Kultovní The Sims: První simulátor života nás naučil řešit problémy odebráním schůdků do bazénu – G.cz
Vyhledávání

Kultovní The Sims: První simulátor života nás naučil řešit problémy odebráním schůdků do bazénu

+ DALŠÍ 2 FOTKY + DALŠÍ 3 FOTKY

Pokud jste alespoň jednou neutopili virtuální podobu nového partnera svého bývalého, nenáviděného sourozence nebo klidně sebe sama v bazénu, víte vůbec, co je to život? V karanténě řada z nás znovuobjevila sílu The Sims, kultovní počítačové hry, která dala před 20 lety vzniknout samostatnému žánru "simulátor života". Popularita hry ale neklesá, nové díly a datadisky vycházejí stále a kdybyste si chtěli pořídit The Sims 4 se všemi rozšířeními, vyšlo by vás to na stovky dolarů.

Kateřina Horáková
Kateřina Horáková 20.5.2020, 15:37

Nakrm si Simíka

Karanténa nás donutila dělat řadu nestandardních věcí. Některé byly hrozné, jiné trochu příjemnější. Řada lidí například oprášila hru svého dětství a dospívání, kultovní Simíky. Protože - když nemůžete s přáteli do svého oblíbeného baru v reálném životě, proč si ten bar nevytvořit v počítači a neposlat do něj chlastat virtuální verzi vás a vaší party? Hra The Sims poprvé vyšla v roce 2000 a dala tak vzniknout úplně novému, samostatnému žárnu PC her - simulátorům života. Jejich vznik ale přitom inspirovala kniha o architektuře.

Byla to publikace A Pattern Language z roku 1977. Napsali ji Christopher Alexander, Sara Ishikawa a Murray Silverstein a věnovali se v ní především navrhování měst a urbanismu. Kniha zaujala jistého herního designéra - Willa Wrighta. Ten chtěl vytvořit simulátor, který by hráčům umožňoval vytvořit si vlastní svět i jeho obyvatele a pomocí designu je pak nechat fungovat a interagovat. Strukturu budoucí hry The Sims převzal z multiagentního modelování, což je jedna z výpočetních forem vědeckého modelování, která umožňuje simulovat komplexní systémy a v těch pak nechat fungovat entity reprezentující reálné jednotky daného systému. Jejich chování se posléze pozoruje a vyhodnocuje.

To zní docela složitě, na to, že většina z nás si v Simících prostě přes cheat naklikala maximální možný počet simoleonů, postavila si luxusní vilu, vytvořila si tam sama sebe a svůj crush, a když to nevyšlo,ten crush pak šoupla do bazénu a odstranila schůdky, dokud nezkapal.

Za těch 20 let vznikly ještě další tři plnohodnotná pokračování původní hry. Každé se vyznačovalo lepší a realističtější grafikou, větší svobodou při tvorbě charakteru Simíka, ale i v rámci jeho jednání. Ke každému dílu existuje řada doplňkových balíčků a datadisků, které hráčům umožňovali vyzkoušet vysokoškolský život, život upíra, chování chlupatých mazlíčků nebo divoké zahrádkaření podléhající změnám ročních období.

Dnes už máme samozřejmě i The Sims na smarthpony a multiplayerovou The Sims Online. Kdybyste si chtěli koupit originál The Sims 4 se všemi dodatky a datadisky, vyšlo by to asi na 520 dolarů.

Je vidět, že to pořád táhne. Má to prostě svoje jedinečné kouzlo. Je to hra, která nemá cíl. Dá se pařit donekonečna a nabízí nepřeberné množství možností. Jistě, Simík může umřít (i jinou, než bazénovou smrtí -taky ho můžete obestavět dřevěným nábytkem a nechat ho spálit večeři, to vám potom uhoří. Anebo vám prostě vyhladoví, případně sejde věkem). Když simíkovské dítě neprospívá ve studiu, sebere vám ho sociálka nebo maže do vojenské školy. Pokud ale jeho základní potřeby udržujete v normě, můžete si simulovat, cokoliv chcete. V době VR a Instargamu se to zdá možná zastaralé, Simíci jsou ale alespoň bezpeční, protože tam opravdu každý chápe, že je to vážně jenom jako.

Podobné články

Doporučujeme

Další články
Zavřít reklamu