Strana zelených prohrála minulý týden soudní spor s bývalým textařem Katapultu Ladislavem Vostárkem. Zelení mu mají zaplatit půl milionu korun za to, že v roce 2010 v předvolební kampani bez ptaní použili jeho text "A co děti? Mají si kde hrát?" Česky řečeno ho Vostárkovi ukradli. Když textař proti zásahu do svých autorských práv protestoval, Zelení ho nařkli, že prý je vydírá, a hrozili trestním oznámením. Jenže narazili na člověka, který se zastrašování nezalekne. Martin Bursík před svým domem ve Sněmovní ulici. Je to zámožný muž, nebude mít tak problém pokutu zaplatit ze svého. Foto: Profimedia.cz Dnes sami Zelení přiznávají, že o krádeži textu rozhodl jejich konkrétní politik: Martin Bursík. Ten muž má obličej dobráckého a čestného skautského vedoucího, úzkostlivě slušnou mluvu Mirka Dušína a k tomu proradně intrikánské srdce starého Mažňáka. To je ten lump, co se v kostele svatého Jakuba pokusil překazit volbu Velkého Vonta a ukrást ježka v kleci, ale spadl do stoky. Prostě záporňák.  Vím, o čem mluvím – jako ekolog jsem Bursíka zažil "face to face" v televizní diskusi o životním prostředí a před pár lety se ním sešel i na konferenci o globálním oteplování v Brně. Připomínal falešného hráče. Z rukávu tahal nesmyslná čísla a data, mlžil a když jsem ho argumentačně zahnal do úzkých, demagogicky odbíhal od tématu. Dlouho jsem se z něj nemohl zbavit pocitu znechucení. Klasickým příkladem Bursíkovy lži je jeho výrok: "Solární průšvih se mnou v podstatě nesouvisí." A přitom je hlavním autorem zákona o podpoře obnovitelných zdrojů energie, díky němuž "solární pijavice" z našich kapes postupně vytáhnou neuvěřitelný bilion, tedy tisíc miliard korun. "Blbej nebo navedenej," řekl by k tomu klasik Jan Werich. Napsal Bursík ten zákon z hlouposti, nebo šlo o předem dobře promyšlený penězovod? Nevíme, pro druhé vysvětlení nemáme žádné důkazy a Bursík sám se zaklíná, že prý se na soláru "nenapakoval". Než to policie rozklíčuje, musíme věřit, že je prostě jen hloupý politik, který nám obnovitelné zdroje vnutil bez ohledu na naše krvácející peněženky. V případě Vostárkova textu pro Katapult je to ale jinak. Krádež teď byla soudně potvrzena, viník je znám. Kdyby byl Bursík čestný muž, bez řečí sáhne po peněžence a za Zelené to zamázne. Tvrdí, že to zaplatí ze svého. Uvidíme. Nikdo ho k tomu ale nedonutí, protože nese jen morální odpovědnost. Členem Strany zelených už navíc není. Loni z ní vystoupil a spoluzaložil jinou ekologickou stranu s názvem LES. "Jsme spojováni s hodnotami, které zastával Václav Havel," prohlásil o své nové partaji. "Nemáme za sebou byznysové zájmy ani kmotrovské skupiny, jdeme nabízet profesionalitu a slušnost." Jenže uběhlo pár měsíců a Bursík kandiduje do Senátu za TOP 09. Když se do parlamentu dostane, na předsedu LES už kandidovat nebude. Takovou rychlost převlékání kabátů neumějí ani striptéři ze skupiny Chippendales. Po tom, co o Bursíkovi víme, se tomu můžeme jen trpce usmát. Václav Havel přece s farizejským úsměvem na rtech neokrádal textaře rockových kapel a nezařizoval hvězdné zisky solárním pijavicím. Nechoval se jako starý Mažňák. A taky se nikým jiným stále nezaklínal, protože Havel byl originál a Bursík jen kopíruje.