Je lepší zvyšovat daně, nebo oddalovat věk odchodu do důchodu? Ve stále aktuálním komentáři se ptá Lukáš Kovanda.
Jak na důchody?
Vládní politici čím dále častěji vypouštějí balonek, jímž testují, jak veřejnost přijme záměr navyšovat věk odchodu do důchodu. Už loni ministr práce a sociálních věcí, lidovec Marian Jurečka hlásal, že navýšení věku odchodu do důchodu je v ČR nevyhnutelné, a to nejpozději kolem roku 2030. Nyní téma vrací na stůl další vrcholní politici vládní pětikoalice, například šéfka sněmovny Markéta Adamová Pekarová, která ovšem krok podmiňuje širší reformou penzí. Ministr financí Zbyněk Stanjura pak podle materiálu z jednání koaliční rady v minulém týdnu už črtá poměrně konkrétní obrysy toho, co se chystá.
Do roku 2030 se zvýší věk odchodu do důchodu postupně z nynějších 64 let na 65 let. To je totiž úroveň nyní platného stropu, který ustavila vláda Bohuslava Sobotky, když se v roce 2016 shodla na zrušení postupného navyšování věku odchodu do důchodu, takzvané „malé důchodové reformy“, z pera vlády Petra Nečase. Mimochodem v roce 2016 chtěli zastropování zejména sociální demokraté. Na jejich stranu se pak přiklonili lidovci. Až teprve po příklonu lidovců se zastropování věku odchodu do důchodu rozhodlo podpořit také hnutí ANO, třetí člen tehdejší vládní koalice. Lidovci tak v současnosti volají de facto po opětovném přijetí opatření, které rozhodujícím způsobem pomohli zrušit.
Takže věkem 65 let by se tedy podle záměru současné vlády pracovat přestávat nemělo. Zamýšlená změna se ovšem nedotkne pracujících ve věku 57 let a starších, kteří půjdou do penze nejpozději v 65 letech. Muž, jemuž je nyní 37 let, má jít podle záměru vlády do důchodu o rok později, v 66 letech, a nyní 26letý muž si na penzi počká dokonce až do 68 let. Při navýšení věku odchodu do důchodu o tři roky bude činit úspora pro veřejné rozpočty zhruba 110 miliard korun ročně – v současných cenách a při současném výkonu ekonomiky.
Během následujících čtyřiceti let se citelně navýší jak cenová hladina, tak výkon ekonomiky, takže úspora bude v té době dramaticky vyšší než 110 miliard. Nicméně v současnosti je to plus minus částka, o kterou veřejné rozpočty přišly takzvaným zrušením superhrubé mzdy. Tu prosadilo hlavně hnutí ANO a tehdy opoziční ODS koncem roku 2020. Vzhledem k inflačnímu znehodnocování měny a růstu ekonomiky během 40 let dramaticky naroste také ztráta plynoucí ze zrušení superhrubé mzdy. Takže i kolem roku 2060 by – hypoteticky – vlastně tato ztráta mohla odpovídat dodatečnému příjmu veřejné kasy z prodloužení věku odchodu do důchodu o tři roky.
Ideální by pochopitelně bylo, pokud by současná vláda uměla najít úspory, které by ztrátu plynoucí ze zrušení superhrubé mzdy kompenzovaly. Ostatně ODS v době schvalování zrušení v roce 2020 prohlašovala, že takové úspory bude umět najít. Nyní je stále patrnější, že tomu tak není. Nabízí se tak otázka, zda před posunutím hranice věku odchodu do důchodu neupřednostnit právě vrácení sazby daně z příjmu zaměstnanců tam, kde byla před zrušením superhrubé mzdy, tedy z nynějších 15 na zhruba 20 procent. Vždyť v době rušení superhrubé mzdy se stoupenci tohoto kroku mnohdy zaklínali tím, že jde jen o dočasné opatření, na dva roky. Dokonce je tato lhůta obsažena v důvodové zprávě k příslušné legislativě. Nyní, když už běží třetí rok, by se na to mohlo stačit odvolat. A odvolat se také například na doporučení Mezinárodního měnového fondu, který ve svém nejnovějším posudku tuzemské ekonomiky Fialovu vládu vybízí právě k vrácení daně ze mzdy na úroveň roku 2020.
Nicméně, pokud místo navýšení daně ze mzdy dojde k navýšení věku odchodu do důchodu, nebude ČR v rámci EU žádnou výjimkou. Podle nyní platné legislativy jednotlivých zemí EU by za deset let, v roce 2033, měl být průměrný věk odchodu do důchodu v Unii 65,5 roku. Některé země EU se ovšem rozhodly navázat věk odchodu do důchodu na vývoj délky života, takže v těchto zemích již v roce 2033 může být věk odchodu do důchodu vyšší než ten aktuálně daný nebo aktuálně plánovaný. V současnosti je nejčastějším věkem odchodu do penze v EU věk 65 let. Řada zemí se už ovšem rozhodla tuto hranici posunout, nejčastěji na 67 let. Tyto posuny věku odchodu do důchodu nastanou v příštích zhruba deseti letech, nejpozději do roku 2033.
Pokud by tedy ČR navýšila v období příštích třiceti až čtyřiceti let věk odchodu do důchodu na 67 nebo 68 let, nebude se v rámci EU nijak vymykat. Naopak, půjde o již běžnou věc. S navýšením na takovou hranici už během příštích deseti let totiž nyní počítají země jako Dánsko, Německo, Nizozemsko, Belgie, Španělsko nebo Bulharsko. Itálie, Řecko či Dánsko uplatňují hranici odchodu do důchodu 67 let už nyní.
Posunutí věku odchodu do důchodu by ulevilo tuzemskému penzijnímu systému, byť je třeba jej chápat opravdu jako součást nutného reformního úsilí ve věci penzí, nikoli jako všespásné řešení, které postačí samo o sobě. Ministr Jurečka už loni uvedl, že návrh důchodové reformy předloží vláda do konce letošního roku, což je tedy plně žádoucí. Po prezidentské volbě se Fialově vládě totiž otevírá „okno příležitosti“ k provádění politicky nepopulárních, ale ekonomicky nutných reforem. Navyšování věku odchodu do důchodu patří mezi ně, nechce-li tedy vláda vracet daň ze mzdy na úroveň roku 2020, nebo hledat odpovídající úspory ve svých výdajích, například dotačních.
Podobné články
Doporučujeme
