Jak se Vám v posledním roce daří? Jak zasáhla pandemie svět výtvarných umělců a trh s uměním?

Je to trochu paradox, ale všechny tři výstavy, které jsem dělal během posledního roku během pandemie v Berlíně, v Bratislavě i v Praze, byly, dle mého soudu, velice úspěšné. Berlínská výstava v Galerii C&K mi přinesla nové kontakty, hlavně co se týče započaté spolupráce s význačným německým kunsthistorikem a kurátorem Christophem Tannertem. Ten nyní dopisuje moji monografii. V Bratislavě jsem vystavoval v Galerii White & Weiss, šlo o mou první samostatnou výstavu na Slovensku. Velice komerčně úspěšná byla výstava v Galerii DSC v Praze. Možná je to ale tím, že se můj osobní umělecký vývoj nachází nyní v takovéto exponovanější fázi a úspěch či neúspěch nemá s pandemií co do činění. Patrně by všechny tři výstavy přinesly ještě daleko větší potěšení, kdyby je mohlo vidět i široké uměnímilovné publikum… O tom, jak se pandemie promítla na celý umělecký trh, nemám přehled. Nějaký pokles určitě zaznamenán bude, ale výtvarné umění samo o sobě myslím velice slušně obstálo.

Izolace lidi trochu donutila přemýšlet o významu umění pro vlastní život

Jak jste strávil ten skoro celoroční lockdown? Přineslo Vám toto období třeba více času a klidu na práci?

Práce mi pomohla překonat tu nejistotu, kterou covid spustil. Na začátku pandemie jsem si myslel, že už obrazy nikoho zajímat nebudou. Ale záhy se ukázalo, že všichni sběratelé zůstali svojí sběratelské vášni věrni. Naopak, izolace trochu donutila lidi přemýšlet i o významu umění pro jejich vlastní život. Najednou tu zůstalo prázdno po výstavách, koncertech, divadle a po všem živém umění. Spoustě lidí umění naplňuje život a o to víc si to najednou uvědomili, když jim tento rozměr ze života zmizel. Sám u sebe jsem zaznamenal i daleko větší porozumění publika pro mé vlastní obrazy, které byly vždy kritické a nutily lidi přemýšlet. Ten nový rozměr našeho života, kdy si i díky smrtícímu viru uvědomujeme křehkost a nesamozřejmost našeho bytí, některým lidem umožnil i lépe pochopit mé obrazy, které jsou plné emocí.

Vaše díla jsou nyní k vidění v Obchodním centru Šestka. Jak vznikla tato netradiční spolupráce?

Za výstavu mých obrazů v Obchodním centru Šestka patří velký dík Romanu Pilíškovi (majitel OC Šestka – pozn. red.). Myslím, že Roman skvěle reagoval právě na absenci toho, že zůstaly zavřeny všechny výstavní síně. Najednou si lidé při návštěvě obchodního centra mohou prohlédnout výstavu. To mi připadá skvělé a pobavilo mě, že jsem okamžitě dostal další nabídku k takovéto netradiční prezentaci. Ten nápad je jistě osvěžující nejen pro autora, ale i pro diváky.

Mohl byste představit díla, která v Šestce vystavujete? Jak probíhal jejich výběr?

Obrazy pro prezentaci vybral Roman. Ty velké formáty vypadají v tom prostoru skvěle! Už mi psalo i několik lidí, že je tam ty obrazy baví. Sám z toho mám velikou radost. Obrazy jsou díky tomu, že by je ve veřejném nechráněném prostoru vandalové okamžitě zničili, daleko méně přístupné pro náhodného diváka. V tom má venkovní socha před obrazem obrovskou výhodu. Navíc díky nápadu prezentovat malbu v místech, kde by ji člověk neočekával, se s obrazy může setkat i někdo, kdo by se do galerie na výstavu nevypravil.

