Vystudovaní v oboru nejsou, jejich povolání se diametrálně odlišuje od jejich celoživotního zaměstnání, a přesto se dokázali zapsat do paměti nás všech. Řeč je o českých hercích, kteří sice vystudovali nejrůznější obory, v nichž není po herectví ani vidu ani slechu, ale jednoho dne si jednoduše řekli, že se chtějí vydat na uměleckou dráhu – a povedlo se.
Vzdělání klíčem k úspěchu?
V dnešní době je maturita i vysokoškolské vzdělání deklasována v první řadě nenáročností, což samozřejmě neplatí plošně, ve druhé řadě pak počtem úspěšných absolventů – dříve bylo kupříkladu vysokoškolské vzdělání raritou, která si tím zachovávala mnohem větší váhu než dnes. Na druhou stranu je vzdělání, hlavně v současnosti, předpokladem a prvním krokem k úspěchu. Ovšem nejedná se o pravidlo, které platí za každých okolností, někdy snad může být vzdělání i ke škodě.
Především umělecké obory, jako je herectví či hudba,, jsou výjimkou potvrzující pravidlo. Zejména v poválečných obdobích – po první i druhé světové válce – se na území Československa vyrojilo obrovské množství ochotnických divadel a menších souborů, které poskytly prostor všem nehercům a ochotníkům, kteří sice nebyli herecky erudovaní a vzdělaní v oboru, nicméně měli pro herectví určité nadšení.
Jiří Sovák, Josef Abrhám, Jiřina Jirásková nebo třeba Jiří Lábus. Významní herci, divadelní i filmoví, o kterých však dneska nebude řeč. Jiří Sovák vystudoval pražskou konzervatoř, Lábus, Jirásková i Abrhám úspěšně dokončili studium na DAMU. Měli tedy určitý předpoklad pro to, stát se herci a živit se hraním. Někteří herci ovšem odmala tíhli k úplně jiným profesím, mnohdy do nich byli naopak nuceni (například svými rodiči). Jiní se zase o studium na hereckých školách pokusili, ale nebyli přijati. Největší ironií je fakt, že právě tito herci, kteří byli posouzeni jakožto uchazeči „bez talentu“ se během pár let stali hereckými ikonami.
Zvláštním "případem" je například příběh Jiřiny Bohdalové. Ta absolvovala na dívčím reálném gymnáziu a po maturitě se tři roky živila jako učitelka na základní škole v Ostravě. Ačkoli později vystudovala DAMU, musela se o přijetí pokoušet hned třikrát. Při prvních dvou pokusech byla posouzena komisí jako uchazečka s "nedostatečným množstvím talentu". Na potřetí se tedy podařilo a Jiřina Bohdalová po dokončení studií mohla začít naplno hrát. Štěstí jí šlo naproti, když v ní neobyčejný talent vycítil Jan Werich, se kterým poté účinkovala v Divadle ABC.
"Už nechci být automechanikem!"
Učitelé, dělníci, úředníci, automechanici nebo obchodníci. To všechno jsou profese významných českých herců, které se jednoho dne rozhodli, že se postaví na jeviště nebo si zahrají ve filmu. A tento zápal pro věc, nadšení nebo snad risk, se jim vyplatil, protože se nesmazatelně zapsali do naší historie filmu či divadla. Výběr herců, kteří sice nejsou vystudovanými herci, ale nepochybně je z obrazovek či jevišť znáte, najdete v galerii.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
