Jaroslav Starka se narodil do drsného prostředí. Podobně jako na Ostravsku byly také v Příbrami doly (rudné), a tedy hornická kultura. Starka se narodil 2. října 1955, svou kariéru začal jako číšník. Za komunismu bylo povolání číšníka celkem prestižní, číšníci věděli, jak si vydělat velké peníze, přestože měli nízké platy. Oblíbenou praxí bylo koupit si vlastní láhev rumu (například), z té pak rozlévat a peníze si dávat do vlastní kapsy. Ovšem v Příbrami to bylo jiné. Starka nepracoval v žádném luxusním hotelu, ale v obyčejné hospodě, kam chodili hlavně havíři. Vzpomíná, že často musel zjednat pořádek na place. A s horníky to bylo buď dáš první, nebo dostaneš. Mnohdy se jednalo o lidi, kteří byli posláni do uranových dolů, ale zůstali u těžby uranu i po propuštění. Drsné praktiky si osvojil již zde.

Po roce 1989 již měl kapitál, který lze investovat. Jako vedoucí příbramského fotbalového družstva nastoupil v roce 1990, postupně se stane jeho majitelem. Již v té době patří mezi vysoké hráče, pohybuje se ve společnosti Františka Mrázka či Radovana Krejčíře. On sám však označení gangster nebo mafián kategoricky odmítá. Také je nutno říct, že mu nikdy nebyla prokázána žádná vražda. Krom fotbalového klubu Starkovi vydělávaly i jiné kluby – noční. Jak sám říká, jistou část života žil hlavně v noci. Na otázku Josefa Klímy, jestli někomu ublížil, odpověděl, že spíše lidem pomohl („.. a to dost jako...“). Lidé v Příbrami na něj však mají jiné vzpomínky...

Starka se často chlubil, že jsou všude „Rusáci“ (ruská mafie), a jen v Příbrami je nenajdete. Říká, že se mu povedlo je udržet od Příbrami dál, ovšem realita byla taková, že jejich místo ve skutečnosti nastoupili Starkovi muži. V Česku nebylo vůbec zvykem, aby vybírali výpalné našinci. Bylo to u nás jiné než na Slovensku, kde měly gangy rozdělená teritoria. Starkovi ostří hoši chodili po podnicích, kdo nezaplatil, měl problém – vrátili se, část podniku vymlátili, hosté se pochopitelně báli a už nechtěli znovu přijít. Brzy ovládl celé město. O příbramských dolech se vypráví spousta legend, krom lidových pověstí koluje historka o tom, že jsou zdejší šachty plné mrtvol z devadesátých let.

Starka ovládl město strachem. Objevovaly se zvěsti o jeho praktikách a Josef Klíma se jel podívat na místo osobně, aby zjistil, co je na nich pravda. Nakonec natočil materiál, který jej nejen proslavil, ale také vyburcoval české orgány k činnosti. Policie byla v Příbrami zastrašena, řád zajišťovali Starkovi hoši. Vše překročilo meze únosnosti, když se jednoho večera vracel profesor s partou žáků z maturitního večírku. Šli okolo kulturního domu, který patřil Starkovi. Měl poslat ven ochranku, podívat se, co se tam děje. Po krátké výměně názorů se dali do křížku s profesorem. Ten si pamatuje, jak nad ním jeden z chlapů stál, mlátil jej do břicha a poté se nad něj naklonil a ukousl mu kousek ucha (konkrétně boltce). Na otázku, jestli se to ucho našlo, profesor Klímovi odpověděl: „To prase ho asi sežralo!“ To nejspíš k ilustraci tehdejších poměrů stačí. Nakonec byl se Starkou uspořádán proces jako s americkými gangstery. Přivážela je obrněná auta, profesor vypovídal pod falešnou identitou a ostří hoši, kteří měli útok na svědomí, dostali vysoké tresty. Udělal si také velice mocného nepřítele – Radovana Krejčíře, kterému měl unést jeho otce Lamberta. Starka byl z činu podezříván, ve vazbě strávil zhruba rok. Podle policejního informátora byla vše nejspíš nešťastná náhoda – Lamberta skutečně nechal unést, ale ještě po cestě dostal infarkt, na který zemřel. Na Starku byl podniknut také atentát, jednou v noci mu měl údajně zavolat Krejčíř a říct mu, že za střelbou na něj stojí on. Starkovi se povedlo vše ustát, nikdy nebyl trestán, a je tedy nutno pohlížet na něj jako na čestného občana.

ZDROJE:

extra.cz, sport.cz, České podsvětí