Pro některé statečný hrdina, pro jiné zrádce. Příběh izraelského jaderného technika Mordechaje Vanunu je jako vystřižený ze špionážního filmu a obsahuje snad úplně všechno – krásné agentky, únos a atomové bomby.
Jaderná nejednoznačnost
O izraelském jaderném programu se spekulovalo již od začátku 60. let, ale až do případu Mordechaje Vanunu neexistoval jasný důkaz o tom, že židovský stát zbraně hromadného ničení skutečně vlastní. Země vedla taktiku tzv. strategické nejednoznačnosti, kdy na jednu stranu nikdy nepřiznala vlastnictví nukleárních zbraní, aby nedošlo k mezinárodní izolaci Izraele, ale zároveň jaderný program ani nepopřela, jelikož není lepšího odstrašovacího prostředku než atomové bomby. To vše se ale mělo změnit v roce 1986, kdy se jeden nespokojený jaderný technik rozhodl celému světu prozradit největší tajemství své země.
Mordechaj Vanunu se již během studia na vysoké škole zapojil do několika politických skupin, které se mimo jiné angažovaly v propalestinských aktivitách a později dokonce několikrát otevřeně protestoval proti některým krokům izraelské vlády, jako byla například krvavá libanonská válka, ve které odmítl sloužit se zbraní v ruce. I přes své značně protivládní postoje byl v roce 1976 zaměstnán v centru pro výzkum atomové energie v Negevské poušti, kde pracoval v utajovaném závodě pro výrobu jaderných zbraní jako atomový technik. To, že bylo člověku s takto neloajálními názory povoleno pracovat přímo při utajovaném jaderném programu, bylo později terčem ostré kritiky především zpravodajské služby Šin Bet, která toto pochybení nakonec přiznala.
Za vším hledej ženu
Vanunova nespokojenost s izraelskou politikou nakonec vyústila v roce 1985 v pořízení 57 citlivých fotografií z utajovaného závodu na propašovaný fotoaparát. Krátce nato Vanunu svou práci opustil a s nevyvolaným filmem se vydal po několika zastávkách do Austrálie, kde se rozhodl konvertovat ke křesťanství a seznámil se s kolumbijským novinářem Oscarem Guerrerou, který jej přesvědčil, že jeho fotografie mají cenu zlata. Znechucený Vanunu se nejprve obrátil na časopis Newsweek, ale byl překvapivě odmítnut – poté se rozhodl kontaktovat britské noviny Sunday Times, které po menším váhání poslaly do Sydney svého novináře Petera Hounama. Ten si Vanunův příběh pečlivě vyslechl a v září 1986 spolu odletěli do Londýna, kde Vanunu Hounamovi předal veškeré fotografie včetně detailního popisu všech částí závodu. Tou dobou ale již o Vanunově zradě dávno věděly izraelské tajné služby, které se rozhodly technika zastavit.
Během neustálého sledování si agenti Mosadu všimli, že Vanunu trpí v Londýně samotou a především zoufalým nedostatkem dámské společnosti. 24. září 1986 se tak Vanunu během procházky po městě setkal s atraktivní blondýnkou, která se představila jako Cindy a tvrdila mu, že je americkou turistkou. Osamělý Vanunu se do vnadné krásky okamžitě zamiloval, a i když ho Hounam varoval, že se může jednat o nastrčenou agentku, Vanunu to odmítal slyšet. Cindy vytrvale odmítala jeho sexuální návrhy, ale nabídla mu, že s ní může letět do Říma, kde měla mít její sestra volný byt. Vanunu souhlasil, a tak 30. září 1986 odletěl se svou milou.
18 let vězení
Bohužel pro něj měl ale Hounam pravdu. Cindy se ve skutečnosti jmenovala Sheryl Hanin a jednalo se o agentku Mosadu – ihned po příjezdu do slíbeného bytu byl Vanunu namísto sexu omráčen a následně uspán izraelskými agenty, kteří ho poté přepravili na izraelskou loď, jež plula na otevřeném moři. Později vyšlo najevo, že tehdejší izraelský premiér Šimon Peres, který dal k akci souhlas, si nechtěl únosem v Londýně rozčílit britskou premiérku Margaret Thatcher a rozhodl se pro přesun Vanunuho do Říma.
Během převozu k soudu si Vanunu napsal na ruku informace o sobě a svém letu na dlaň, kterou následně obtiskl na sklo auta, takže se novinářům podařilo jeho příběh publikovat po celém světě a mimo jiné i zjistit identitu tajemné Cindy. V době, kdy byl se zrádným technikem veden soudní proces již celý svět věděl o izraelském jaderném programu, jehož rozsah překvapil i americké zpravodajce. Izrael informace dodnes nepotvrdil. Pohled na Vanunua zůstává značně rozpolcený - část světa jej vnímá jako hrdinu, který neváhál vsadit svůj život, aby se veřejnost dozvěděla informace o tajném programu, pro jiné je zase zrádcem, jenž svým svědectvím ohrozil citlivé státní tajemství. Sám Vanunu byl za zradu odsouzen k 18 letům vězení, z nichž 11 strávil na samotce. V roce 2004 byl sice propuštěn, ale dodnes nesmí opustit stát Izrael a jeho pobyt na svobodě včetně komunikace s okolním světem je značně omezen.
A tady si přečtěte o japonské kapitulaci v srpnu 1945.
Podobné články
Jan Studnička
Martin Miko
Doporučujeme
