Pravěké vlnění
Lidstvo bylo v podstatě od průmyslové revoluce naprosto posedlé posíláním energie a informací na dálku. Přes dráty, bez drátů, elektřinu, zvuk, světlo, zprávy… teplo. A jedním z finálních produktů téhle posedlosti je třeba i elektrický spotřebič, který řada z nás používá v podstatě na denní bázi – mikrovlnná trouba.
Mikrovlnka je zvlášť pro nás Čechy takovým zvláštním úkazem, protože do většiny domácností se dostala až v devadesátých letech a stala se pro nás téměř symbolem modernity, svobody, demokracie, otevřeného trhu a blížícího se jednadvacátého století. Ale první mikrovlnka vznikla už v polovině století dvacátého a technologie je dnes už téměř sto let stará. A její úplné prazáklady jsou prastaré.
Úplně na začátku koketoval s mikrovlněním sir Jagadish Chandra Bose, to byl botanik, fyzik, biolog, zkrátka takový ten renesanční člověk konce devatenáctého století. No a ten sestrojil vysílač a přijímač mikrovln, můžete se na něj podívat v naší galerii. Vypadá to jako Něco, čím pruská rozvědka mučila francouzské zajatce.
V Česku se rád zmiňuje profesor August Žáček, fyzik z Karlovky, který je považován za jednoho z vynálezců magnetronu. To je v podstatě generátor mikrovlnného záření. Jeho práce se stala neocenitelnou například při stavbě radaru nebo právě mikrovlnné trouby. Už v roce 1925 si americký inženýr Percy Spencer všiml, že by možná pomocí mikrovln šlo ohřívat jídlo… a po dekádách experimentování si nechal v Americe patentovat první mikrovlnnou troubu. 8. října 1945.
Není přesně jasné proč, ale Mezinárodní den mikrovlnek (ano, mají svůj mezinárodní den) je stanoven na 6. prosince. Nevšimli jsme si, že by ho snad někdy někdo doopravdy slavil… snad kromě vysokoškolských studentů, kteří ale uctívají a slaví mikrovlnnou troubu po celý rok.
Mikrovlnná trouba – zhouba lidstva!
V roce 1947 společnost Raytheon uvedla na trh první komerčně využitelnou troubu. Byla to čtyři metráky těžká kráva a stála tři tisíce dolarů. Tehdy. Pochopitelně se tak využívala pouze v bistrech a restauracích. A začala neúnavná honba za zmenšováním. To se začalo dařit až v sedmdesátých letech, kdy se začala mikrovlnka pomalu objevovat v amerických domácnostech.
Ale jak je mikrovlnka populární, tak je obávaná. Od samého jejího počátku se její (ne)uživatelé strachovali, jestli tenhle „nepřirozený“ způsob ohřívání jídel neškodí. Naposledy například poslanec SPD Radek Koten, který si z ruských konspiračních webů prostě vzal to, že mikrovlnka způsobuje rakovinu.
Je to samozřejmě naprostá hovadina. Ano, některé potraviny ztrácejí v mikrovlnce část vitamínů, ale ztratily by ji i při jakékoli jiné tepelné úpravě. Jediné, co mikrovlnné trouby dělají, je to, že svým zářením rozkmitají molekuly vody a tím, jak pronikají do ohřívaného objektu, zvyšují jeho teplotu. Proto, když máte třeba starší a otlučené nádobí, které není pokryté glazurou a při častém mytí do sebe vsákne část vody, tak se ohřeje v mikrovlnce taky. U nových nebo kvalitně krytých talířů se to tolik neděje.
Konspirační teoretici taky rádi poukazují na experiment s vajíčkem, které v mikrovlnce rádo vybuchuje. Ale to je prostě tím, že se voda uvnitř vejce mění v páru a ta má vyšší objem. Protože takhle pára funguje.
Jediná záhada kolem mikrovlnky je ta, proč jedna minuta, během které u ní musíte čekat, trvá patnáct minut. Ale dilema o relativitě času určitě nerozřeší Radek Koten, že.