Kult osobnosti se v Československu začal rozkládat až začátkem šedesátých let – G.cz
Vyhledávání

Kult osobnosti se v Československu začal rozkládat až začátkem šedesátých let

Zdroj: G.cz

Kult osobnosti je super věc… když jste v jejím centru. Nemusíte platit za drinky, děti vám mávají kytičkami, všichni se na vás usmívají. Super věc. Bohužel je v jeho centru většinou nějaký pološílený diktátor, jehož odkaz se musí postupně rozmontovávat ještě několik let po jeho smrti. Příklad číslo jedna? Stalin.

Jan Studnička
Jan Studnička 15.11.2020, 14:27

O kultu osobnosti a jeho důsledcích

Říká se, že když Stalin dostal mrtvici, zhroutil se na zem, promočil si kalhoty a chroptěl. Hned za dveřmi stáli jeho dva bodyguardi, ale než aby se šli podívat, jestli generalissimovi náhodou něco není, zůstali stát na svých místech. Protože se báli, že je nechá hlavní boss popravit, když budou narušovat jeho odpolední siestu. To se vám stane, když si vybudujete kult osobnosti na milionech mrtvých.

Nikita Chruščov byl ten muž, který po Stalinově smrti vyhrál politickou rvačku o jeho nástupnictví. A Chruščov si uvědomoval, když ne amorálnost, tak minimálně limity stalinismu. Stalinismu, který věznil, týral a vykořisťoval miliony lidí, stalinismu, který viděl třetí světovou válku ne jako reálnou hrozbu, ale jako ideologickou nevyhnutelnost.

Demontáž odkazu zesnulého generalissima probíhala celá leta. Proces, který se některým členům komunistické strany mohl jevit dokonce jako vlastizrádný, vyžadoval pečlivé přípravy a opatrný postup. Dokonce tak opatrný, že trvalo tři roky, než se Chruščov odhodlal vyjít s ním před své straníky. V roce 1956 přednesl Chruščov pro členy vnitřní strany na závěr XX. sjezdu KSSS projev Kult osobnosti a jeho důsledky.

Potřeboval mít jistotu, že se nějaká stalinistická klika nepokusí převzít moc ve státě, takže i projev byl mířen na vhodnou dobu, tedy na moment kdy byla personálními čistkami oslabena KGB. Publicista Dan Carlin přirovnal celý proces k tomu, když se pokoušíte hladce přistát porouchaným letadlem, které je po střechu naložené jadernými hlavicemi.

Projev o kultu osobnosti sice měl být jen pro vnitřní straníky, ale Chruščov se postaral, aby se dostal ven. Rozeslal ho na vedoucí lokálních komunistických organizací po celém východním bloku, ve Varšavě se dostal do ruky novinářům, ti ho propašovali na izraelskou ambasádu a odtamtud putoval do amerického tisku.

Destalinizace mohla pomalu a oficiálně začít.

Tak si stavte, ale pak to sundejte

V Československu jsme měli s kulty osobnosti svou zkušenost. Spousta lidí tady měla ráda Františka Josefa, přestože třeba úplně nemusela celou tu Rakousko-Uherskou monarchii. Po konci první světové války se pak stal osobou číslo jedna prezident Masaryk. A pár let potom i Edvard Beneš, ještě za Masarykova života. Adorace prezidentů pokračovala i po druhé světové, kdy na ní hladce navázali komunisté. Ti akorát vyhodili Masaryka s Benešem a dosadili si na místo své vlastní modly.

Stalin byl téměř zbožštěn a Klement Gottwald představoval jeho zástupce na Zemi. Kult osobnosti u nás nejlépe ilustruje ten legendární pomník, co stával na Letné. Začal se budovat v roce 1949, dokončen byl v roce 1955. Pak přišel Chruščovův projev, pár let trvalo, než se místní komunisté chytili trendu a pak se k tomu svolal speciální sjezd KSČ, kde se probíralo, co všechno bude třeba potřeba změnit. Bod číslo jedna? Pomník. Šel dolů se spektakulární explozí v roce ‘62.

Podobné články

Doporučujeme

Další články