu. Od té doby již muslimský svět nikdy nenabyl jednotného vedení. Jeho reformy často vyvolávaly odpor – s ním si Kemal poradil hladce, s použitím násilí jej potlačil. Atatürk chtěl z Turecka zemi západního typu, ovšem už ne demokracii. Dal rozpustit parlament, čímž jasně ukázal, že o kritiku nestojí. De facto se jeho vláda dá nazvat diktaturou. Jeho armáda se podílela na vyhlazování Arménů (on sám ne), později celou genocidu popíral. Jeho reformy pokračovaly – páteční modlitby v mešitě musí být v turečtině, nikoliv v arabštině. Dovolil si také další neuvěřitelnou věc – jako Ivan Hrozný, který brojil proti vousům, Atatürk zakázal nošení tradičních fezů, místo nich měli lidé nosit klobouky. Islám přestal být národním náboženstvím, kázaní v mešitách kontrolovala policie. Šaría již nebyla pramenem tureckého zákona. Velký pokrok také udělal v právech žen, v roce 1926 zrovnoprávnil ženy a muže, zrušil povinné zahalování tváře a také polygamii.
Turecko dnes
Atatürk umírá na cirhózu jater v roce 1938. V Turecku je dodnes velkou osobností, která vrátila Turecko zpět do světové hry. Je však otázkou, zda byla nutná ona brutalita a tvrdost. Provedl reformy, ale zničil tureckou demokracii. Dnešní Turecko je jiné. Podobně jako Rusko se snaží o oživení slávy z minulosti. Atatürk se snažil Turecko sekularizovat, Erdogan jde cestou návratu k osmanské minulosti a prosazuje islám ve společnosti pomocí státní instituce Diyanet.
ZDROJE:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Enver_Paša
https://cs.wikipedia.org/wiki/Mustafa_Kemal_Atat%C3%BCrk
https://cs.wikipedia.org/wiki/Atat%C3%BCrkovy_reformy
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kemalismus