Práce rozhodčích na ledě patřím k těm nejméně vděčným. Není divu, že mnozí hráči se po ukončení kariéry do řad rozhodčích příliš nehrnou, ačkoliv právě tam by byli se svými zkušenostmi nejvíc platní. Český hokejový svaz pořádá pro uchazeče speciální akademii, jde o několikaletý program, díky němuž se lze propracovat k druhé nejvyšší certifikaci.
Český svaz ledního hokeje má v rozpisu licencí vcelku jasno. Na pískání minihokeje potřebujete projít jen relativně krátkým školením, ale základní licence už vyžaduje několikadenní kurz a splnění několika dalších podmínek. Střední kvalifikace vyžaduje aktivní pískání minimálně jednu sezónu v základní kvalifikaci a splnění dalších kurzů a testů. Licence platí tři roky a lze si ji prodlužovat doškolováním. Druhá nejvyšší licence má obdobná pravidla - několikadenní intenzivní kurz, přísné zkoušky a platnost tři roky. Součástí všech licencí je samozřejmě zkouška v bruslení a atletická prověrka.
Diplomovaným rozhodčím, tedy arbitrem s nejvyšší možnou certifikací, se stává uchazeč po absolvování speciálního studia a poté, co odpíská jako hlavní nebo čárový rozhodčí několik sezón v soutěžích českého svazu ledního hokeje. Tato certifikace platí neomezeně, ale pro pískání mezinárodních soutěží (mistrovství světa a Evropy, olympiády) je nutné získat certifikaci od mezinárodního hokejového svazu (IIHF).
Připomeňme, že v zápasech vídáme dva hlavní rozhodčí (pruhované svršky, oranžové nárameníky), dva čárové (bez nárameníků), brankové rozhodčí, videorozhodčí, ale také časoměřice a trestoměřiče. Hlavní díl hněvu publika se snáší na hlavní rozhodčí, aniž by si fandové uvědomovali, že rozhodčí pískající mistrák mají za sebou mnoho let zkušeností a často se jedná o bývalé hráče, kteří žijí hokejem několik dekád a mohou ve zlomku vteřin situaci zanalyzovat.
V posledních letech se množí sporné situace, ale je to dáno hlavně tím, že kamer na stadionech je mnohem víc a relativně čerstvě je tu i možnost videorozhodčích si každou situaci zkontrolovat a znovu přehrát. Dokonce i možnosti televizních přenosů s jejich zpomalenými kamerami, elektronickými tužkami a záznamem ve vysokém rozlišení jsou nesrovnatelně lepší a nesmíme zapomenout ani na tisíce kamer v mobilních telefonech diváků. Pak je snadné identifikovat ústřel rozhodčího, který je opravdu jen člověk, tedy tvor omylný.
Poslední evolucí v koukání rozhodčímu do hlavy je již zmíněná kamera přímo na helmě hlavního rozhodčího. Je to dvousečný meč, protože nabízí divákům možnost vlastnoručně interpretovat situaci, přičemž do posouzení se často mísí vášně a sympatie k tomu či onomu týmu. Na druhou stranu umožňuje toto třetí oko sebekritickým divákům, aby se alespoň na chvilku vžili do kůže rozhodčího, který musí do chaosu na ledě vnést řád a rozhodovat v časovém pressu.
Hokej na špičkové úrovni je dnes mnohem rychlejší, ale i nebezpečnější. Hráči mají lepší výstroj a více bezpečnostních prvků, zároveň jsou ale větší a těžší než kdy dřív. Přísnější metr je ale i na rozhodčí, zvlášť na mezinárodní scéně. Kamery nejsou na stadionu od toho, aby je usvědčily z chyb, mají spíše instruktážní funkci. Každý zápas má ale svého supervisora a v případě pochyb se zpětně zápasy probírají na koberečku, případně se analyzují konkrétní sporné situace. V případě pochybení dostane rozhodčí stop na další důležité zápasy.
A jak vypadá takový průměrný den rozhodčího na mistrovství světa v hokeji? Stejně jako hráči mají ráno rozhodčí rozbruslení a hodně času mezi zápasy tráví v posluchárnách, kde mají porady a analyzují předchozí zápasy. Najdou se ale i okamžiky volna, kdy mohou klidně zajít na pivo. Na letošním mistrovství světa jsme měli hned čtyři zástupce - dva hlavní rozhodčí a dva čárové, tedy stejný počet jako měli USA, Kanada, Finsko a Rusko. Švédsko má tři (dva hlavní, jednoho čárového), Slováci jen jednoho hlavního. Z pohledu české hokejové diplomacie šlo o další velký úspěch, který jen dokazuje vysokou úroveň domácích mužů v černobílém. Tak si na ně připijte žejdlíkem Krušovic, protože reprezentovali ČR stejně výrazně jako náš nároďák.