Moto Junior: Všechno je to o motorkách – G.cz
Vyhledávání

Moto Junior: Všechno je to o motorkách

Kruhem se vracíme k tématu z druhého dílu, kdy jsme vám prozradili, na čem vlastně malí závodníci jezdí. Martin Smrž nám dneska důkladně popíše, v čem se jednotlivé motorky liší a co na nich musejí závodníci umět ovládat.

Václav Rybář
Václav Rybář 14.9.2017, 11:59

Sezóna Miniracingu se blíží do svého finále, které se odehraje na přelomu září a října v Maďarsku, ale než v posledním díle našeho seriálu budeme rozdávat trofeje a vstřebávat emoce vítězů i poražených, vrátíme se k tomu úplně nejdůležitějšímu –samotné závodní technice.

Už v druhém díle jsme vám prozradili, že nejmenší závodníci začínají na minimotorkách o objemu 40 kubických centimetrů, aby v nějakých osmi, devíti letech přesedlali na Mini GP o již solidním objemu 100 kubických centimentrů – tedy na motorky, které si od pohledu v ničem nezadají s těmi, které vidíte kroužit v televizi při velkých cenách. Odtud pak mohou junioři stoupat výš a výš, ale nejdřív si musejí poradit s několika milníky.

Martin Smrž ze Smrz Academy nám na obou modelech hezky popsal, jak lze stoupat do vyšších kategorií. Úplně základní model, nejčastěji od české firmy Blata, totiž nenutí prcky řadit, je to jednoduchý dvoutakt, na které se musí závodník soustředit jen na přidávání plynu a brzdění předního a zadního kola, tak trochu jako na tradičním skútru.

Jednoduché ovládání ovšem neznamená jednoduché závodění. Při jízdě na hraně je totiž nutné perfektně zvládnout přenos váhy při dobržďování do zatáček, závodníci musejí najít na každé trati ten správný rytmus a i u malých motorek rozhodují detaily – např. si musíte speciálními vaky nahřát gumy, abyste mohli už od prvního kola jet naplno. Na studených gumách totiž nemáte tak dobrou přilnavost a hrozí vám nebezpečí smyku.

Ano, tím neříkáme nic nového, nahřívací vaky jste určitě viděli – ano, na Velké ceně –, ale patří i k základnímu vybavení v juniorském závodění. A tím to celé teprve začíná. Přechodem na větší motorku totiž přibývá závodníkům starost o řazení, technika je náročnější na provoz i údržbu a už jde o dospělý stroj. Ale jak se říká, co se v mládí naučíš... i proto většina tatínků v tomhle věku nutí děti, aby se o motorku začaly starat samy a lépe chápaly její fungování. Takové znalosti se pak hodí, když ne u dalšího závodního stroje, tak třeba při údržbě silniční motorky nebo prvního auta.

Na malých i velkých motorkách se dá stoupat v několika stupních výkonnosti, takže je zajištěn růst závodníků až do 15 let, kdy se přechází do světových soutěží. Tam už jsou motorky o vyšším výkonu a s širšími možnostmi nastavení.

Pod napnutou plachtou stanu se tak často skrývá několik motorek, krabice nástrojů a náhradních dílů, ale také stolky se židlemi, proviant a kompletní zázemí k přespávání. Jak to celé vozit nejen po Česku, ale po celé Evropě? O tom si budeme povídat příště.

Všechny předchozí díly najdete ZDE.

Podobné články

Doporučujeme

Další články