Král Václav IV. následníka trůnu se svými bavorskými manželkami nezplodil. Jednu respektoval a ctil, druhá to štěstí neměla – G.cz
Vyhledávání

Král Václav IV. následníka trůnu se svými bavorskými manželkami nezplodil. Jednu respektoval a ctil, druhá to štěstí neměla

+ DALŠÍ 2 FOTKY + DALŠÍ 3 FOTKY

Dnes je to přesně 657 let, co by6l jako dvouleté robě korunován Václav IV. českým králem. Nechme ale stranou jeho vládnutí a politickou kariéru. Neměl to jako syn oblíbeného a respektovaného Karla IV. vůbec jednoduché. Podívejme se teď spíš na jeho vztah k ženám. Jeho urozený otec se rozhodně netajil tím, že sňatková politika je mu blízká, a proto se hledání manželky pro svého syna věnoval velmi pečlivě a hlavně záhy po Václavově narození. Kandidátek pár bylo, dvě se nakonec staly Václavovými manželkami a také českými královnami - Johana a Žofie, obě Bavorské.

Jana Mrákotová
Jana Mrákotová 15.6.2020, 11:45

Václav IV. měl za svůj život manželky celkem dvě. Johanu Bavorskou a Žofii Bavorskou. Obě dámy byly v příbuzenském svazku. Žofie byla dcerou Johaniného bratrance. Ale nepředbíhejme. Karel IV. měl pro svého syna předvybrané i jiné kandidátky. Císař Karel IV. považoval totiž právě sňatek za nejlepší způsob nabytí území nebo řešení sporů, a tak tuto cestu dost uplatňoval u sebe, ale i u svých potomků. Dlužno říct, že vlastně dost zdařile, a on s tím začal hned u svého prvního potomka.

Alžběta z Norimberka

Václav se narodil a hned několik měsíců na to uzavřel Karel IV. dohodu s norimberským purkrabím Fridrichem V. o budoucí svatbě Václava IV. s Fridrichovou dcerou Alžbětou. A v dohodě mysleli oba tatínci opravdu na vše. Sňatek měl být uzavřen do deseti let a pokud by náhodou jedno z dětí zemřelo, a v té době to nebylo nijak neobvyklé, na řadě byli další sourozenci Václava nebo Alžběty, která měla ještě mladší sestru. A pamatovalo se i na další. Norimberští po uzavření této smlouvy složili slib věrnosti Václavovi a pokud by Fridrich V. zemřel bez mužského potomka, přešlo by území na Václava a jeho budoucí manželku. Chytré. Ke svatbě ale nakonec nedošlo.

Alžběta, pro změnu z Uher

Proč ke svatbě nedošlo, to vlastně nikdo moc nerozebíral. Politika tomu prostě chtěla jinak a na scénu vstoupila jiná nevěsta, shodou okolností také Alžběta. Roku 1365 zemřel zeť a také soupeř Karla IV. - Rudolf IV. Habsburský. Pro Karla tedy nastala báječná příležitost získat na svou stranu uherského krále Ludvíka, který býval Rudolfovým spojencem. A posloužit mu měl právě malý kralevic tím, že se uzavře sňatek s jinou Alžbětou, o sedm let starší neteří uherského krále a předpokládanou dědičkou uherského trůnu. Existovala ovšem ještě stále svatební smlouva s Fridrichem Hohenzollernským. Ale vše bylo řešitelné. Fridrich za zrušení dané smlouvy obdržel od císaře některé výhody a finanční odměnu. Ostatně se mu od jejího podepsání narodili dva synové a smlouva tedy pro Václava, potažmo ještě i pro Karla, ztratila na atraktivitě. Ale ani k tomuto sňatku nakonec nedošlo. Proč není dodnes příliš jasné. Průtahy sice trvaly celé čtyři roky, ale k ničemu to nevedlo. Papež Urban V. 9. prosince 1369 nakonec zrušil zásnubní sliby obou stran. Jako důvod uvedl nechuť uherského dvora k tomuto sňatku. Alžběta příliš netruchlila. Naskytla se jí totiž mezitím možnost ještě slibnějšího sňatku, a to s achájským knížetem a titulárním latinským císařem Filipem III. z Anjou a Tarentu. Dobrá partie.

