Co o vaší skvělé osobnosti řeknou obyčejné ponožky?

Pořád se mluví o tom, jak je moderní společnost snad až příliš založená na invidiualismu, jenomže úplně banální věc jako ponožky svědčí o naprostém opaku.

Všimli jste si reklamy na Jameson Ginger, na jemnou sladovou irskou whiskey spojenou se štiplavým aromatickým zázvorem, kde hlavní roli hraje barevná crazy ponožka?

Tahle reklama nás inspirovala k napsání tohoto článku.

Zdá se totiž, že ztrácíme schopnost kombinovat zdánlivě nekombinovatelné a že jsme ve vleku diktátu. Díktátu módy, veřejného mínění, názorů, trendů a stylů. Z našeho života se vytrácí individualismus, a i když si většina z nás myslí, že není součástí žádného proudu, opak je pravdou.

Zdá se dokonce, že nežijeme ani vlastní život, ale že spíše prožíváme předem dané příběhy. Nesnažíme se být originální, vlastní, máme příliš ohledů na veřejné mínění, bojíme se být první. Nevěříte? Ukažme si to na ponožkách.

Jsme součástí malých subkultur, hltáme nejnovější trendy, rozčilujeme se, když nás někdo označí třeba za hipstera a máme plná ústa toho, že něco je in, něco out.

Máte jich doma celou krabici, šuplík? Tak se na ně podívejte pořádně. Většina vašich ponožek je stejná, levá i pravá, stejné vzory, stejná barva, stejná velikost. Pravá musí být jako levá. A co uděláte, když ztratíte levou? Vyhodíte i pravou. Co se stane, když máte díru na pravé? Do koše letí i levá. Že je to tak? Přiznejte si to. Styděli byste si vzít na sebe jednu bílou a druhou třeba černou, že? Jasně, hodně z vás teď bude nesouhlasit a argumentovat, že si kupujtete nejnovější trend v ponožkách – crazy ponožky. Každá je jiná, má jinou barevnost, jiný vzor, jako ty od firmy Happy Socks, jenže to je taky trendový diktát, dělat párové ponožky každou jinou. Skutečná svoboda v odívání je jiná.

Stačí se podívat na obrazy starých mistrů – čím hlouběji se podíváte, tím více budete překvapeni. Sledujme stále ponožkovou stopu.

Nebudeme vás teď omamovat tím, že na tohle téma byl proveden nějaký rozsáhlý výzkum. Nebyl. Ale stačí se koukat. Všiměte si, jak pestrobarevně chodili lidé v období středověku a raného novověku. Jak se lišil styl oblékání od země k zemi, od venkova k městu, od kraje ke kraji, od bohatého k chudému. Neexistoval jednotný kánon módy, neexistovaly rychle se měnící trendy. Byla větší možnost individuálního vyjádření. Tehdejší lidé možná měli nuzné kabáty, kalhoty i boty, kamaše, punčochy i ponožky, ale barevnost byla až explodující. Porovnejte třeba oblečení lidí na Václaváku (převládá uměřená šedá, černá, hnědá barva) s oděvem postav třeba na obraze Pietera Bruegela nebo Lucase Cranacha, kde vládne barevný chaos.

Nejvíce je rozdíl patrný právě na ponožkách a kamaších. Postavy mají jednu punčochu třeba bílou, druhou zelenou, další kombinuje hnědou s černou atd. Svět našich předků byl barevnější a pestřejší. Tuto skutečnost si však nechceme moc přiznat, protože se stále domníváme, že pokrok jde stále dopředu a že kvalita života je stále lepší a lepší. A to možná není pravda. Stali jsme se obětí zjednodušení – myslíme si, že pivo nemůže být s ovocem, whiskey se zázvorem, ponožky musejí být stejné, v létě jezdíme k moři, v zimě do hor, v pondělí se nechodí do barů, ke svíčkové se nehodí rýže atd. Náš život je jedno velké dodržování pravidel. Jsme jak roboti. Naprogramovaní, neschopní individuálního vyjádření dokonce ani v tak malé oblasti, jako je nošení ponožek. Vzít si každou ponožku jinou, připadali bychom si jako blázni.

Jasně, jako blázni, a to přece jde! Co se vám vybaví, když se řekne slovo blázen? Většině z nás zábava, radost, svoboda, štěstí. A tím se vlastně dostáváme k jádru věci. Nejde totiž o to, že dřív nosili lidé klidně každou punčochu jinou, zatímco my dnes když jednu prodřeme, vyhodíme logicky i druhou z páru, třebaže je úplně v pohodě. Jde o to, že se tehdy lidé uměli daleko lépe bavit, víc se veselit a smát jak světu, tak i sobě.

Karnevaly bláznů bývaly každoroční slavnosti, při nichž si obyvatelé komunity vyměnili role – a z představeného obce se tak na den stal obecní blázen a naopak, když to trochu přeženeme. Dokážete si něco takového představit v současné době? Možná by to byl dobrý námět na reality show, kdyby ovšem nešlo hlavně o šou, ne o realitu. Nestačí se dívat, člověk se musí zúčastnit.

Ne, dnes musí všechno ladit – chování i ponožky – s celkovým naladěním publika a vašeho okolí. Nebo musí být aspoň černé, nebo bílé. A když se část něčeho obnosí (doslova i obrazně), tak se to vyhodí celé a vezme se něco nového. Přitom nosit třeba dvě nestejné ponožky je přeci skvělé, ať si klidně ostatní myslí, že je to z nouze ctnost. Ať si klidně zavírají oči před tím, co ponožky nevtíravě naznačují na tom malém kousku mezi horním koncem boty a spodním koncem kalhot – totiž že jsou ukazatelem individuality a postoje ke světu. Kterým se nechcete nechat jen tak semlít.

Je to trochu jako pít whiskey se zázvorem, přestože se na to dívají ostatní s očima navrch hlavy. Někdy je prostě dobré jít proti proudu.

A ještě se podívejte na další zajímavé koktejly – horké a adventní, inspirováno bavorskými adventními trhy.


Komentáře

Doporučeno pro vás