K masakru v Kondomari došlo 2. června roku 1941 a šlo o první ze série německých represálií druhé světové války vůči civilnímu obyvatelstvu na Krétě. Poprava více než sta řeckých mužů byla nacistickou odplatou za zapojení tamějšího obyvatelstva do obrany Kréty během německé invaze na Krétu.
Bitva o Krétu
Německá invaze na Krétu byla zejména mezi příslušníky armády nacistického Německa nechvalně proslulou akcí, která sice v konečném důsledku zaznamenala úspěch, Němci však během bitvy zaznamenali obrovské ztráty svých elitních výsadkářských jednotek.
Šlo totiž o jedinou významnou bitvu historie, v níž jedna ze stran nasadila pouze vzdušné výsadkové jednotky. Pro tuto příležitost, na takzvanou operaci Merkur, byly pochopitelně vybrány ty nejelitnější jednotky – výsadkáři a horští myslivci, kteří byli letecky dopravováni nad Krétu, kde probíhal výsadek.
Jak již bylo řečeno, ztráty byly obrovské a Němci se s dobýváním strategicky významného ostrova trápili. Určitý podíl na obraně ostrova mělo i civilní obyvatelstvo, které se mnohdy různými způsoby pokoušelo před okupační silou bránit.
Poté, co se Němcům podařilo ostrova Kréty zmocnit, došlo právě na civilní obyvatelstvo, které z ostrova nemohlo prchnout a muselo snášet muka a teror nepřátelských jednotek, zatímco se většině spojeneckých jednotek podařilo z ostrova díky Královskému námořnictvu stáhnout do bezpečí.
Účast civilistů při obraně Kréty
Vesnice Kondomari, kde došlo k první ze série německých represálií vůči místnímu obyvatelstvu, je součástí obce Platanias, která se nachází v blízkosti severního pobřeží ostrova. Vesnice leží přibližně 18 kilometrů od města Chania a asi 3 kilometry od přistávací dráhy Maleme, která byl hlavním a primárním cílem německých výsadkářů.
V rámci bitvy o Krétu totiž přistávací dráha Maleme představovala jedno ze strategicky nejvýznamnějších míst na ostrově. Jeho obsazení totiž umožnilo Luftwaffe dopravovat na ostrov velké množství pěších vojáků a zásob, které nakonec rozhodly o výsledku bitvy. Hned v první den invaze byli do regionu v okolí letiště Maleme vysazeni němečtí výsadkáři 3. praporu 1. výsadkového útočného pluku. Ti byli konfrontováni novozélandskými jednotkami a špatně vyzbrojenými civilisty – často na německé vojáky útočili jen s noži, kosami či sekerami.
To byla jen jedna z mnoha situací, kdy se ke spojeneckým vojákům přidala část civilního obyvatelstva. Tyto krétské „civilní jednotky“ způsobily během bitvy o Krétu jednotkám Wehrmachtu značné ztráty. V souvislosti s touto místní obranou se po ostrově brzy začaly šířit velice přehnané historky o mrzačení a mučení parašutistů Kréťany. Když se tyto příběhy dostaly k vrchnímu velení Luftwaffe, Hermann Göring nařídil generálu Kurtu Studentovi, aby provedl příslušná vyšetřování a odpovídající odvetu.
Ihned po kapitulaci Kréty tedy německý velitel vydal rozkaz k odvetným opatřením proti místnímu obyvatelstvu. Represálie měly být provedeny rychle, bez soudů a stejnými jednotkami, proti nimž místní obyvatelé během bitvy zasahovali. Dle Studentova rozkazu byli obyvatelé Kondomari obviněni ze smrti několika německých vojáků, jejichž těla byla nalezena poblíž vesnice.
Masakr v Kondomari
2. června 1941 byla vesnice obklíčena čtyřmi nákladními vozy německých výsadkářů ze zmiňovaného 3. praporu pod velením důstojníka Horsta Trebese. Ten nechal všechny ženy, děti a muže shromáždit na návsi. Následně bylo mezi muži vybráno několik rukojmích, zatímco ženy a děti byly propuštěny.
Rukojmí byli odvedeni do nedalekých olivových hájů, kde byli bez rozmyslu postříleni. Přesný počet obětí není znám – německé zdroje uvádějí 23 mužů, jiné zdroje uvádějí i 60 postřílených mužů. Německý velitel Horst Trebes byl za velení během útoku na Krétu, jakožto i za popravu civilistů, oceněn Rytířským křížem. O tři roky později byl zabit během spojeneckého vylodění v Normandii.
Komu se však spravedlnost vyhnula, byl Kurt Student, jenž byl po konci války a po kapitulaci Německa zajat Brity. V květnu roku 1947 byl postaven před soud a následně i shledán vinným ve třech z osmi obvinění, načež byl odsouzen k pěti letům vězení. V roce 1948 však na základě lékařského propuštění vězení opustil. Za své zločiny proti civilistům na Krétě nebyl nikdy souzen a žil až do roku 1978.
Zdroje: GreekCityTimes, Wikipedia, Deník
Podobné články
Martin Miko
Jana MrákotováDoporučujeme