Nevěsta z Bavor

A co teď – dva pokusy o to, jak výhodně oženit malého Václava IV. krachly. Jeho otec se tak nyní soustředil na zpřetrhání pro něj nepřátelského spojenectví mezi bavorskými Wittelsbachy a uherským a polským králem. Proto asi nikoho moc nepřekvapilo, že se další kandidátkou na nevěstu pro Václava měla stát Johana Bavorská, druhorozená dcera bavorského vévody Albrechta I. a jeho první manželky Markéty. A k této svatbě skutečně došlo. Johana se jako první manželka Václava IV. stala římskou a českou královnou.

Svatba tehdy devítiletého Václava se čtrnáctiletou Johanou se konala 29. září 1370 v Norimberku. Českou královnou byla Johana korunována později, a to 17. listopadu 1370 arcibiskupem pražským Janem Očkem z Vlašimi v Praze. Od té doby žila na pražském dvoře. Manželství tedy bylo zatím s ohledem na věk obou manželů v zásadě formální. K jeho skutečnému naplnění došlo až po korunovaci na římského krále v červnu 1376. Václav IV. a jeho choť Johana byli korunovaní římským králem a královnou ve Frankfurtu nad Mohanem.

O tom, jak se Johaně jako královně dařilo po svatbě, moc nevíme. Naučila se česky a bylo veřejné tajemství, že neměla ideální vztahy se svojí tchýní Alžbětou. Ale to konec konců neměl ani její manžel Václav. To byl možná jeden z důvodů, proč když Václav nebyl v Čechách, tak ona pobývala raději v Písku než v Praze. Neoplývala prý velkou krásou a půvabem, ale na druhou stranu měla být veselá a přívětivá. Manželství bylo bezdětné, ale údajně k sobě manželé chovali úctu, respekt a jejich vztah se v průběhu let stal vřelým a také cituplným, což tehdy příliš obvyklé nebylo. Předčasným skonem královny také skončilo Václavovo relativně poklidné životní období.

Jak to s tou smrtí bylo?

Kolem Johanina předčasného úmrtí úplné jasno nepanuje a existuje hned několik verzí, jak to tenkrát bylo. Královna zemřela v pouhých třiceti letech na konci roku 1386. Brabantský kronikář Edmund de Dynter zaznamenal, že když okolo třetí hodiny ráno „královna prudce vstala z lůžka a s hlukem šmátrala pod lůžkem po noční váze“, vrhl se na ni jeden z velkých loveckých psů Václava IV. a prokousl jí hrdlo. Edmund ovšem toto tvrzení vzápětí popřel. Panovnice podle jiných zemřela na rány a vzteklinu, kterou dostala, když ji psi pokousali. Co je ale z obou historek jasné, je to že, král miloval lovecké psy a někteří z nich dokonce spali v králově ložnici. A ke konfliktům někdy v této souvislosti docházelo. Roku 1385 pes například pokousal královského hofmistra Kašpara Kaplíře. Co je také pravdou, je, že v německém a katolickém prostředí nebyl Václav vůbec oblíbený, a to nahrávalo dalším zvěstem, jak to tedy vlastně bylo nebo spíše mohlo být. Například německý historik Krantz uvádí historku, že Johana nemohla snést hanebné prostředí královského dvora a proto se raději umořila hladem. Český historik Rudolf Urbánek se naopak domnívá, že Johana zemřela na mor. Jak to bylo, ale pravděpodobně nezjistíme.

Pravdou ale naopak je, že své manželce vystrojil Václav IV. velkolepý pohřeb. Sám se ho pro velký žal nezúčastnil a raději odjel na hrad Žebrák. Podle zvyku bylo Johanino tělo na několik dní vystaveno v pražských kostelích a 12. ledna 1387 pochováno na Pražském hradě v hrobce v chrámu sv. Víta na Hradčanech.

