Lidé odjakživa tíhnou ke sdružování se ve skupinách. Samozřejmě je krásné mít pár přátel se stejnými zájmy, ale pokud jsou těmi zájmy bílé kápě a lynčování, možná byste účast ve společných aktivitách měli přehodnotit. Ku-klux-klan existuje a funguje zhruba 150 let, ne vždy si ale za oběti vybíral jen Afroameričany. Častým cílem teroristů z Klanu byli zejména na začátku republikánští senátoři, kteří chtěli k volbám dostat nově svobodné černochy s volebním právem.
Kukla ke kukle sedá
Být černochem ve Spojených státech amerických nebyla nikdy legrace. Obzvlášť divoké to ale začalo být po roce 1856. Tehdy skončila válka Severu proti Jihu, kdy liberální Unie dokázala přemoct zlou a rasistickou Konfederaci. Původ konfliktu byl samozřejmě trochu složitější a důvodů, proč Jižané vytáhli do boje, bylo mnoho. Primárně chtěli na Unii získat nezávislost, ale spor o zrušení otroctví byl tím největším kamenem úrazu. Když byl Jih poražen, několik nešťastných konfederačních veteránů se sešlo ve městě Pulaski ve státě Tennessee. Přidalo se k nim i pár zklamaných mladíků s pesimistickým pohledem na budoucnost. „Co budeme dělat, když jsou negři najednou svobodní a ještě k tomu můžou volit?“ lámali si tam zřejmě takhle nějak své bílé hlavy. Vyšlo z toho, že nejlepší bude navléknout si srandovní hábity, chopit se zbraní a vzít to do vlastních rukou. Pojmenovali se Ku-klux-klan a tak nějak vznikla jedna z nejodpornějších rasistických organizací v historii, která, jen tak mimochodem, funguje dodnes. Kolik těch amerických policajtů, co zaklekává neozbrojeným černochům na krky, má doma bílou špičatou čepičku z dědictví po dědečkovi, co myslíte?
Děsivé bylo, že ačkoliv KKK zpočátku nebyl nijak důmyslně organizovaný, jeho buňky vznikaly tak nějak samovolně po celém Jihu. Všichni, kdo tesknili po starých předválečných poměrech, ochotně přebírali ten název, mundúry i praktiky. A mezi ty patřilo zapalování křížů a samozřejmě lynčování Afroameričanů. Nejen „obyčejní“ černí spoluobčané ale byli jejich oběťmi. Klan často šel také po republikánských politicích, kteří se, samozřejmě primárně v oportunistické snaze zůstat u moci, snažili tuto nově vzniklou obrovskou skupinu voličů podpořit ve využití čerstvě nabytého práva, a tím ji získat na svou stranu. V roce 1870 tak Ku-klux-klan spáchal dva úspěšné atentáty na dva politické představitele, které nakonec vedly k další, i když menší válce.
40 střelných ran
26. února 1970 se parta členů Klanu vydala do domu Wyatta Outlawa, prvního zvoleného afroamerického městského komisaře v Grahamu v Severní Karolíně. Zakuklenci Outlawa v noci vytáhli z budovy a odvlekli ho k nedalekému jilmu. Tam ho pověsili a na hruď mrtvému vyryli vzkaz: „Mějte se na pozoru, viníci, černí i bílí.“
O tři měsíce později, 21. května, se pak členové Ku-klux-klanu rozhodli pro větší zákrok – naplánovali atentát na republikánského senátora Johna W. Stephense. Stephens pocházel z Jihu, ale poměrně aktivně se angažoval ve všech možných způsobech, jak černochům udržet volební právo. Nebyl to ale žádný lidumil – podle historických pramenů to byl přesně ten typ, který v bývalých otrocích viděl jen další hlasy pro sebe. V KKK si ho ale vybrali, protože byl díky tomu známý a oni chtěli hlavně poslat vzkaz Stephensovým kolegům, co se jim stane, pokud budou podporovat nové pořádky.
KKK Stephense v nepřítomnosti odsoudilo k smrti a označilo za tzv. scalawaga – zrádce Jihu. A protože se o Stephensovi vědělo, že chodí ozbrojený, navíc to byl bývalý důstojník konfederační armády, KKK na něj poslalo celkem 12 mužů. Počíhali si na něj k večeru v budově soudu v Yanceyville. Co se stalo pak, to se přesně neví, každopádně Stephensovo mrtvé tělo našli až druhý den ráno. Americká média o činu hojně informovala, ale každé noviny přinesly jinou verzi toho, v jakém stavu Stephense našli. Někde se psalo, že byl ubodaný a kolem krku měl symbolickou uříznutou oprátku. Jinde zase přinesli zprávu, že měl krk rozříznutý tak hluboko, že byl skoro bez hlavy. A The Daily Phoenix napsal, že jeho tělo v sobě mělo 40 střelných ran.
Tak či tak, dvě vraždy politických představitelů donutily guvernéra Severní Karolíny Williama W. Holdena v podstatě vyhlásit válku Ku-klux-klanu. Do služeb povolal plukovníka George Washingtona Kirka, v Caswellu a Alamance zavedl stanné právo a naopak dočasně zrušil habeas corpus. To v podstatě znamenalo, že Kirk a jeho muži mohli členy KKK lovit a zatýkat dle libosti a na základě minimálních důkazů. Kirk pak s třemi stovkami dobrovolníků doslova napochodoval do Yanceyville a začal zatýkat. Celkem dostal za mříže 100 lidí během pár týdnů. Klan se rozhodl bránit a proti Kirkovi vytáhl u městečka Pittsboro. Obě strany se střetly a po krvavé minibitvě v lese za městem, o jejímž průběhu se nedochovaly prakticky žádné záznamy, byl KKK poražen.
Pak přišel srpen a s ním volby, které to vlastně celé způsobily. Zvítězili demokraté, kteří chtěli Holdena hezky rychle nahradit. Muži, které Kirk zatkl, byli propuštěni a začali se dožadovat uvěznění právě divokého plukovníka. Ten byl skutečně vzat do vazby, Holden ale ještě ve funkci zvládl zajistit, aby byl při převozu tajně propuštěn na svobodu a dopraven do rodného Tennessee. Tím Kirk-Holdenova válka proti Ku-klux-klanu skončila. Rasistická organizace tím dostala ránu, jež její aktivity uzemnila, ale jen na chvíli – tzv. Druhý KKK se začal znovu formovat a organizovat kolem roku 1915...
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
Jan Fiedler
