V dlouhé historii katolické církve se k papežskému úřadu dostaly všemožné osoby, z nichž každá „vynikala“ něčím jiným. Jeden byl krutý, druhý zastával funkci krátce, třetí se zase k úřadu dostal pomocí intrik. Pius IX., vlastním jménem Giovanni Maria Mastai-Ferretti, se zapsal do historie nejdelším doloženým pontifikátem v historii papežství – trval 31 let. Během tohoto dlouhého funkčního období stihl Pius IX. například vydat protimodernistickou encykliku Quanta cura a její známou přílohu Syllabus omylů. Stalo se tak přesně před 159 lety.
Papežská různorodost
Napříč historií se v čele katolické církve vystřídalo již obrovské množství papežů, z nichž se někteří zapsali do historie mnohdy zvláštními činy či okolnostmi. Například Rodrigo Borgia se na papežský stolec dostal nekalými praktikami, vraždami, úplatky a podvody. 79. papež Agatho byl zase nejstarším papežem v historii – v době kdy se ujal úřadu, mu bylo přesně 100 let. Urban VII., jenž byl 228. papežem v pořadí, vydržel ve funkci pouhých 13 dní, neboť 27. září 1590 zemřel na malárii, a stal se tak papežem s oficiálně nejkratším působením ve funkci.
Za nejkrutějšího papeže je obecně považován Inocence VIII., ačkoli konkurence je opravdu vysoká. Ten na sklonku 15. století projevil svou krutou stránku osobnosti v bule Summis desiderantes affectibus, na kterou navazuje práce dominikánů Jindřicha Kramera a Jakoba Sprengera, známá jako Malleus maleficarum (Kladivo na čarodějnice). V této bule papež podává jakýsi návod, jak postupovat proti čarodějnicím v Německu – velice tvrdě a krutě. Následkem bylo přibližně milion nevinných obětí, převážně žen.
Pius IX.
Ke slavnějším jménům Petrova stolce patří také blahoslavený papež Pius IX., vlastním jménem Giovanni Maria Mastai-Ferretti, jenž zastával úřad jako 255. v pořadí. Jeho pontifikát byl totiž nejdelším doloženým v historii papežství – trval přes 31 let, přesně 11 559 dní.
Velice dlouhé a rekordní setrvání ve výkonu úřadu ovšem není jediným aspektem, díky kterému patří Pius IX. k těm známějším papežům. 8. prosince roku 1864, před 159 lety, totiž vydal také protimodernistickou encykliku Quanta cura a její velice známou přílohu s názvem Syllabus omylů.
Pius IX. vykonával funkci mezi lety 1846 až 1878, tedy mimo jiné v době revolučního roku 1848, kdy do všech koutů Evropy pronikaly občanské a národní revoluce. Tyto nepokoje s sebou přinesly mnoho změn, mezi něž patřilo například zrušení roboty, vytvoření obecní samosprávy a další občanské svobody. Evropa jednoduše začala „modernizovat“, a to po všech stránkách, ať už sociálních, politických, náboženských nebo třeba filosofických. Je dobré připomenout, že rok 1848 byl například také rokem vydání Komunistického manifestu Marxe a Engelse.
Syllabus omylů
Quanta cura je encyklikou, tedy tzv. okružním listem – papežským dokumentem adresovaným všem biskupům. Konkrétně tato encyklika vydaná papežem Piem IX. odsuzovala některá hnutí modernismu, která se povětšinou formovala právě v době jeho funkce. Mimo jiné odsuzovala například nadřazenost státní regulace nad právy rodičů ohledně vzdělání dětí, vůli občanů nad přirozeným zákonem, možnost státu zabavovat soukromý a církevní majetek.
Papežova Quanta cura byla primárně vlastně reakcí na protináboženská hnutí, která se vzedmula v některých státech Evropy, a která zabavovala majetek církve. Součástí této encykliky je právě také příloha známá pod názvem Syllabus omylů nebo také Seznam omylů.
Tato příloha je známá pod vícero názvy. Latinsky je dokument nazýván jako Syllabus errorum modernorum a anglicky Syllabus of Errors. V češtině je pak označován jako Syllabus omylů, Seznam omylů nebo dokonce Seznam modernistických bludů – poslední název se sice užívá jen zřídka, na druhou stranu ovšem podstatu dokumentu vystihuje nejpřesněji. Velice stručně se jedná o seznam církevních názorů na mnohé filosofické a politické otázky, a to často s odkazem na svá předchozí stanoviska. Většinou je význam tohoto seznamu chápán jako tehdy aktuální církevní kritika modernismu a sekularismu. Vlastně jde o jakousi papežovu reakci na moderní intence, které se v Evropě v té době vzedmuly.
Seznam je rozdělen do deseti oddílů, které jmenují přibližně osmdesát stanovisek, označených jako hereze neboli bludy. Tyto omyly a hereze seznam zásadně odsuzuje. Jedná se například o racionalismus, filosofický směr zdůrazňující rozumovou stránku věci, naturalismus, který jako základní princip klade přírodu a vylučuje vše nadpřirozené, nebo třeba panteismus. Seznam omylů reagoval ale také na velice aktuální trendy. Mezi bludy totiž zařadil také socialismus a komunismus. Na seznam mimo jiné patří také tajná společenství, biblické kroužky, liberální sdružení kleriků, indiferencismus, biblické společnosti, svoboda svědomí, svoboda náboženství a tisku nebo civilní sňatky.
Účelem Syllabu nebylo vysvětlovat každý omyl/herezi do hloubky, ale pouze poskytnout stručnější seznam, odkazující na odpovídající papežské dokumenty, které omyly podrobně definují a vysvětlují. Pro širší chápání věci jsou tyto podrobné dokumenty naprosto zásadní. Mezi výroky, které encyklika odsuzuje jako nepravdivé, patří například následující:
„Lidský rozum, bez jakéhokoli odkazu k Bohu, je jediným arbitrem pravdy a lži i dobra a zla.“
„Římský papež se může a měl by se smířit s pokrokem, liberalismem a moderní civilizací.“
„Každý člověk může svobodně přijmout a vyznávat to náboženství, které, veden světlem rozumu, bude považovat za pravdivé.“
Reakce katolíků na onen seznam byly smíšené, zatímco reakce protestantů byly jednotně negativní. Dokument stálé zůstává kontroverzním a byl při mnoha příležitostech citován jak katolickými tradicionalisty, kteří se snaží prosazovat tradiční katolické hodnoty, tak antikatolíky, kteří se snaží kritizovat postoj církve.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
