Říká se, že za vším se má hledat žena. Vždyť už u stvoření světa jedna stála - Eva. Tu můžete koneckonců vidět vyobrazenou v naší galerii i s Adamem a také Ježíšem tak, jak je viděl nizozemský malíř Hyeronimus Bosch a jak je vyobrazil ve svém triptychu Zahrada pozemských rozkoší. V průběhu dějin se pravidelně objevují silné osobnosti, které svými činy či příběhy vystupují do popředí a zastíní svými skutky ostatní, a to jak v pozitivním, tak i v negativním slova smyslu. Rozhodli jsme se, že vybereme deset žen, které ovlivnily běh dějin a jejichž jména jste zcela jistě slyšeli. Ale proč si je nepřipomenout. Dnes si můžete přečíst o naší první pětici.
Na adresu žen toho bylo řečeno a napsáno spoustu, a to ať v tom dobrém nebo v tom zlém. Jedno je ale jisté - ženy uměly dějinami občas řádně zahýbat. O té první, o Evě, víme to, že prý byla stvořena ze žebra muže jménem Adam. Následně se mu odvděčila tak, že spolu s ní byl vyhnaný z ráje... Proč, to asi všichni víme. Pojďme ale v historii trochu dál. Dnes jsme si pro vás připravili čtyři vládkyně a jednu vědkyni. Všechny v dějinách svou stopu jednoznačně nechaly.
Kleopatra
O egyptské královně z dynastie Ptolemaiovců slyšel pravděpodobně každý. Kleopatra žila a vládla v prvním století před naším letopočtem, ovšem zpočátku svého života se své vlády musela vzdát ve prospěch takzvané poručnické rady. S tímto stavem nesouhlasila, a proto se brzy vztahy mezi radou a Kleopatrou napjaly a královna se ujala vlády, navíc začala své postavení upevňovat za asistence římské říše, což egyptským regionem vzhledem k tradici nerezonovalo v její prospěch. Následoval sled nešťastných událostí, počínaje silnou neúrodou, vypuknutím občanské války v Římě, kterou poté doplnilo také povstání v Egyptě. To donutilo Kleopatru k útěku z říše. Kleopatra byla nucena žít určitou dobu v exilu, ale zanedlouho se opět dostala k moci. Stalo se tomu především díky zásahu Julia Caesara, který ji oficiálně prohlásil za egyptskou královnu. Po určitém čase a Caesarově smrti vstoupil do života Kleopatry další významný muž, a tím byl Marcus Antonius, za kterého se později vdala a zplodila s ním tři děti. Jeho smrt, které Kleopatra přihlížela, ji zlomila spolu s dalšími okolnostmi natolik, že se rozhodla sama sebe otrávit. Osobnost Kleopatry více než cokoli jiného vystihuje populární citát „za každým úspěšným mužem stojí žena“.
Marie Terezie
K další významné ženě se posuneme o osmnáct století dopředu. Jedná se o jedinou vládnoucí ženu na českém trůně, Marii Terezii. Důležitou událostí, která ovlivnila život Marie Terezie a stala se již před jejím narozením, bylo vydání Pragmatické sankce. Karel VI. v ní ustanovil svou dceru dědičkou habsburských zemí, s čímž část evropských panovníků nesouhlasila, a proto také došlo k válce o rakouské dědictví v letech 1740–1748. Marie Terezie sice ztratila císařský titul, své vladařské právo však uhájila. Monarchie byla v poměrně zuboženém stavu a Marie Terezie se musela potýkat nejen se sociálními a hospodářskými problémy, ale také s vedením války. Podporovala zakládání manufaktur a rozvoj průmyslu, snažila se o zlepšení infrastruktury a je známa především pro své reformy, které se týkaly například zavedení jednotné soustavy měr a vah a jednotné měny. Tím se z habsburské monarchie stal centralizovaný stát, jenž odpovídal modernímu osvícenskému trendu 18. století. I přes tyto úspěchy v měřítku celé říše zůstává v Čechách Marie Terezie kontroverzní vladařkou, jelikož pod její vládou došlo k intenzivnímu narušování české „autonomie“. Na úřadech byla upřednostňována němčina, Marie ztratila většinu území Slezska a také stála za hospodářským úpadkem, který vedl k hladomoru v českých zemích v letech 1771 –1772.
