Žáby bez jazyka za hranicemi bodovaly, v Česku vyháněly diváky ze sálu
Vyhledávání

ČESKÝ LEV 2021: Kontroverzní Žáby bez jazyka za hranicemi bodovaly, v Česku vyháněly diváky ze sálu

+ DALŠÍ 2 FOTKY + DALŠÍ 3 FOTKY

Český lev 2021 zná své nominované; o výhru v kategorii Nejlepší film se pokusí i rozporuplně přijímaný snímek slovenské režisérky Miry Fornay Žáby bez jazyka. Film si odbyl premiéru na Letní filmové škole 2020, kde část diváků vyhnal ze sálu ještě během projekce. Na zahraničních festivalech byl ale oceněn.

Kateřina Horáková
Kateřina Horáková 5.2.2021, 09:48

Žáby bez nadšení

Zatímco snímek již ve vývojové fázi získal cenu za nejlepší projekt v developmentu na MFF v bulharské Sofii a stal se jediným reprezentantem ze střední Evropy na prestižním mezinárodním filmovém trhu Venice Gap-Financing market na festivalu v Benátkách, na Letní filmové škole v Uherském Hradišti Žáby bez jazyka od Miry Fornay neocenili. Kousek, který je čerstvě nominován na Českého lva v kategoriích Nejlepší režie a Nejlepší film, tam řadu diváků vyhnal ze sálu již během projekce. Je to s podivem, protože pokud měl někde experimentální film bez standardního narativu dojít ocenění, tak právě na Filmovce.

Žáby bez jazyka jsou, pokud vůbec příběhem, pak příběhem o domácím násilí. Stabilnější je říct, že jejich hlavním tématem je každodenní toxicita rodinných a partnerských vztahů, kterou jsme si zvykli ignorovat. Režisérka filmu si sama napsala i scénář, přičemž vycházela z vlastního výzkumu, jenž prováděla v mužských i ženských věznicích. Na jeho základě usoudila, že „rodina je nejagresivnější skupinou ve společnosti, s výjimkou armády a policie“.

„Hrdina“ snímku Jaroslav K. (hraje ho Jaroslav Plesl) se snaží získat přístup ke svým dětem, který mu zatrhla jeho manželka Blanka (Jazmína Cigáneková). Zásadní roli ve vyjednávání hraje Jaroslavova tchyně, ale i jeho vlastní matka Dorota (Regina Rázlová). Jakkoliv standardní se může takové nastavení pro rodinné drama zdát, Žáby bez jazyka jsou vše, jen ne standard. Jaroslav znovu a znovu a znovu opakuje jednu situaci a její různé varianty. Nelineární děj má roztříštěnou formu, pracuje se symboly a málo toho vysvětluje. Proto se nesetkal s diváckým pochopením.

Ale jen proto, že je něco divné, to ještě nutně neznamená, že je to i dobré. Řada tvůrců skrývá za slova jako „surrealismus“ a „novátorství“ ve skutečnosti vyprázdněné sdělení. Na LFŠ propukl malý skandál, když se jeden z diváků v rámci besedy režisérky zeptal, co chtěla filmem říci a ona jej odbyla s tím, že pokud to za celý film nepochopil, ona mu to vysvětlovat nebude. Na to má jistě právo každý tvůrce. Ale víte, co se říká, když někdo při konfrontaci reaguje takovým způsobem. Přesně tak. Že nemá, co by odpověděl.

Na druhou stranu je vždy příjemné cítit jemný vánek invence, když se někdo z tuzemských tvůrců pokusí o něco nového. Mira Fornay je původem z Bratislavy, studovala ale na pražské FAMU. Jejím asi nejznámějším počinem je film Lištičky z roku 2009 o dvou sestrách, které skrývají traumatické tajemství. To vyplave na povrch během doby, kdy se obě uchýlí žít do zaslíbeného zahraničí. Režisérčiným nejúspěšnějším snímkem je ale Můj pes Killer (2013), jenž vyhrál hlavní cenu na MFF v Rotterdamu.

Žáby bez jazyka jsou typickým „...Eh?“ filmem. Fornay se pustila na tenký led a nebojí se zkoušet. V jednotlivostech to funguje, jako celek moc ne. Její film obsahuje full frontal záběr ženy v důchodovém věku i nezletilou dívku, která poznává tělesné potěšení právě díky žábě. Ale ani tak v konkurenci na Českém lvu zřejmě neobstojí. Nicméně je fajn vidět, že se ČFTA tak rozporuplně přijatý film rozhodla úplně neignorovat.

Podobné články

Doporučujeme

Další články