Mezinárodní souboj záchodů

Obrázek uživatele Ivan Brezina
13.5.2014, 15:05

„Turecký“ záchod je hygieničtější než náš „evropský“. A toaletní papír je vlastně čuňárna. Vím, o čem mluvím – na cestách po Asii studuju záchody už čtvrt století.

Přijde vám tohle téma nechutné? Omyl! Asijské záchody mají stejně jako místní fatálně špinavé vlaky důležitou edukativně-filozofickou funkci. Cestovatele, který je s nimi na svém putování kontinentem denně konfrontován, už pak totiž v životě jen tak něco nepřekvapí. Nahlédl na samotné dno existence a vše již přijímá se stoickým klidem. V každodenním boji s amébami, virózami a jinými střevními problémy se totiž na asijských záchodcích seznámil s pomíjivostí věcí lidských a bláhovosti odporu všeobecné entropii. Slavná scéna z filmu Milionář z chatrče (2008), ve které hlavní hrdina skočí do záchoda:

Pro hrubou představu, do čeho jdete, ocitujme úryvek z odborného pojednání mého přítele Honzy, které před lety vyšlo v humoristickém časopise Sorry: "Jednou jsem se dotazoval na onu místnost v tibetské vesnici Dagu a byl jsem odkázán směrem mezi dva nedaleké domečky. Když jsem dorazil na místo určení, uvítala mne veliká jáma o rozloze asi padesáti metrů čtverečních. Přes ní vedlo několik různě položených houpajících se prken, na nichž trůnili vesničané a vesničanky. Společně si tu povídali, pokuřovali a vylučovali. Již zdálky na mě mávali, ať si taky přičapnu, dostal jsme retko a když se mi vše jaksepatří povedlo, uznale pokyvovali hlavami a plácali mě po zádech, jaký že jsem to kabrňák! Nejstrašnější záchod jsem ovšem našel ve vesnici Litang. Okolo zděného, polorozbořeného domečku, který záchod tvořil, se šířil nepředstavitelný puch. Při bližším ohledání jsem zjistil, že hned u vchodu leží obrovská hromada výkalů a uprostřed záchodu rozkládající se mrtvá kráva. Tentokrát jsem i já raději nesl své břemeno ještě pár hodin cesty dál..."

Když u trati dřepí davy

toilet Vlevo pánové, vpravo dámy. Konverzaci přerušovat nemusíte. K asijským záchodům, prubířskému to kameni civilizační přecitlivělosti a hygienické změkčilosti, se vůbec váže řada ‚fekálních‘ cestovatelských historek. Osobně nejvíc vzpomínám na čínské komunitní záchody. Představte si asi deset oddělených kabinek spojených jediným žlábkem, kterým permanentně protéká voda. Pokud na vás vyjde poslední kabinka ve směru vody, můžete sledovat, jak pod vámi plynule projíždí exkrementy ostatních a tipovat si, co asi dobrého měli včera k večeři... Z hlavy mi nikdy nevymizí ani obraz, který zahlédnete každé ráno z okna vlaku v Indii či Pákistánu. Z jakéhosi podivného důvodu přitahuje železniční trať ty, kdo doma nemají vlastní záchod (což je v této části světa někde až třetina populace). Podél vlaku tak v jitřním oparu dřepí stovky postav, které si pro následnou očistu přinesly vodu v plastových kyblíčcích a PET lahvích...

Za zmínku stojí i asijské pouliční pisoáry. Většinou jde o vykachlíkovaná domovní nároží, která nejsou vizuálně nijak oddělena od ulice. Prostě jen žlábek s odtokem, který většinou ústí opodál na ulici. Není asi třeba popisovat, co to v horkém klimatu znamená – se vzpomínkami na všechny ty nádherné paláce a chrámy se vám nesmazatelně spojí zápach rozkládající se moči. Na pouličním pisoáru musíte vykonat potřebu zády ke spěchajícímu davu. Je to podobný nezvyk, jako kdybyste vyrazili do divadla jen ve slipech, ale naštěstí si vás nikdo nevšímá. Močit přímo na ulici totiž přijde v Asii všem stejně normální, jako nám smrkat (smrkání na veřejnosti tu ale zase naopak považují za vrchol nevychovanosti – prostě jiný kraj, jiný mrav). Více než veřejné pisoáry jsou ale určeny pouze mužům. Ženy to řeší díky neforemným muslimských hábitům a sárí kdekoli je napadne, aniž by bylo vidět, jakou činnost vlastně provozují.