Kateřina II. Veliká
Jedná se o významnou ruskou carevnu a současnici Marie Terezie. Kateřina, původem ze Štětína, se stává v roce 1744 v režii ruské carevny Alžběty I. Petrovny manželkou budoucího cara Petra III. O šťastné manželství se však nejednalo, a proto po smrti carevny Alžběty propuká proti Petrovi povstání a následný převrat končí zvolením Kateřiny novou carevnou. Vládla velice zapáleně a ambiciózně, podle vzoru Petra Velikého. Podařilo se jí připojit k zemi část Polska, v letech 1768 až 1774 vítězí v rusko-tureckých válkách a následně připojuje k říši i poloostrov Krym. Jednalo se, stejně jako u Marie Terezie, o osvícenskou panovnici, proto během její vlády došlo k prudkému nárůstu obchodu a průmyslu, k systematickému budování škol a podpoře umění. Vydávala také reformy týkající se zlepšení postavení nevolníků, na druhé straně však také vydala chartu osvobozující šlechtu od daní a služeb státu. Za své služby státu byla po své smrti prohlášena za Kateřinu II. Velikou.
Královna Viktorie
Žena, podle které bylo pojmenováno období trvající přes padesát let. Viktoriánské období, trvající v letech 1837–1901, je charakteristické průmyslovým, vojenským, politickým a vědeckým rozvojem britského území. Viktorie byla významnou královnou Spojeného království Velké Británie a Irska, první císařovnou Indie a mj. také druhou nejdéle vládnoucí britskou panovnicí. Zpočátku své vlády byla velice ovlivněna konzervativním ministerským předsedou lordem Melbournem, který jí pomáhal s vládou. Do role „rádce“ později vstupuje královnin budoucí manžel Albert. Královna během svého života čelila několikerým pokusům o atentát, všechny však přežila. Velice ji zasáhla smrt manžela v roce 1861, ovšem i nadále ctila jejich společnou a víceméně nekonfliktní filosofii vlády. Součástí Britského impéria se mimo Indie staly také části Afriky a jižního Pacifiku, Austrálie a Kanada. Zemřela roku 1901 a je pohřbena po boku svého manžela poblíž hradu Windsoru.
Marie Sklodowska-Curie
Marie Curie byla významnou polskou vědkyní, která však většinu života trávila a působila ve Francii, kde se zabývala výzkumem v oblasti chemie a fyziky. Je první ženou, která složila přijímací zkoušky na fakultu fyziky a chemie pařížské Sorbonny. V roce 1894 poznala svého budoucího manžela Pierrea Curie, se kterým spolupracovala na svých výzkumech. Primárně se ještě s vědcem Henri Becquerelem snažili zjistit, jak závisí radioaktivita uranové rudy na podílu čistého uranu v samotné rudě. Tím nakonec dospěli k objevu polonia, jež Marie pojmenovala po své vlasti, a následně k objevu radia. V roce 1903 jako první žena v historii získala doktorát z fyziky a byla jí udělena Nobelova cena. O tři roky později ztratila při nehodě svého manžela a stala se zároveň vedoucí jeho laboratoře a první profesorkou Sorbonny. V roce 1911 získala druhou Nobelovou cenu, tentokrát za chemii, a zasadila se tím o vytvoření nezávislého Ústavu pro radium. Během následujících let cestovala po světě a věnovala se výzkumu a popularizaci vědy. V roce 1934 umřela pravděpodobně na následky záření materiálů, se kterými celý život pracovala bez ochranných prostředků. Jako první žena byla pochována pod kopulí pařížského Panteonu.
Tak, a zde bychom první slavnou ženskou pětku pro dnešek uzavřeli. O dalších slavných dámách, které ovlivnily světové dějiny, si přečtete zase zítra. Těšte se.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
