V roce 1929 unesli na Manhattanu mladého muže, který pracoval jako vymahač pro mafiánského bosse Joa Masseriu. Únosci ho odvezli na Staten Island, kde ho brutálně mučili. Mlátili ho, pálili mu nohy, típli mu cigarety o obličej, pořezali ho, a když zjistili, že stejně nic neprozradí, pobodali ho a nechali ho ležet na pláži. Policie ho našla a odvezla do nemocnice. Protože přežil svou téměř smrtelnou zkušenost, získal přezdívku Lucky, neboť jeho příběh byl považován za zázrak. Lucky Luciano sehrál klíčovou roli v úspěchu USA během druhé světové války.
Mafián, který změnil historii
Lucky Luciano se zapletl s organizovaným zločinem už jako devítiletý chlapec. Pro syna chudých italských přistěhovalců v New Yorku tehdy mnoho jiných možností v podstatě neexistovalo. Mladý Charlie Luciano však na kriminální dráze rychle vynikal. Už od útlého věku stoupal v hierarchii podsvětí a v devatenácti letech se stal členem nechvalně proslulého gangu Five Points, kde působili i takoví mafiáni jako Al Capone a další známé tváře organizovaného zločinu. Od dětství se navíc přátelil s Meyerem Lanskym a Bugsy Siegelem, kteří se později stali jedněmi z nejvýznamnějších mafiánských šéfů v celé USA. Luciano měl na zločin prostě talent. Ve třiceti letech už byl jednou z největších postav podsvětí, což z něj udělalo i terč mafiánského únosu v roce 1929. Tehdy New York zmítala krvavá válka mezi dvěma soupeřícími mafiánskými rodinami. Luciano a jeho skupina hráli na všechny strany, což jim postupně zajistilo cestu na samotný vrchol. To vše díky kombinaci úplatků, intrik a násilí.
Na Luciana si nikdo netroufl, tedy až na státního zástupce Thomase E. Deweyho. Ten ho v roce 1936 dostal před soud, kde byl Lucky odsouzen na neuvěřitelných 30 až 50 let vězení. Luciano si odseděl pouze pět let, než došlo ke zvratu. V průběhu druhé světové války se totiž americká vláda potýkala s novými a složitými problémy, se kterými byl Lucky ochoten pomoci. Na východním pobřeží USA začaly během války narůstat problémy v přístavech. Kromě častých stávek italských dělníků se objevilo i několik případů sabotáží. V roce 1942 například požár zničil loď SS Normandy během její přestavby na armádní transportér. Americká vláda už měla těchto problémů poměrně hodně. Potřebovala někoho, kdo by si poradil s odboráři, měl vliv na italskou i židovskou komunitu a současně měl přístup k podsvětí. A k tomu se báječně hodily Lucky. Thomas E. Dewey proto nabídl Luckymu Lucianovi velmi zajímavou dohodu. Přesune ho do věznice v New Yorku, odkud bude moci dál řídit své záležitosti, pokud pomůže zajistit pořádek a přispěje k válečnému úsilí. Na oplátku by mohl získat svobodu. Luciano souhlasil bez váhání. Sicilská mafie totiž neměla s Mussolinim dobré vztahy a jedním z jeho nejbližších spojenců byl Bugsy Siegel, vlivný šéf židovského podsvětí, který byl jediný odhodláný bojovat proti nacistům.
S pomocí státu New York a amerického námořnictva tak vznikla tajná operace s krycím názvem Underworld neboli Podsvětí. Přestože byl Dewey za tento krok tvrdě kritizován, výsledky hovořily samy za sebe. Sabotáže přestaly, stávky zmizely a přístavy i továrny začaly fungovat opět bez problémů. Italové i Židé spojili své síly proti společnému nepříteli, což přineslo kýžený efekt. Jedním z klíčových důvodů, proč byli Spojenci tak úspěšní ve svém boji proti mocnostem Osy, byla jejich důvěra v sílu informací. Rozvědka, tajné služby a sběr zpravodajských dat zde hrály zásadní roli. Mnoho operací zůstalo utajeno až do sedmdesátých let. Jak trefně poznamenal klasik: „Do sedmdesátých let jsme si mysleli, že Patton četl Rommelovi myšlenky. Ve skutečnosti četl jeho poštu.“
Tento důraz na informace se nejlépe ukazuje na operaci Husky, spojenecké invazi na Sicílii. Britové například pomocí těla mrtvého bezdomovce dokázali přesvědčit Němce, aby stáhli polovinu svých sil z ostrova. Američané, kteří tvořili hlavní část invazních vojsk, však také potřebovali přesné informace. Potřebovali znát například rozmístění nepřátelských jednotek, snímky terénu, informace o těžké technice, slabých místech, vhodných přistávacích plochách pro letadla, zónách pro výsadkáře a místech, kde bylo možné zakotvit lodě. Tyto klíčové informace dodala bez problémů sicilská mafie. Díky svým dlouhodobým vztahům s americkými vojáky a nenávisti vůči fašistům měla mafie dostatek motivace i prostředků, aby pomohla Spojencům. Výsledkem bylo, že mafie významně přispěla k porážce nacismu, dokonce možná víc než některé armády.
Thomas Dewey nakonec dodržel svůj slib a Luciana propustil z vězení, ovšem s podmínkou, že se bude držet stranou problémů a nechá se deportovat do Itálie. Lucky souhlasil a v roce 1947 byl převezen do Říma. Tam navázal spolupráci s největšími italskými mafiánskými klany, přičemž se věnoval byznysu nejen v Itálii, ale i v Jižní Americe. Právě Luciano stál za vytvořením takzvané francouzské spojky. Šlo o důmyslný systém, který umožňoval pašovat heroin z Turecka přes Francii až do Spojených států. Geniální.
Luciano zemřel na začátku šedesátých let ve věku 64 let na následky mrtvice. Existují však spekulace, že jeho smrt nebyla náhodná. Plánoval totiž prodat práva na svůj životní příběh filmovému studiu, což údajně vyvolalo obavy mezi jeho kolegy v podsvětí. Možná tedy nakonec i jeho pověstné štěstí vyprchalo.
Zdroje informací:
https://www.biography.com/crime/lucky-luciano
https://www.britannica.com/biography/Lucky-Luciano
https://themobmuseum.org/notable_names/lucky-luciano/
Podobné články
Doporučujeme
