Když se řekne Václav Hrabě, všem se automaticky vybaví český představitel takzvané generace beatníků v Československu. Hnutí Beat generation vzniklo v 2. polovině 50. let minulého století v USA a vyznačovalo se bohémstvím, a byl to právě Hrabě, kdo se stal českým propagátorem této nespoutané životní filozofie. Ten by navíc dnes oslavil 83. narozeniny.
Beatník tělem i duší
Václav Hrabě se narodil v Příbrami v roce 1940 do rodiny železničáře Jana Hraběte, avšak své dětství prožil v Lochovicích u Berouna. Po absolvování jedenáctiletého gymnázia v Hořovicích se rozhodl nastoupit na Vysokou školu pedagogickou v Praze, kde studoval dvouobor Český jazyk a dějepis. Tu absolvoval v roce 1961 a po absolutoriu už na něj čekala základní vojenská služba, kterou měl splnit v Horšovském Týně. Když se vrátil z vojny, bylo mu nabídnuto místo učitele v pohraničním městě Kraslice, ale to odmítl, protože chtěl pracovat v Praze. To se mu nakonec splnilo, ale bohužel v jiných pozicích. Nejprve pracoval jako dělník, následně jako vychovatel na internátě pro učně, a posléze například jako knihovník nebo lektor poezie v časopise Tvář. Nakonec se mu přece jen povedlo najít místo učitele v Praze 5.
Při studiích vysoké školy se seznámil se svou budoucí ženou Olgou. Rok po absolvování VŠ se vzali a následně se jim narodil syn. Manželství jim však nevydrželo příliš dlouho, protože se v roce 1964 rozvedli.
Kromě lásce k poezii a náklonnosti k pedagogice se Hrabě odmala bavil hudbou. Hrál na housle, saxofon a klarinet, a dokonce také sám skládal vlastní tvorbu. Postupem času začal vystupovat se studentskými soubory v Olympiku nebo Redutě. Hrabě měl velmi blízko k jazzu a blues, stejně jako tomu bylo u amerických beatníků. Dokonce měl to štěstí se s jedním z nich setkat a napsat rozhovor. Konkrétně šlo o amerického básníka Allana Ginsberga, který přijel v roce 1965 do Prahy. Hrabě se sám choval jako beatník. Žil poměrně vydatným nočním životem díky hudebním kapelám, se kterými po Praze vystupoval.
I když Hrabě mohl působit jako fanoušek amerických beatníků, tak ve skutečnosti obdivoval dělníky a Fidela Castra. Celý život žil v přesvědčení, že lze dosáhnout takzvaného socialismu s lidskou tváří.
Co se týče díla Václava Hraběte, tak se mu nepodařilo nic vydat během svého života. Veškeré jeho básně vyšly až posmrtně. Kromě poezie a krátkých próz si dokonce napsal jednu divadelní hru, která však záhadným způsobem zmizela. Jeho tvorba se objevovala například ve vojenském periodiku Zápisník, v časopise Tvář nebo v literárním časopise Divoké víno, díky kterému se dostal do širšího povědomí čtenářů a fanoušků poezie. Některá jeho tvorba byla po mnoha letech zhudebněna Vladimírem Mišíkem. Málokdo ví, že i oblíbená píseň Variace na renesanční téma je od Václava Hraběte.
Václav Hrabě nakonec zemřel nešťastnou náhodou v necelých 25 letech na otravu plynem. Jeho tělo je pohřbeno v Lochovicích, kde prožil své dětství. Jeho odkaz však žije stále, a to nejen díky Mišíkovým písním, ale i díky literární soutěži Hořovice Václava Hraběte, která se pořádá každé dva roky.
Podobné články
Arian Ebrahimi
Doporučujeme
