Lidé se často zaobírají otázkou, zda je možné předvídat budoucnost. Částečně ano, respektive je možné ovlivnit budoucí události tím, že je očekáváme. A to jak v pozitivním, tak negativním směru. Když někdo podezřívá svého partnera z nevěry, obvykle ho k ní nakonec dožene.

Václav Roman 9.11.2018, 18:19

Když ji miluješ, není co řešit!

Bezdůvodné podezřívání z nevěry, neboli přehnaná žárlivost, vedlo už kolikrát k tomu, že si dotyčná podezřívaná či dotyčný podezřívaný někoho jiného skutečně našel.

Podobných příkladů je možné uvést více. Vezměme třeba dobře hospodařící banku, která se nepotýká s žádnými problémy. Jednoho dne však začnou klienti vybírat ve velkém peníze, na což je banka připravena a hotovost jim z jejich vkladů vydává. Na co však banka připravena není, je ono sebenaplňující proroctví. Když ostatní klienti banky zjistí, že se u pokladen tvoří dlouhé fronty, začnou mít obavy, že je s hospodařením jejich finančního domu něco v nepořádku a jdou si stoupnout do fronty také. A banka je nakonec nucena vyhlásit bankrot.

To byl ve své podstatě Golemův efekt, který pod sebou skrývá očekávání negativní. Mnohem příznivější je tzv. Pygmalion efekt, který se dostaví, pokud máte o někom dobré mínění a dáváte mu to najevo. Tím zvyšujete jeho sebedůvěru a díky tomu by měl podávat lepší výkony. Na druhou stranu, pokud si na někoho zasednete a obviňujete jej z něčeho, co neudělal, přestane se nejspíše brzo snažit, protože proč taky.

Potvrzeno experimenty

Experimenty na tomto poli prováděli Robert Rosenthal a Lenore Jacobson, kteří jako první efekt sebenaplňujícího proroctví v roce 1968 definovali.

Experimenty proběhly hned dva. Jeden s žáky na základní škole, druhý s hlodavci. Vezměme to postupně. První pokus se týkal očekávání učitelů, přesuneme se tedy do školy, kde experimentátoři dali dětem na začátku školního roku vyřešit „testy inteligence“. Učitelům pak prozradili, že se nejedná jen tak o ledajaké testy. Odhalili jim, že jejich pomocí je možné vytipovat zvláště nadané žáky, tj. takové, kteří mají nejlepší předpoklady stát se vynikajícími studenty.

Mít právě takové žáky, to je snem snad všech učitelů. Chtěli proto jejich seznam stůj co stůj získat a nakonec se jim to podařilo. Pak to celé nemohlo dopadnout jinak, než že věnovali žákům v průběhu školního roku větší pozornost, hýčkali si je. Talent, ten se musí hlídat a pilovat. Kdepak, aby přišel vniveč! A skutečně, jak testy ukázaly, zmínění talentovaní žáci na konci roku dosahovali lepších výsledků než ostatní.

Zbývá zmínit to nejzásadnější. „Testy inteligence“ nebyly žádným způsobem mimořádné a dřímající, ani jiný talent odhalit nedokázaly. To si experimentátoři vymysleli a „talentované“ studenty vybrali naprosto náhodně.

Je to všechno o důvěře

Jak je tedy možné, že se vybraná skupina oproti ostatním skutečně zlepšila? Výsledky byly přeci patrné. Šlo o to, že učitelé věnovali vybrané skupině více energie a pozornosti. Věřili jim více než ostatním, a tím se je přetvořili k obrazu svému.

Další experiment je obdobou výše zmíněného, jen s tím rozdílem, že místo dětí byly pokusnými zvířaty krysy. Studenti dostali za úkol naučit procházet hlodavce bludištěm. Rosenthal a Jacobson jim řekli, že polovina z nich je chytřejší než druhá, což v reálu, jak asi už chápete, nebyla pravda. Nicnetušící studenti se více věnovali „chytrým“ krysám, od těch „hloupých“ se zkrátka žádné zázraky neočekávaly. A potvrdilo se. Uměle vytvořená skupina „chytrých“ krys se naučila projít bludištěm rychleji než ta druhá.

GALERIE Sebenaplňující předpověď ovlivňuje naše chování