Evropský? Turecký?

Dražší hotelové pokoje, označované někdy jako „western“, mívají někdy sedací „evropský“ záchod. V levnějších hotelích a ve vlacích jsou jinak „turecké“ záchody (díra v zemi a dvě betonové či keramické šlapky). Existuje lékařská teorie, podle které je použití tohoto typu toalety přirozenější a zdravější než naše "trůnění" – při vyprazdňování „na bobku“ prý totiž člověk tolik nenamáhá břišní svaly. Miliony let to ostatně lidé dělali právě takhle, sedací záchod je vynálezem změkčilé civilizace. Především si pěkně roztáhnete při dřepění půlky, obsah z vás vylítne a zase jdete.

Při našem sezení si půlky tisknete k sobě, musíte pak obsah tlačit ven a výsledek? Hemoroidy, zasviněný zadek, prostě děs. Ten „turecký“ je i mnohem hygieničtější a psychologicky příjemnější. Ničeho se nedotýkáte a nemusíte řešit, kdo tam seděl před vámi. Oceníte to i při cestování vlakem. Vagóny bývají vybaveny oběma typy záchodů, ale ty „evropské“ bývají o poznání špinavější. Většina domorodců je totiž neumí používat. Stoupnou si na prkénko až tam si přičapnou "na bobek". indian-toilet Díra, dvě šlapka a kohoutek s vodou. Co chcete od života víc? Na ty, kdo jsou v Asii poprvé, může působit nezvykle fakt, že se zde nepoužívá toaletní papír. Záchody jsou místo něj vybaveny kohoutkem s vodou a malým kbelíčkem. Používá se tak, že z něj v podřepu pravou rukou naléváte vodu a prsty levé ruky se myjete. Slabším povahám to může ze začátku působit problémy, brzy ale poznáte, že je tento způsob očisty mnohem hygieničtější než ten, na který jste zvyklí z domova. Asiati mají pravdu, když se nám ze Západu posmívají, že chodíme „se špinavou řití“, že si papírem vtíráme do kůže zbytky hoven.

A mají pravdu. Pokud se s mytím nedokážete vyrovnat, dá se toaletní papír skoro všude koupit. V Číně, Íránu a některých dalších zemích, kde se toaletní papír používá, vás možná překvapí zvyk neházet použitý papír do záchodu, ale do speciálního koše. Důvod je prostý – odpadní trubky nejsou na papír normovány a snadno by se mohly ucpat. P1020145Multitoilet_ Kombinovaný model – můžete ho použít jako "evropský" sedaci záchod, nebo si na prkýnko dřepnout jako na „turecký“ záchod

Jak „turecké“ záchody správně používat? Tady je instruktážní video:

Mezinárodní muzeum záchodů

Pokud se chcete s tímto nevábným, ale zajímavým tématem seznámit blíže, doporučuji navštívit Mezinárodní muzeum záchodů, které najdete na předměstí Nového Dillí (www.sulabhtoiletmuseum.org/old/). Jeho zakladatelem je sociální reformátor a mecenáš Bindéšvár Pathák, který usiluje o změnu vztahu indické společnosti k tzv. nedotknutelným. Tato nejnižší kasta tradičně čistí záchody a jejích příslušníků se proto všichni štítí.

Pan Pathák chce svým muzeem dokázat, že na péči o toaletu nejen že není nic zavrženíhodného, ale že záchody jsou zajímavým předmětem studia. Jeho rozsáhlá sbírka zahrnuje vše od starověkých kamenných sedátek až po hypermoderní japonskou hi-tech toaletu, která vás po použití sama umyje a osuší vaše intimní partie horkým vzduchem. Až bude jednou podobná vymoženost v každém asijském hotelu či vlaku, zmizí jeden z mnoha důvodů, proč cestovat. Jak totiž říká známé úsloví: „Zážitek nemusí být příjemný, hlavně když je silný.“

Videoportrét muže, který chce svět učinit lepším prostřednictvím záchodů:


Komentáře