A další…

Po smrti Johany Bavorské projevoval aragonský král Jan snahu, aby se Václav oženil s jeho dcerou. Marně. Druhou ženou českého krále se nakonec o třech letech stala o patnáct let mladší Žofie Bavorská, která prý Václava doslova okouzlila svým půvabem tak, že jí požádal o ruku. Bohatstvím tato dcera bavorského vévody Jana II. a Kateřiny Gorické neoplývala – otec veškeré peníze rozházel. Jejím věnem tak byla právě krása a šarm. Svatba se konala 2. května 1389 v Chebu a v Praze byla následně u dvora velmi vřele přijata. Korunována na českou královnu byla až 15. března 1400. Proč tak pozdě? První možností byl možná nesoulad mezi Žofií a Václavem. Nahrává tomu i fakt, že se Václav korunovace nezúčastnil. Do dějin se tak mimo jiné zapsal jako jediný českým králem, který se nezúčastnil korunovace své ženy. Druhou možností mohl být vleklý spor krále s pražským arcibiskupem Janem z Jenštejna, který komplikoval i Žofiinu korunovaci českou královnou. Korunovaci královny totiž mohl provést pouze arcibiskup.

Tohle manželství ale rozhodně šťastné nebylo, Žofie se musela dost často vypořádávat s návaly nekontrolovatelného vzteku svého chotě. Král měl tou dobou již značné konflikty se šlechtou, které řešil alkoholem a Žofie mu byla v těch dobách spíše oporou než manželkou.

Žofie měla blízko k Janu Husovi, kterého se dokonce zastávala i před králem. Právě na jeho kázání do Betlémské kaple často utíkala před svými starostmi. Dodnes není jasné, jestli se dokonce nejednalo i o jiný cit mezi královnou a kazatelem, než bylo čisté přátelství. To už dnes nikdo s určitostí neposoudí. Traduje se ale, že když byl mistr Jan Hus v Kostnici 6. července 1415 upálen, tak se následně Žofie údajně uzavřela sama do sebe.

A blízko měla mít i k Janu Nepomuckému, který tehdy zastával funkci generálního vikáře a právě na rozkaz Václava IV. byl umučen a vhozen z Karlova mostu do Vltavy. Je dodnes jedním z našich nejoblíbenějších českých patronů a světců. Podle Hájkovy kroniky měl být Jan Nepomucký zpovědníkem královny Žofie. Václav ale na svoji ženu žárlil a chtěl, aby mu prozradil její zpovědní tajemství. Ten to odmítl a proto musel zemřít. Role Jana Nepomuckého jako důvěrníka či zpovědníka královny však nebyla nikdy doložena a nedá se tak považovat za pravdivou.

Co ale pravda je, že Žofie svého královského manžele přežila, a to o šest let. Zemřela 4. listopadu 1428 a i ona je pochována v chrámu sv. Víta v Praze.

Bez královských následovníků

Obě manželství Václava IV. byla bezdětná a je to spíše přičítáno Václavovi než jeho manželkám. Král tedy zemřel bez legitimních následovníků a cesta na trůn se tak otevřela jeho nevlastnímu bratrovi Zikmundovi Lucemburskému, té lišce ryšavé, který nastoupil na Václavovo místo. Nejsou známí ani žádní Václavovi levobočci, ačkoliv se o něm traduje, že se ženské společnosti rozhodně nevyhýbal a byl stejně náruživý jako většina mocných mužů té doby. Neplodná manželství byla ale takříkajíc rodovou indispozicí Lucemburků. Králův strýc Václav Lucemburský zemřel také bez legitimních potomků, stejně jako Václavovy sestry Markéta, Kateřina, Alžběta a anglická královna Anna. O nic lépe o tom nebyli ani Václavovi moravští bratranci Jošt Moravský a Prokop Lucemburský. Ti také rovněž děti neměli. Další členové rodu Jan Zhořelecký a Zikmund pak měli každý pouze po jedné legitimní dceři, stejně tak Václavova sestra Markéta měla jen jednu dceru. Na druhou stranu někteří mužští příslušníci rodu Lucemburků však zanechali početné nelegitimní potomky, potomky z levého boku.

Podobné články

Doporučujeme

Další články