Láká vás zkusit carsharing? Službu sdílení aut zatím v Česku zabíjí nezvládnuté detaily

Obrázek uživatele Jan Palička
16.8.2017, 08:08

Carsharing patří mezi moderní metody sdílené dopravy. Služba umožňující si po registraci půjčit kdykoliv auto, mít možnost s ním bez omezení jezdit a poté ho kdekoliv vrátit, je dostupná již i v Česku. Nicméně jak vyplývá z příběhu našeho čtenáře Tomáše P., k ideálu má carsharing v našich podmínkách ještě daleko. Užitečnou službu zabíjí hlavně nedotažené detaily, které ji dokáží uživateli pěkně znechutit.

Náš čtenář Tomáš P. patří k těm, kteří si chtěli na vlastní kůži otestovat moderní trend ve sdílené dopravě jménem carsharing. Po předchozích zkušenostech ze zahraničí se Tomáš rozhodl, že carsharing zkusí v Praze. Se svou zkušeností se rozhodl Tomáš podělit i s ostatními čtenáři G.cz. „Autem moc nejezdím, stojí mi pořád v garáži. Chtěl jsem ale prostě vědět, jestli už je možné fungovat pouze s těmito službami a taky zkusit zachránit díky sdílenému autu i nějakou tu velrybu či ledovec. Měl jsem to zidealizované už z Berlína,“ popisuje Tomáš, co ho k rozhodnutí vedlo.

Princip carsharingu je jednoduchý. Přijdete k autům, která stojí různě po ulicích, k přednímu sklu přiložíte vydanou kartu a auto se vám odemkne. Doklady, klíče a kartu na palivo najdete v přihrádce spolujezdce. Jezdíte, jak dlouho chcete, popřípadě jak dlouho jste si v mobilní aplikaci nebo na webu předem řekli, a pak auto v tom samém městě odstavíte – klidně i v parkovacích zónách. Klíče vrátíte do přihrádky a auto zamknete zase přiložením karty na sklo. Z platební karty připojené k vašemu účtu se vám pak odečtou peníze za jízdu a faktura následně dorazí na váš e-mail.

Prvním krokem je registrace ke carsharingové službě. Už zde narazil Tomáš na první zádrhel. Impulzivní nápad zkusit, jak carsharing v Praze funguje, totiž mohl zrealizovat až za dva týdny. „U největšího českého carsharingu jsem na kartu čekal 14 dní. 14 dní?! Tou dobou už chce normální člověk zkusit něco dalšího. A to ani nemluvím o tom, že v době mé registrace byl samotný proces zřízení služby na webu procházkou peklem srovnatelnou jen s objednávkou ročního kuponu v Dopravním podniku hlavního města Prahy,“ říká Tomáš.

Ani výběr auta neproběhl pro Tomáše tak, jak byl zvyklý například z Berlína. Dostupná auta jsou totiž viditelná na mapě jen v rámci jednotlivých městských částí, mezi kterými se musí překlikávat, a vypůjčené auto jde vrátit opět jen ve stejné městské části. Velkou nevýhodou je i to, že pokud je auto zrovna půjčené, není na mapě vůbec vidět a nelze si ho tak ani zarezervovat na později. „Často tak kontrolujete mapu během dne, jestli se tam náhodou neobjeví vaše oblíbené auto. Po odkliknutí objednávky vám dorazí potvrzení mailem a sms. Ta vám přijde ještě jednou 30 minut před vyzvednutím auta. Obsahuje i odkaz na Google mapy, abyste viděli, kde na vás auto čeká,“ upřesňuje Tomáš.

Podle Tomáše pak se samotnými auty není nikdy problém, jsou nová a v dobrém stavu. O to větší problém je ale s technickou podporou carsharingové služby. „Například jsem musel jednou tankovat – říkáte si ‚v pohodě, v přihrádce je CCS karta,‘ tak ji začnete hledat. Nikde viditelně není, je tam jen nějaká krabice připomínající modem s různými červenými diodami, a vy prostě nevíte, jestli ta karta v krabici je CCS, nechcete to vytahovat, co kdyby to byl fakt modem. Takže zavoláte na podporu, mimochodem tu samou, kde by vám měli pomoci i při havárii či jakémkoliv problému s autem. Bohužel já na té lince slyšel jen hlášku operátora: ‚Volaný účastník je momentálně nedostupný, opakujte volání později.‘ Ano, tato hláška vás na zrovna takové lince překvapí. Říkám si, že by to mohlo být ještě zábavnější, kdyby mi zrovna jejich auto hořelo,“ líčí svůj zážitek Tomáš.

Vlastní půjčování a vracení aut si Tomáš pochvaluje, vše fungovalo tak, jak má, včetně platby a fakturace. Další nemilé překvapení pro něj nastalo až tehdy, když se provozovateli pokusil navrhnout, aby na Praze 3 bylo dostupných více aut. „Zkusil jsem carsharing mailem požádat o přidání dalších aut, že jsou tady často rozpůjčována. Odpověď jak z České spořitelny či komunikace KFC jasně ukázala, kde je další slabé místo služby. Napsali mi totiž: ‚Vztah a podmínky poskytnutí parkovacích karet mezi městem a společností XXX je naše interní záležitost. O této věci s městem nadále jednáme.‘ WTF? Asi nemá cenu vysvětlovat, že můj vztah k nim by byl na výrazně lepší úrovni, pokud by mi poděkovali za zájem o zlepšování služby a přislíbili nové vozy na podzim tohoto roku,“ uzavírá Tomáš.

Na Tomášově zkušenosti je vidět, že úroveň služeb spojených s carsharingem v Česku má ještě hodně co dohánět. Vše budí dojem, jako kdyby se provozovatelé služby celý proces carsharingu učili za pochodu metodou pokus-omyl. Přitom carsharing je skutečně zajímavou a přínosnou službou a pro mnohé vhodnou alternativou k vlastnictví auta. Jen bohužel v Česku je kolem něj zatím řada nedoladěných detailů, které dokáží i ty nejvíce odhodlané pořádně naštvat. Nezbývá tedy než počkat, dokudž čeští provozovatelé carsharingu vychytají všechny mouchy.

Zde si připomeňte legendární Ford Model T, který si asi na carsharingu jen tak nepůjčíte.


Komentáře