V zahraničí je kvalitní umění ve veřejném prostoru hodně samozřejmé

Myslíte si, že využít prostory nákupního centra pro výstavy je jedním z nových trendů? Setkal jste se s ním třeba v zahraničí?

Ten trend prezentovat umění i v takovýchto prostorech má hlavně co do činění s osobním přístupem sběratelů a mecenášů současného umění. Ti jsou si mnohdy vědomi toho, že bez jejich velkorysého přístupu by spousta umělců nemohla svá díla ani vytvořit. Umělec nutně potřebuje hmotnou i psychickou podporu pro svoji práci, aby se mohl vyvíjet. V zahraničí je kvalitní umění ve veřejném prostoru hodně samozřejmé.

Na jakém nejneobvyklejším místě byla Vaše díla vystavena?

Povětšinou to jsou skutečně galerie, kde se moje obrazy prezentují. Už i z toho důvodu, aby je nikdo nezničil, netradiční místa na prezentaci ani nevyhledávám.

Dají se dělat výstavy online?

Díky Instagramu se výstavy online do jisté míry dělat dají. Ale osobní kontakt s obrazem monitor telefonu nahradit nemůže.

To, co chci malovat, si nosím v sobě

Průběžně jste tvořil v Praze a Berlíně. Jsou pro Vás obě města stejně inspirativní? Existuje jedno místo, kde se Vám tvoří nejlépe?

Žil jsem v Nové Pace, Düsseldorfu, Berlíně, Praze, Brně a nyní tvořím v Pičíně, vesnici u Dobříše. Všude se mi pracovalo a pracuje dobře, jelikož na vnější podmínky ani moc nereaguji. To, co chci malovat, si nosím v sobě.

Jaké současné autory Vy sám sledujete nebo obdivujete?

Naprosto fenomenální malíř je Rumun Adrian Ghenie. Ačkoliv je mu jen něco přes 40 let, tak jeho obrazy stojí již i přes 100 miliónů korun. Je stejně dobrý jako Feancis Bacon či Pablo Picasso. Ale těch malířů a malířek, které obdivuji, je bezpočet. Jenny Saville je například malířka, která mi vyráží svojí kvalitou dech. Já miluji i tvorbu německých malířů, jako je Markus Lüpertz či A. R. Penck, a to nejen kvůli tomu, že jsem měl to obrovské štěstí, že jsem u nich mohl na düsseldorfské Kunstakademii studovat. V Čechách mám velice rád malbu Jiřího Načeradského, který byl mým profesorem v Brně na FaVu.

Umění věřím i jako rozumné investici

Co Vám doma visí na stěnách?

Sbírám umění autorů, o jejichž kvalitách jsem silně přesvědčen. Nahlížím jejich obrazy hlavně z hlediska malířské a intelektuální kvality. Jsou to moji současníci, například Jan Poupě, Adam Štech, Norbert Stefan, Ivan Pinkava, Alexander Tinei, Miroslav Polách, Simone Haack a velkou a významnou kolekci mám právě od zmiňovaného Načeradského. Umění věřím i jako rozumné investici. Není to ale o množství, spíše o kvalitě.

Mají Vaši synové umělecké sklony? Podpořil byste je, kdyby se chtěli v budoucnu věnovat umělecké profesi?

Já sám jsem měl to štěstí, že mi moji rodiče do výběru mojí profese nemluvili. Stejně tak i já budu své děti podporovat v jejich životní cestě. Myslím si, že sami budou nejlépe vědět, jakým směrem se vydat.

Na čem aktuálně pracujete?

Aktuálně pracuji na přípravě mojí obsáhlé výstavy, která bude prezentována v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou. Výstava by se měla otevřít na začátku července. Doufejme, že už bude epidemiologická situace klidnější a návštěvníci si budou moci výstavu v klidu užít. K výstavě vyjde katalog, do kterého přispěla kurátorka výstavy britského původu Jane Neal.