Marie Terezie nám nezajistila jen povinnou školní docházku. Pamatovala i na základy protipožární ochrany – G.cz
Vyhledávání

Marie Terezie nám nezajistila jen povinnou školní docházku. Pamatovala i na základy protipožární ochrany

+ DALŠÍ 3 FOTKY + DALŠÍ 4 FOTKY

Máme stále parné léto a s ním i zvýšené riziko vzniku požárů. To, že je nutné dodržovat v souvislosti s ohněm určitá pravidla ví každé, jen trochu odrostlé dítě, nebo by tedy vědět mělo. Prostě protipožární směrnice mají svoje opodstatnění. A přesně 21. srpna 1751 vydala císařovna Marie Terezie tzv. ohňový patent. Jojo, další důležitá věc z její „dílny“ kromě zavedení povinné školní docházky, co?

Jana Mrákotová
Jana Mrákotová 21.8.2020, 11:25

Ohnivý kohout vítaný nebyl

Marii Terezii máme zafixovanou, a to zvláště pak děti, jako tu, díky které se chodí povinně do školy. Ale jak je vidět, tato ctihodná dáma, které se díky její sňatkové politice, kterou praktikovala u svých dětí, přezdívalo „Tchyně Evropy,“ toho světu dala opravdu mnohem víc. Ohňový patent byl opravdu velmi záslužný počin ze strany slavné panovnice. Byl to právě tento dokument, který stanovil základní protipožární zásady při výstavbě domů, povinnost vybavit vesnice zvoničkami a službu nočních vartýřů nebo chcete-li hlídačů a základní zásady pro hašení požárů. Prostě taková protipožární směrnice. Situace tehdy opravdu nebyla růžová, požáry toho měly na svědomí hodně, a to včetně lidských životů. O škodách na majetku ani nemluvíme.

Stavby bývaly tenkrát převážně ze dřeva, celé ze dřeva, střechy byly ze šindele nebo z došek. A stavělo se na malém prostranství. Komíny ve valné většině případů nebyla, kouř se pouštěl volně stropem. Až později se komíny začaly stavět, ale byly dřevěné a vnitřky se vymazávaly hlínou. Pro vznik požáru ideální podmínky. Rychtáři sice měli povinnost komíny i ohniště pravidelně prohlížet, případně vydat i zákaz topení v nich, ale stejně. A ano, základní pravidla, jak se chovat, když již hořet začne, tak ta existovala již před vydáním patentu – ti, u koho začalo hořet, to museli dát křikem vědět, protože pokud tak neučinil, hrozil mu trest smrti. Stejně tak byla stanovena povinnost pomoci s hašením ohně a za žhářství byl trest smrti. Patent myslel ale i na jiné věci.

Nová pravidla

Stanovil například, že pazderny a chlebové pece mají být po straně chalupy. Pazderna bylo místo, kde se sušil například len nebo konopí. Občas také sloužila jako místo přebývání těch nejchudších. Stavby také musely být opatřené komíny a do budoucna se i upouštělo od stavení dřevěných. Nahrazeni byly staveními zděnými.

Další nařízení, a to bylo velmi, velmi prozíravé a vlastně soudobé, byl zákaz střílení a vypouštění rachejtlí o svatbách. Zatrhl se také svatojánský oheň a používání loje ke svícení mimo světnice. Ty rachejtle byly problémem už za Marie Terezie, jak je patrné. Více se také myslelo na přístup k vodě, aby když již k požáru došlo, byla co nejlépe přístupná. Naši předci byli také vnímaví k přírodě, a proto u svých domovů vysazovali vrby nebo lípy – kořeny držely například vlhkost.

Vartýři dostali za povinnost oznamovat požáry pomocí zvonů – bili na poplach. Právě toto nařízení je považované ta začátek plošného budování zvoniček na vsích. Tam kde měli kostel, ohlašovali požár pomocí kostelních zvonů. Některé vesnice problém se zvoničkou, resp. s její výstavbou vyřešily po svém. Zvon jednoduše zavěsily na strom a bylo. A pokud již k požáru došlo, tak se musely zbořit dřevěná stavení v nejbližším okolí požáru, aby se zabránilo jeho šíření. Říkáme, chytrý patent. Prostě základ protipožární legislativy byl na světě.

Jako u plno dalších věcí, pokračoval v rozvoji matčiných nápadů její syn Josef II. A tak není nic překvapivého, že pokračoval i v prohlubování protipožárních opatření. 24. ledna 1787 vydal Josef II. nový patent, „řád k hašení ohně", který zpřísňoval a upřesňoval požadavky prvního patentu, a to ve zvláštním znění pro města a v jiné úpravě pro vesnice. Pamatoval v něm například na jasné stanovení vzdáleností mezi jednotlivými staveními. Kovárny musely být také nově stavěné za vesnicí. Právě ony představovaly potenciální nebezpečí. Postavit si v té době celodřevěný dům znamenalo vystavit se pěkně tučné pokutě. V vsi musely být koňské brody a také nachytaná dešťová voda. Stejně tak vznikla povinnost mít v každém domě hasící náčiní a každá ves měla pamatovat na vlastní ruční stříkačku.

V neposlední řadě byla stanovená povinnost pravidelných kontrol. A to zůstalo dodnes, určitě to známe všichni – pravidelné kontroly plynových kotlů nebo návštěvy kominíků. Ale co už, kominíci přece nosí štěstí…

Podobné články

Doporučujeme

Další články