Odpůrci vojenské služby. Zní to jako totalitní termín pro máničky, kterým se nechce běhat dva roky po lese… a máte trochu pravdu. Odmítání boje má dlouhou a bolavou historii a stovky nejrůznějších příčin. A navíc, existuje rozdíl mezi vyhýbáním se vojně a vyhýbáním se aktivnímu boji.
Modrá je dobrá
Vždycky jednou za pár let se vynoří otázka, jestli by se náhodou neměla vrátit povinná základní vojenská služba. A spolu s ní se vynoří armáda dědků, která křičí, že ano, protože co z těch lidí roste, když je dva roky v kuse nikdo nebuzeruje a vůbec, když to zvládli oni, tak to přece musí zvládnout všichni, jinak je svět nefér. Navíc je jejich pohled na vojnu zkreslený letitou mlhou nostalgie a postupného vytěsňování nepříjemných vzpomínek. V jejich hlavách je vojna zkrátka letní tábor pro tvrdé chlapy.
Menší procento mužů tvrdí, že vojna je zvěrstvo, vždycky to zvěrstvo bylo a je dobře, že už se to nedělá. To jsou většinou pánové, kterým se někde podařilo získat modrou knížku. Tu vytouženou modrou knížku, která vás zbavovala povinnosti běhat jako idiot dva roky po Šumavě. Pokud jste si nemohli získat modrou knížku, v devadesátkách už jste se mohli nechat poslat na celkem rozumnou civilku, ale komunisti měli dobrý zvyk posílat lidi, kteří nechtěli sloužit v armádě, na nucené práce, většinou do dolů.
To byl například případ řady Svědků Jehovových, kteří z principu své víry odmítají službu v armádě. Právě 15. června se slaví Mezinárodní den odpůrců vojenské služby a my Češi v tom vidíme hlavně tu modrou knížku, protest proti komunismu, disent a vychytralost a podobně. Jenomže! Ten Den odpůrců vojenské služby je mezinárodní. A ne vždycky je odporování vojenské službě volba mezi příjemnou civilkou a tím, jestli se budu pár měsíců honit jako debil po lese. Občas je to mnohem závažnější.
POZOR!
Angličtina má pro odpůrce vojenské povinnosti speciální výraz. Conscientious objector; to znamená, že protestuje z důvodů vlastního svědomí. Conscientious objector není zbabělec, není ani dezertér, je to člověk, kterému jeho morální, etické nebo náboženské zásady nedovolují plnit vojenskou službu.
Obzvlášť v době války za to takovým lidem hrozí těžké vězení, nucené práce, případně poprava, a přesto to lidé dělají. Protože to tak cítí. Pamatujete si film Hacksaw Ridge, kde Andrew Garfield hraje Desmonda Dosse? Polního medika v Pacifiku, který nestřílí, ale zachraňuje svoje spolubojovníky? To je dobrý příklad conscientious objectora. A pravdivý, mimochodem. Doss byl první odpůrce vojenské povinnosti, který kdy obdržel od Spojených států Medaili cti.
Obecně samozřejmě společnost tyhle typy lidí ráda nemá. Státní aparát má rád, když děláte, co po vás chce. Ať už je to placení daní nebo střílení do jiných lidí. A když to odmítate, jste tak trochu nepohodlní. Nevnímá to tak ale jenom stát, ale i jeho lid. Odpůrci vojenské povinnosti byli často zesměšňováni a vysmíváni, protože ne každý může přes svůj odpor ke střelným zbraním nakonec zachraňovat životy.
Na pár příkladů se můžete podívat v naší galerii.
Odpor k vojenské službě je stejně starý jako válčení samotné a vždycky existovat bude. A není to jenom záležitostí odvedenců, kteří nechtějí spolupracovat, děje se to i v profesionálních armádách. Nejprofesionálnějších, řeklo by se. Izraelští piloti například velice slavně odmítli plnit konkrétní mise, které se měly provádět v obydlených oblastech.
Takže přejeme hezký Mezinárodní den odpůrců vojenské služby. Ať už jde o české modroknížkaře nebo lidi, kteří by radši sami zemřeli, než vzali pušku do ruky, je v tom vždycky určitá vznešenost.
Podobné články
Martin Miko
Kateřina Horáková
Doporučujeme
Jan Fiedler
