Víme, co se stalo: europoslance za KSČM Miloslava Ransdorfa zadržela švýcarská policie v bance, kde se snažil vybrat 350 milionů eur, prý na falešné doklady.
Nevíme ale, proč se to stalo. Šlo o podvod či krádež? Naletěl někomu Ransdorf, jak spekuloval týdeník Respekt? Anebo nenaletěl, ale pokoušel se dostat k „mrtvým“ penězům po židovských klientech švýcarských bank nebo převést peníze pro nejmenovaného dědice nacistického pohlavára, jak se píše slovenský Denník N? Bylo by to velmi bizarní: komunista pomáhá nacistům…
Asi nejpikantnější ale je, že teď bude Ransdorf okolnosti svého zadržení vysvětlovat členům stranického vedení KSČM. Už si ho prý kvůli tomu předvolali na ústřední výbor. Představte si, jak přijde do té temné budovy v pražské ulici Politických vězňů, třesoucí se rukou si zamíchá si presso, usrkne a tiše řekne: „Soudruzi, chtěl jsem Švýcarům ty prachy šlohnout, ale ty svině mě čaply přímo na přepážce…“
A soudruzi Filip, Šimůnek, Vostrá a Dolejš mu poklepou na rameno se slovy: „Ale no tak, Mirku, nevěš hlavu, příště ti to určitě vyjde!“
Jiné vyjádření ÚV KSČM nás nenapadá. „Nová“ komunistická strana se totiž po listopadu 1989 nijak nedistancovala od „staré“ KSČ, na jejíž činnost plynule navázala, a to včetně převzetí majetku (i toho baráku v ulici Politických vězňů).
Po únoru 1948 komunisti kradli jako straky. Znárodněním ukradli továrny a velkostatky, později ukradli obchody, pole a další drobné živnosti, při měnové reformě v červnu 1953 lidem ukradli celoživotní úspory… A to už vůbec nemluvím o tom, že nám až do listopadu 1989 kradli svobodu mluvit, psát, číst, cestovat nebo třeba poslouchat zahraniční rozhlas. Přesně jak zpívala punková Zóna A:
Hlubinnou podstatou KSČ i KSČM je krádež. Komunistické myšlenky jsou na zlodějské tradici založeny tak silně, že Ransdorfových 350 milionů eur je, jako když plivnete do Stromovky. Proč o tom píšou všechny noviny, když je to vlastně úplně nudné a nepřináší to nic překvapivého?
Mnohem víc by nás překvapilo, kdyby Ransdorf nekradl. To by bylo panečku zajímavé!
A TADY si přečtěte, co o vás řeknou obyčejné ponožky.