Ted Bundy působil jako charismatický muž, který si dával záležet na svém vzhledu a chování na veřejnosti. Po svém dopadení se stal idolem mnoha žen, přestože jeho zločiny byly naprosto otřesné. Své oběti škrtil a po jejich smrti je následně sexuálně zneužíval. V některých případech zacházel ještě dál. Svým obětem uřezával hlavy, které si pak doma uchovával jako trofeje.
Vrah s hezkým obličejem
Theodore Robert „Ted“ Bundy se narodil 24. listopadu 1946 ve Vermontu. Tento americký sériový vrah se po deseti letech zapírání nakonec přiznal k třiceti vraždám. Svých činů se údajně dopouštěl zejména během depresí způsobených bipolární poruchou, což se ale nikdy nedokázalo. Bundy byl bezpochyby velmi inteligentní jedinec. Po dokončení střední školy nastoupil na Washingtonskou univerzitu v Seattlu, kde začal studovat čínštinu. Po roce 1968 vystřídal několik zaměstnání, kde pracoval za minimální mzdu. Zdálo se však, že ho to příliš netrápí, protože si zároveň našel neplacenou práci jako dobrovolník v prezidentské kampani Nelsona Rockefellera. Díky tomu začal budovat svou vlastní politickou kariéru a ve stejném roce se stal delegátem Republikánské strany.
Na začátku sedmdesátých let se znovu zapsal na vysokou školu. Tentokrát se rozhodl pro studium psychologie, na které navázal právnickým vzděláním. Během této doby pracoval na krizové lince pro sebevrahy, kde se seznámil se spisovatelkou Ann Rule. Ta o něm později, v roce 1980, napsala biografický životopis s názvem Cizinec po mém boku. Ann Rule Bundyho vnímala jako laskavého a starostlivého člověka, což dokonale ilustrovalo jeho schopnost přetvářky, kterou využíval k tomu, aby si získal důvěru svých budoucích obětí.
Bundy se zaměřoval primárně na mladé ženy, přičemž té nejmladší z nich bylo pouhých dvanáct let. Postupoval vždy stejně. Oběť nejprve omráčil a pak ji začal násilně škrtit. Poté došlo ke znásilnění. V mnoha případech se Bundy dopustil i nekrofilie. S mrtvými zbytky těl souložil, dokud se úplně nerozpadly. Když se mu zrovna nepodařilo polapit oběť přímo na ulici, neváhal se vloupat přímo do bytu náhodné osamocené ženy. Policie Bundyho poprvé zadržela v srpnu 1975, když pomalu projížděl rezidenční čtvrtí a po spatření policejní hlídky se pokusil ujet. U sebe měl lyžařskou kuklu a další nástroje, které mohly sloužit k vloupání. Přestože se v jeho bytě našel pouze průvodce lyžařskými středisky, nebylo proti němu vzneseno žádné obvinění, a tak byl propuštěn. Situace se však začala měnit v následujících týdnech. Bundy prodal své auto, které FBI následně důkladně prozkoumala a objevila v něm biologické stopy pohřešovaných žen. Ani to však nestačilo k jeho obvinění, a díky kauci 15 000 dolarů, kterou zaplatili jeho rodiče, získal opět svobodu. Až začátkem roku 1976 se podařilo shromáždit dostatek důkazů k jeho odsouzení za napadení a únos. Což byl jen zlomek všeho, co dělal.
Ani poté však jeho příběh neskončil. Z vězení se opakovaně pokoušel uprchnout a při prvním úspěšném útěku spáchal hned další tři vraždy. Nakonec byl odsouzen k trojnásobnému trestu smrti, proti němuž se snažil neúspěšně bojovat až do poslední chvíle. Dne 24. ledna 1989 byl ráno popraven na elektrickém křesle ve věku 42 let. Skutečný počet jeho obětí však zůstal neznámý, protože si toto tajemství vzal s sebou do hrobu.
Ted Bundy byl často označován jako sadistický sociopat, který nacházel uspokojení v utrpení druhých. Podle odborníků byl přesnou definicí bezcitného zla. I sám o sobě jednou prohlásil, že je nejbezcitnější „zk***syn“, čímž jakoby potvrzoval svoje vlastní kruté činy. Přesto se během svého soudního procesu stal pro mnoho žen předmětem obdivu. Jeho charismatické chování a zdánlivě slušné vystupování u soudu vyvolávaly dojem, že za jeho činy musela stát nějaká hlubší tragédie, což v některých ženách probouzelo soucit či fascinaci.
Bundyho případ nebyl prvním, kdy se z brutálního vraha stala mediální senzace. Již dříve si podobnou pozornost získal Charles Manson, který manipuloval svou „rodinu“ k páchání brutálních vražd. Oba muži měli společné to, že dokázali manipulovat svým okolím a vzbuzovat zcela protichůdné emoce. Na jedné straně vyvolávali hrůzu z jejich činů, na straně druhé podivnou fascinaci jejich osobnostmi. Tento fenomén ukazuje, jak snadno mohou média a veřejnost proměnit i ty nejnebezpečnější jedince v uznávané celebrity. U Bundyho přispěl k jeho „příběhu“ i fakt, že dokázal být v určitých chvílích okouzlující a inteligentní, což z něj v očích některých lidí dělalo jakousi záhadnou osobnost. Navzdory jeho krutosti se stal součástí popkulturního diskurzu, což vedlo k otázkám o tom, proč jsou někteří lidé přitahováni těmi, kteří zosobňují zlo.
Zdroje informací:
https://www.biography.com/crime/ted-bundy
https://www.britannica.com/biography/Ted-Bundy
https://en.wikipedia.org/wiki/Ted_Bundy
Podobné články
Doporučujeme
